Abacus
Abacus (z latinského abacus, stolní deska) je počítací pomůcka, na níž se počítá posouváním kamínků, kuliček nebo žetonů po polích podle řádů. V Evropě 16. a 17. století jej užívaly správní a finanční kanceláře k počítání s měděnými početními penězi, žetony bez platební funkce.
| Význam | počítací deska nebo rámeček s poli podle řádů |
|---|---|
| Původ názvu | latinsky abacus, z řeckého abax (deska) |
| Nejstarší dochovaná počítací deska | Salamínská deska z bílého mramoru, nalezená roku 1846 |
| Rozdělení evropské desky | řady po desetinásobcích – jednotky, desítky, stovky, tisíce |
| Užití v Evropě | správní a finanční kanceláře 16. a 17. století |
| Počítadla | měděné početní peníze (žetony) |
| Početní peníze české komory | od Ferdinanda I., poslední s letopočtem 1662 |
Historie
Abacus patří k nejstarším počítacím pomůckám. Latinské slovo abacus pochází z řeckého abax, plochá deska. Nejstarší dochovanou počítací deskou je Salamínská deska z bílého mramoru, nalezená roku 1846 na ostrově Salamína. Římané počítali posouváním kamínků (calculi) po hladké desce s vyznačenými liniemi pro jednotky, pětky a desítky.
Ve středověké a raně novověké Evropě se počítalo na dřevěných deskách nebo stolech s řadami po desetinásobcích – první řada pro jednotky, druhá pro desítky, třetí pro stovky, čtvrtá pro tisíce. Na pole se kladly žetony a pomocí nich se sčítalo, odčítalo, násobilo, dělilo i počítalo se zlomky. V německém prostředí se tomuto způsobu říkalo počítání na liniích (Rechnen auf Linien). Abaky s početními penězi se nejvíce používaly v 16. a 17. století ve správních a finančních kancelářích.
Žetony k počítání se razily v Itálii a ve Francii od 13. století; francouzský název jeton souvisí se slovesem jeter, házet. Od 15. století byl hlavním střediskem jejich výroby Norimberk, kde výrobci početních peněz tvořili samostatný cech. V českých zemích jsou početní peníze doloženy od vlády Jana Lucemburského. Ve větším množství je česká komora razila od Ferdinanda I. do vlády Leopolda I.; poslední nese letopočet 1662.
Od 17. století abacus v Evropě ustupoval písemnému počítání s arabskými číslicemi. V Asii a ve východní Evropě se naopak rozšířila počítadla s kuličkami navlečenými na tyčkách – čínský suan-pchan a ruské sčoty, které se v obchodech Sovětského svazu používaly až do 90. let 20. století.
Početní peníze na abaku
Početní peníze nebyly platidlem, sloužily jen k počítání na abaku a razily se obvykle z mědi. Komorní početní peníze nesou iniciálu panovníkova jména a českého lva nebo říšského orla. Vedle malých grošů jsou jedinými našimi ražbami, které mají vedle německého opisu (obvykle RAIT.GROSCH.DER.BEMISCH.KAM) i český, nejčastěji GROSS POCZETNI KOMORY CZESKE.
Rodové početní peníze nesou jméno a erb vydavatele – razili je například Petr Vok z Rožmberka nebo Albrecht z Valdštejna. Další vznikaly se jmény a erby vysokých úředníků mincoven, protože sloužily hlavně k účtům královské komory; hojně s nimi pracovali i úředníci při dolech a mincovnách. Postupně se pro ně ujal název žeton a vedle počítání sloužily i jako soukromé medailové ražby k rodinným a úředním příležitostem, například k uvedení do úřadu nebo ke sňatku.
