Basilikon

Basilikon byla byzantská stříbrná mince ražená od 13. do 15. století za dynastie Palaiologů. Název pochází z řeckého basilikos znamenajícího královský nebo císařský. Pro numismatiku je basilikon významný jako hlavní stříbrná mince pozdní Byzance, která nahradila starší billon aspron trachy a stala se vzorem pro balkánské mincovnictví.

Historie

Basilikon zavedl císař Michael VIII. Palaiologos krátce po znovudobytí Konstantinopole v roce 1261 jako symbol obnovené byzantské moci. Nová stříbrná mince vážila původně 2,2 gramu téměř čistého stříbra a měla plochý tvar oproti starším miskovitým mincím. Na líci nesl bustový portrét Krista nebo Panny Marie, na rubu stojící postavu císaře v ceremoniálním oděvu s křížem a globem. Kvalitní stříbro a propracovaná ražba měly demonstrovat obnovu byzantské prestiže.

Za Andronika II. Palaiologa na přelomu 13. a 14. století se basilikon stal dominantní mincí byzantské ekonomiky. Vzhledem k úpadku zlatého hyperpyronu převzal basilikon roli hlavního platidla v mezinárodním obchodě. Andronik razil basilikony se svým synem Michaelem IX., později s vnukem Andronikem III. během občanské války. Tyto dynastické basilikony s dvojportréty dokumentují složité nástupnické spory pozdní Byzance.

V polovině 14. století za Jana V. Palaiologa prošel basilikon postupným znehodnocováním. Váha klesla na 1,5 gramu a obsah stříbra se snížil přidáváním mědi. Jan razil basilikony během své dlouhé vlády s různými spoluvládci - synem Andronikem IV., vnukem Janem VII. a nakonec s Manuelem II. Tato rozmanitost typů činí basilikony Jana V. numismaticky nejzajímavější. Mincovny v Konstantinopoli, Thessalonice a Philadelphii produkovaly basilikony podle místních potřeb.

Poslední basilikony razili Jan VIII. Palaiologos a Konstantin XI. Dragases ve 40. letech 15. století. Kvalita těchto pozdních ražeb byla nízká, váha klesla pod gram a stříbro bylo silně legované mědí. Po pádu Konstantinopole v roce 1453 inspiroval byzantský basilikon mincovnictví nástupnických států. Srbské, bulharské a trapezuntské groše byly přímými napodobeninami basilikonu. Název přežil v balkánských jazycích jako označení stříbrné mince.

Vlastnosti a ekonomický význam basilikonu

Basilikon měl standardizovanou ikonografii odrážející byzantskou císařskou ideologii. Kristus Pantokrator nebo Panna Marie Blachernitissa na líci symbolizovali božskou ochranu říše. Císař v divitisionu nebo lororu držící labarum představoval pozemskou autoritu. Řecké nápisy obsahovaly zkrácené tituly a invokace. Průměr 18 až 20 milimetrů a plochý tvar usnadňovaly skladování a počítání. Kvalita ražby se lišila podle mincovny a období.

V ekonomickém systému pozdní Byzance hrál basilikon klíčovou roli. Nahradil znehodnocený hyperpyron jako hlavní obchodní minci a stal se standardem pro účtování. Ceny zboží a služeb se uváděly v basilikonech. Italští obchodníci přijímali basilikony výměnou za západní zboží. Archeologické nálezy basilikonů jsou koncentrovány v městských centrech a přístavech, což dokládá jejich roli v obchodě. Poklady basilikonů ukazují na jejich funkci jako uchovatele hodnoty v nejistých časech.

Zajímavosti

• Basilikon byl poslední masově raženou byzantskou stříbrnou mincí před pádem říše
• Některé basilikony nesly latinské nápisy pro italské obchodníky v Konstantinopoli
• Stefan Dušan razil basilikony s řeckými nápisy, ačkoliv se prohlásil císařem Srbů a Řeků
• Basilikon Andronika III. s velkým křížem inspiroval pozdější balkánské groše
• Manuel II. rozdával basilikony jako almužnu během cesty po západní Evropě
• Poslední známý basilikon byl ražen měsíc před pádem Konstantinopole