Amsterdam
Amsterdam je ústavní hlavní a největší město Nizozemska, vláda ale sídlí v Haagu. V 17. století byl obchodním a finančním centrem Evropy: roku 1602 se tu začalo obchodovat s akciemi Východoindické společnosti a roku 1609 zde město založilo Amsterdamskou směnnou banku s vlastními bankovními penězi.
| Stát | Nizozemsko, ústavní hlavní město; sídlem vlády je Haag |
|---|---|
| Název | podle hráze (dam) na řece Amstel |
| První písemná zmínka | 1275, celní privilegium hraběte Florise V. Holandského |
| Burza | od 1602 obchod s akciemi Nizozemské Východoindické společnosti |
| Amsterdamská směnná banka | založena městem 31. ledna 1609, roku 1790 se prohlásila za nesolventní, likvidace 1819 |
| Bankovní zlatý | od 1618 10,16 g ryzího stříbra |
| Ražba mincí ve městě | 1672, dočasně ve strážnici u věže Munttoren |
Historie
Amsterdam vznikl u hráze na řece Amstel, od níž dostal jméno. Poprvé se připomíná roku 1275 v listině, kterou holandský hrabě Floris V. osvobodil obyvatele osady od mýta; městská práva udělil utrechtský biskup na počátku 14. století.
Vrchol přišel v nizozemském zlatém věku 17. století. Už v době, kdy se Nizozemí vymaňovalo ze španělské nadvlády, se Amsterdam stal přístavem a obchodním centrem Evropy. Jeho kupci drželi největší podíl v Nizozemské Východoindické i Západoindické společnosti. Amsterdamská kancelář Východoindické společnosti začala roku 1602 obchodovat s jejími akciemi, a tím vznikla první burza cenných papírů na světě. Roku 1609 zahájila činnost Amsterdamská směnná banka.
V 18. a na počátku 19. století prosperita města upadala pod tlakem válek s Velkou Británií a Francií; nejhlubší úpadek přišel za francouzských revolučních a napoleonských válek. Dnes má Amsterdam přes 940 tisíc obyvatel a je největším městem země.
Amsterdam v dějinách peněz
V Nizozemí obíhaly na počátku 17. století stovky druhů domácích i cizích mincí a provincie po vymanění ze španělské nadvlády opakovaně zvyšovaly jejich hodnotu ve zlatých a zhoršovaly vlastní ražbu. Proto město 31. ledna 1609 založilo Amsterdamskou směnnou banku (Amsterdamsche Wisselbank). Banka patřila městu, které ručilo za vklady, přijímala obchodní mince a vedla obchodníkům účty v ustálených bankovních penězích.
Účetní jednotkou byl bankovní zlatý (gulden banco), od roku 1618 stanovený na 10,16 g ryzího stříbra. Bankovní peníze se obchodovaly s přirážkou (ážiem) proti obíhajícím zlatým, od roku 1683 mezi 4 a 5 %. Téhož roku banka zavedla potvrzenky, na které mohl vkladatel do šesti měsíců vyzvednout uložený kov. Banka vyřizovala domácí i zahraniční platby, zkoušela a dodávala kov mincovnám a byla důležitým zdrojem peněz pro Východoindickou společnost. Nizozemský zlatý byl v 17. a 18. století faktickou rezervní měnou Evropy.
Po čtvrté anglo-nizozemské válce Východoindická společnost nesplácela velké nezajištěné úvěry a banka se roku 1790 prohlásila za nesolventní. Roku 1814 převzala vydávání peněz nově založená Nizozemská banka (De Nederlandsche Bank), směnná banka vstoupila roku 1819 do likvidace.
Holandské mince se běžně razily v Dordrechtu a Enkhuizenu. V katastrofálním roce 1672, kdy francouzská vojska obsadila velkou část země a kov už nebylo možné bezpečně dopravit do těchto mincoven, se dočasně razilo ve strážnici u amsterdamské věže, která se od té doby jmenuje Munttoren (Mincovní věž).