Bělení mincí
Bělení mincí byla povrchová úprava mincí ve středověké mincovně, při které se mincovní plátky (kotouky, štolíky) vařily ve zvláštní lázni z roztoku kuchyňské soli a vinného kamene (tzv. vinstyle - vína mu sodného). Tímto chemickým procesem se odstranily nečistoty vzniké při vykování cánů a mincovní střížky získaly jasně bílou barvu stříbra.
Historie
Bělení mincí se rozvinulo jako specializovaná technologie ve středověkých mincovnách během 14. a 15. století, kdy se razily masové množství drobných stříbrných mincí s různým obsahem mědi. Proces vznikl z praktické potřeby zlepšit vizuální kvalitu mincí, které po mechanickém zpracování často vykazovaly nežádoucí zbarvení nebo povlaky způsobené oxidací mědi a dalších příměsí. Nejdříve se bělení používalo v německých a italských mincovnách, odkud se postup rozšířil do dalších evropských center mincovní výroby. V českých mincovnách se bělení začalo systematicky používat v období největšího rozkvětu kutnohorského grošového mincovnictví, kdy bylo nutné zajistit jednotný vzhled velkých množství ražených mincí. Proces byl obzvláště důležitý u drobné stříbrné mince s vyšším obsahem mědi, kde měděné příměsi způsobovaly nežádoucí zbarvení a snižovaly důvěryhodnost mincí. Bělení představovalo pokročilou chemickou technologii své doby a vyžadovalo specializované znalosti o účincích různých chemických látek na kovové slitiny.
Prakticky probíhalo bělení tak, že připravené mincovní plátky nebo kotouky se ponořily do vroucího roztoku složeného z kuchyňské soli a vinného kamene. Vinný kámen (tartran draselnatý) se získával z usazenin ve vinných sudech a představoval důležitou chemickou surovinu. Směs těchto látek vytvářela alkalické prostředí, které chemicky odstraňovalo povrchové nečistoty a oxidační produkty z povrchu kovových plátků. Během vaření došlo k odstranění povlaku z oxidů mědi a dalších nečistot, takže povrch mince získal jasně bílou barvu čistého stříbra. Tento proces byl kritický zejména u mincí s vyšším obsahem mědi, kde by bez bělení mince vykazovaly nežádoucí červenavé nebo hnědavé zabarvení. Po bělení byly mince připraveny k finálnímu ražení, přičemž jejich výrazně bílá barva zvyšovala důvěru veřejnosti v kvalitu a ryzost stříbra. Bělení tak představovalo nejen technický, ale i marketingový nástroj středověkých mincoven, který pomáhal udržovat prestiž jejich produktů na konkurenčních trzích. Pro numismatiky poskytuje studium bělení důležité informace o technické úrovni středověkého mincovnictví a o důrazu, který se kladl na vizuální kvalitu mincí.
Zajímavosti
- Používal se roztok kuchyňské soli a vinného kamene (tartran draselnatý ze sudů)
- Proces byl obzvláště důležitý u mincí s vyšším obsahem mědi
- Bělené mince měly jasně bílou barvu, která zvyšovala důvěru v kvalitu stříbra
- Vinný kámen se získával z usazenin ve vinných sudech
- Představoval pokročilou chemickou technologii středověkých mincoven