Basilikon

Basilikon je byzantská stříbrná mince zavedená na počátku 14. století, která měla nabídnout kvalitní stříbrné oběživo srovnatelné se západními groši. Razila se jako plochá (nikoli miskovitá) mince a byla úzce spojena s reformami za Andronika II.

Historie

Byzantské mincovnictví bylo po staletí postavené především na zlaté měně, zatímco stříbro hrálo proměnlivou roli a v některých obdobích se jeho význam v oběhu zmenšoval. Ve 13. století a na počátku 14. století se však ve Středomoří prosazovaly kvalitní západní stříbrné mince, především benátský grosso, který se stal výrazným obchodním platidlem. Pro Byzanc to znamenalo praktický problém: v řadě oblastí začala v obchodě dominovat „latinská“ stříbrná měna a říše potřebovala odpověď, která by byla přijímaná a zároveň by posílila vlastní peněžní suverenitu.

V této situaci byl zaveden basilikon. Podle odborných popisů vznikl krátce před rokem 1304 a byl záměrně koncipován jako mince vysoké kvality, která mohla konkurovat benátskému typu. Na rozdíl od mnoha soudobých byzantských nominálů, které byly často miskovité (scyphate), je basilikon plochý. Tento detail není jen technický – odpovídá cíli přiblížit se obchodní praxi, kde ploché stříbrné groše dominovaly a byly snadno srozumitelné pro kupce napříč regiony.

Basilikon je spojován především s obdobím vlády Andronika II. a s pozdější spoluvládou Michaela IX. V ikonografii navazuje na byzantskou tradici: na jedné straně bývá Kristus na trůnu, na druhé straně císař či císaři s insigniemi. To umožnilo spojit „mezinárodní“ obchodní použitelnost se zachováním byzantské ideologické řeči. Mince tak nebyla pouhou technickou imitací, ale i nositelem císařské identity v době, kdy říše čelila ekonomickým tlakům a konkurenci západních měnových systémů.

Význam basilikonu spočívá v tom, že představuje návrat k důrazu na kvalitní stříbro v byzantském oběhu a zároveň ukazuje, jak pružně Byzanc reagovala na změnu tržního prostředí. Přestože se byzantská měna v dalších desetiletích vyvíjela a čelila dalším otřesům, basilikon zůstává typickým dokladem toho, jak se v penězích zrcadlí mezinárodní obchod i politická potřeba udržet měnovou autoritu.

Ryzost, hmotnost, typ ražby a obraz

Basilikon je stříbrná mince ražená ve vysoké ryzosti; v odborných popisech se uvádí přibližně kolem 0,920. Hmotnost se pohybuje zhruba okolo 2,1–2,2 g a mince je plochá, tedy bez typické miskovitosti, která se u řady byzantských ražeb objevovala v předchozích staletích. Pro popis je důležité uvést průměr (často kolem dvou centimetrů) a zachování hran, protože plochý střížek a jemnější reliéf kladou větší nároky na kvalitu úderu a centraci.

Ikonograficky je basilikon snadno rozpoznatelný kombinací Krista na trůnu a císařských postav, které drží labarum či jiné insignie. Legendy jsou v řečtině a často pracují se zkratkami; čitelnost nápisů je proto klíčová pro určení konkrétní emise a mincovny. Basilikon byl v účetních vztazích zasazován do poměru vůči zlatému hyperpyru; v praxi se kurz mohl měnit podle ceny stříbra, proto se u historického výkladu rozlišuje oficiální a skutečný směnný poměr. Z technického hlediska jde o ražbu úderem razidel, takže se mohou objevit posuny, nerovnoměrný reliéf nebo částečná nečitelnost legend – tyto vlastnosti odpovídají dobové výrobě a je vhodné je v popisu uvádět spolu s hmotností a průměrem.