Antoninianus

Antoninianus je římská stříbrná mince zavedená císařem Caracallou v roce 215 n. l. jako dvojnásobek denáru, která se postupným snižováním obsahu stříbra změnila v postříbřenou bronzovou minci a stala se symbolem měnového úpadku pozdního římského císařství. Tato mince s charakteristickou paprsčitou korunou na portrétu císaře dominovala římskému oběživu během krize 3. století a její masivní znehodnocování přispělo k hospodářskému kolapsu a hyperinflaci, která téměř zničila římskou ekonomiku.

Historie

Antoninianus zavedl císař Marcus Aurelius Antoninus, známý jako Caracalla, v roce 215 n. l. jako součást měnové reformy reagující na rostoucí vojenské výdaje. Název mince je moderní numismatický termín odvozený od císařova oficiálního jména - současníci ji nazývali bicharactus nebo jednoduše argenteus. Mince měla nominální hodnotu dvou denárů, ale obsahovala pouze 1,5násobek stříbra denáru - asi 5,1 gramů při ryzosti 50 procent.

Caracallův nástupce Macrinus v roce 217 ražbu antoninianů zastavil kvůli nepopularitě této znehodnocené mince. Obnovil ji až Elagabalus v roce 219, ale Severus Alexander ji opět zrušil v roce 222. Toto kolísání ukazuje na počáteční odpor veřejnosti přijímat nadhodnocenou minci. Definitivní návrat antoninianu přišel za vlády Balbina a Pupiena v roce 238 během občanské války, kdy stát zoufale potřeboval prostředky.

Za vlády Gordiana III. (238-244) se antoninianus stal dominantní stříbrnou mincí říše. Váha klesla na 4,5 gramů při zachování 40procentní ryzosti. Filip Arab (244-249) oslavil tisícileté výročí Říma masivní emisí antoninianů s propagandistickými motivy, ale současně snížil obsah stříbra na 35 procent. Tento trend pokračoval za Decia a Treboniana Galla.

Kritický bod nastal za vlády Valeriana a Galliena (253-268) během největší krize římského císařství. Perské zajetí Valeriana v roce 260 vyvolalo chaos a uzurpace po celé říši. Gallienus snížil obsah stříbra v antoninianu na pouhá 2-5 procent. Mince se fakticky staly bronzovými s tenkou povrchovou vrstvou stříbra. Váha klesla na 2,5-3 gramy. Inflace dosáhla astronomických rozměrů - ceny vzrostly o 1000 procent během dekády.

Galský uzurpátor Postumus (260-269) založil separátní Galské císařství a razil vlastní kvalitní antoniniany s 20 procenty stříbra, což vytvořilo dvojí měnový systém. Jeho RESTITVTOR GALLIARVM antoniniany cirkulovaly v Galii, Británii a Hispánii jako tvrdá měna proti znehodnoceným oficiálním ražbám. Podobně Palmýrská říše královny Zenobie razila vlastní antoniniany s aramejskými nápisy.

Císař Aurelianus (270-275) provedl v roce 274 radikální měnovou reformu. Zavedl nový standard antoninianu s garantovaným obsahem 5 procent stříbra a označením XXI nebo KA (řecky), což znamenalo poměr 20 bronzových jednotek ku 1 stříbrné. Tyto reformované antoniniany se razily ve velkých státních mincovnách v Římě, Siscia, Serdice, Kyziku a Antiochii. Reforma vyvolala vzpouru mincovních dělníků v Římě, potlačenou s 7000 mrtvými.

Za Diocletiana byl antoninianus v roce 294 definitivně nahrazen novým nominálním systémem - follis a argenteus. Poslední antoniniany razil Diocletianus v egyptské Alexandrii do roku 296. Celkem bylo během 81 let existence vyraženo odhadem 50 miliard antoninianů, což představuje největší emisi jediného nominálu v antických dějinách.

Charakteristickým znakem antoninianu je paprsčitá koruna (corona radiata) na portrétu císaře, symbol božského statutu odvozený od boha slunce Sol Invictus. Císařovny byly zobrazovány na půlměsíci, symbolu bohyně Luny. Tento ikonografický prvek umožňuje snadnou identifikaci antoninianu od denáru, kde císař nosí vavřínový věnec. Od roku 260 se objevují i antoniniany s poprsím dvou postav - císaře a jeho spoluvladaře nebo manželky.

Reverzy antoninianů představují encyklopedii římské propagandy 3. století. Nejčastější motivy zahrnují personifikace ctností (VIRTVS, PIETAS, AEQVITAS), vojenské scény (VICTORIA AVG, MARS VLTOR), ekonomickou prosperitu (ABVNDANTIA, MONETA AVG) a loajalitu vojska (FIDES MILITVM, CONCORDIA LEGIONVM). Během krize se množily nápisy slibující návrat lepších časů - RESTITVTOR ORBIS, PAX AETERNA.

Technologie výroby antoninianů se vyvíjela s jejich degradací. Rané exempláře byly raženy z kvalitního stříbra standardní technikou. Od roku 250 se používala technika povrchového obohacení - mince se máčely v kyselině, která rozpouštěla měď z povrchu a zanechávala tenkou stříbrnou vrstvu. Od roku 270 se aplikovalo horké cínování se stříbrnou příměsí pro vytvoření lesklého povrchu napodobujícího stříbro.

Mincovny produkující antoniniany se rozšířily z původních 4 na přes 20 během krize 3. století. Hlavní centra byla Řím, Mediolanum (Milán), Viminacium (Srbsko), Antiochia (Sýrie) a Alexandria (Egypt). Každá mincovna měla specifické značky - kombinace písmen a symbolů umožňující identifikaci původu. Denní produkce velké mincovny dosahovala 100 000 kusů.

Ekonomický dopad znehodnocování antoninianu byl katastrofický. Podle ediktu Diocletiana o maximálních cenách z roku 301 vzrostly ceny základních komodit 10 000krát oproti dobám Caracally. Vojáci odmítali přijímat žold v bezcenných mincích a vyžadovali naturálie. Daně se vybíraly v naturáliích. Vznikl bartterový systém a lokální ekonomiky se uzavřely. Zhroucení monetárního systému přispělo k feudalizaci společnosti.

Zajímavosti

• Největší depot 50 000 antoninianů byl objeven v roce 1992 v Cunetio v Británii - obsahoval mince 15 císařů zakopané roku 274
• Císař Gallienus razil speciální antoniniany pro každou legii s jejím symbolem - dnes jsou to nejcennější antoniniany v hodnotě až 50 000 EUR
• V egyptských mumiových portrétích ze 3. století jsou často zobrazeny antoniniany jako Charonův obol pro cestu do podsvětí
• Chemická analýza prokázala, že některé antoniniany obsahují arsen - buď jako příměs nebo pokus o vytvoření bílé slitiny napodobující stříbro
• Uzurpátor Proculus údajně razil antoniniany pouze 12 dní - jediný známý exemplář se prodal za 380 000 EUR
• Křesťané používali antoniniany s SOLI INVICTO COMITI jako důkaz, že Constantin Veliký nebyl skutečným křesťanem