Alexander Bach

Alexander Bach byl rakouský politik a ministr vnitra, který v letech 1849 až 1859 vytvořil systém neoabsolutismu v habsburské monarchii a provedl měnovou reformu zavádějící rakouskou měnu jako jediné platidlo. Jeho centralizační politika zahrnovala zrušení zemských mincoven a monopolizaci ražby mincí ve Vídni a Kremnici.

Historie

Alexander Bach se narodil 4. ledna 1813 ve Vídni v rodině právníka Johanna Nepomuka Bacha. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě, kde získal doktorát v roce 1838. Původně působil jako liberální advokát hájící svobodu tisku a konstituční reformy. Během revoluce 1848 patřil k předním liberálům, byl členem Akademické legie a požadoval občanské svobody. Jeho politický obrat nastal po porážce vídeňského říjnového povstání, kdy pochopil, že stabilita monarchie vyžaduje silnou centrální vládu. Felix Schwarzenberg ho v listopadu 1848 jmenoval ministrem spravedlnosti a v červenci 1849 ministrem vnitra. Bach se stal architektem neoabsolutistického systému, který měl modernizovat monarchii shora bez politické participace občanů.

Bachův systém, nazývaný Bachův absolutismus nebo Bachovský režim, představoval radikální centralizaci správy monarchie. V roce 1849 rozpustil říšský sněm v Kroměříži a zrušil oktrojovanou ústavu. Historické země byly rozděleny na korunní země přímo podřízené Vídni, zemské sněmy nahrazeny jmenovanými poradními sbory. Bach vybudoval moderní byrokratický aparát - počet úředníků vzrostl ze 70 000 v roce 1848 na 150 000 v roce 1855. Úřední němčina se stala povinnou ve všech úřadech monarchie. Čeština, maďarština a další jazyky byly potlačeny. Tento systém získal přezdívku Bach-Husaren podle černě oděných úředníků připomínajících husary. Policejní aparát pod vedením Johanna Kempena sledoval 30 000 podezřelých osob.

V ekonomické oblasti Bach prosadil významné modernizační reformy. V roce 1850 zrušil vnitřní cla mezi zeměmi monarchie a vytvořil jednotný trh s 38 miliony obyvatel. Železniční síť se rozrostla z 1500 kilometrů v roce 1848 na 6000 kilometrů v roce 1859. Bach podporoval industrializaci - počet parních strojů vzrostl z 600 na 3000. Jeho největším úspěchem byla měnová reforma z roku 1858, která nahradila znehodnocené papírové peníze stabilní stříbrnou měnou. Nový rakouský zlatník obsahoval 11,11 gramů stříbra při ryzosti 900/1000. Rakouská národní banka získala monopol na emisi bankovek krytých zlatem a stříbrem. Zemské mincovny v Praze, Benátkách a Miláně byly uzavřeny, ražba centralizována ve Vídni a Kremnici.

Bach uzavřel konkordát s Vatikánem v roce 1855, který dal katolické církvi kontrolu nad vzděláním a manželským právem. Církev získala právo cenzury, dozor nad školami, vlastní soudy pro duchovní. Počet klášterů vzrostl z 500 na 900, počet kněží ze 40 000 na 60 000. Konkordát vyvolal odpor liberálů a protestantů, ale zajistil Bachovi podporu církevní hierarchie. Antisemitská opatření omezila práva židů - zákaz vlastnictví půdy, povinnost používat německá jména, omezení vstupu na univerzity. Paradoxně Bach osobně nebyl antisemita a měl židovské přátele, ale považoval tato opatření za politicky nutná.

Krach Bachova systému přinesla zahraniční politika. Během Krymské války 1853-1856 Rakousko zachovalo neutralitu, čímž ztratilo spojenectví s Ruskem bez získání podpory západu. V italské válce 1859 utrpělo Rakousko porážky u Magenty a Solferina, ztratilo Lombardii a prestiž. Válka stála 400 milionů zlatých a státní dluh vzrostl na 2 miliardy. Bach se stal obětním beránkem - 21. srpna 1859 byl propuštěn ze všech funkcí. Císař František Josef I. vydal Říjnový diplom obnovující ústavnost. Bach se stáhl do soukromí, odmítl nabídku velvyslaneckého postu v Římě. Zemřel 12. listopadu 1893 v Schönbergu u Vídně ve věku 80 let.

Bachovo dědictví je kontroverzní. Jeho centralizace a germanizace vyvolaly národnostní konflikty trvající do rozpadu monarchie v roce 1918. Potlačení zemských práv vedlo k radikalizaci českého, maďarského a italského nacionalismu. Na druhé straně Bach modernizoval správu, vybudoval infrastrukturu, stabilizoval měnu. Jeho reformy školství zvýšily gramotnost z 40 na 60 procent. Právní kodifikace - občanský zákoník, trestní řád, obchodní zákoník - přežily jeho pád. Katastr nemovitostí zavedený Bachem funguje v nástupnických státech dodnes. Ekonomické sjednocení monarchie položilo základy industrializace. Historici hodnotí Bacha jako schopného technokrata, který se pokusil modernizovat zaostalou monarchii, ale ignoroval politické a národnostní reality své doby.

Bachovy měnové reformy a centralizace mincovnictví

Alexander Bach provedl nejrozsáhlejší měnovou reformu v dějinách habsburské monarchie. Konvence z roku 1857 s německými státy zavedla nový standard - rakouská libra (500 gramů) čistého stříbra = 45 zlatých rakouské měny. Nový zlatník obsahoval 11,11 gramů stříbra, krejcar 0,35 gramů. Bach zrušil 17 lokálních měn - uherský forint, benátskou liru, lombardský scudo, haličský zlotý. Všechny staré mince musely být vyměněny do roku 1859 v kurzu stanoveném vládou. Celkem bylo staženo 800 milionů starých mincí a vyraženo 500 milionů nových.

Centralizace mincoven byla drastická - z 12 mincoven zůstaly pouze Vídeň (A) a Kremnice (B). Pražská mincovna ražící od roku 995 byla uzavřena v roce 1857. Benátská mincovna s tradicí od roku 1284 skončila v roce 1856. Technologicky Bach modernizoval výrobu - vídeňská mincovna dostala parní lisy Uhlhorn s kapacitou 15 milionů kusů ročně. Kvalita se zlepšila používáním galvanicky pokovených razidel. Bach zavedl jednotný design - portrét císaře od Josefa Tátenhayna na averzu, dvouhlavý orel na reverzu. Ochrana zahrnovala perličkový okraj a mikrotext. Export rakouských mincí do Balkánu a Orientu přinášel 20 milionů zlatých ročně.

Zajímavosti

• Bach nikdy nebyl ženatý a celý život žil se svou matkou, která zemřela až v roce 1890 ve věku 96 let
• Jeho sbírka 50 000 mincí se stala základem numismatického oddělení Kunsthistorického muzea ve Vídni
• Bach zavedl povinné černé úřednické uniformy, které stály měsíční plat a vyvolaly vlnu sebevražd zadlužených úředníků
• Po pádu režimu byly Bachovy portréty páleny na náměstích a jeho jméno se stalo nadávkou v českých zemích