Biskupské ražby

Biskupské ražby jsou mince a medaile ražené biskupy a arcibiskupy na základě odvozeného mincovního práva, přičemž s výjimkou dosud sporných denárů druhého pražského biskupa Vojtěcha Slavníkovce (982-997) čeští biskupové mincovní právo nevyužili a ani později jim nebylo uděleno. Na Moravě jsou první biskupské ražby spojovány s biskupy Janem I. (1063-1085) a Jindřichem Zdíkem (1126-1150) a mincovnou Podivín, přičemž nejrozsáhlejší biskupské mincovnictví je spojováno s Olomoucí, kde biskupové razili na základě mincovního práva uděleného Rudolfem II. v roce 1608 až do definitivního zrušení dekretem Marie Terezie ze dne 31. října 1759.

Historie

Počátky moravského biskupského mincovnictví jsou zahaleny nejasnostmi. První ražby se připisují biskupu Janu I. (1063-1085), který podle některých numismatiků razil denáry s obrazem biskupa a křížem. Mincovna fungovala pravděpodobně v Podivíně, sídelním městě raných olomouckých biskupů. Archeologické nálezy z hradiště potvrzují metalurgickou činnost, ale přímé důkazy o mincovně chybí. Těchto raných denárů je známo pouze 7 exemplářů.

Jistější jsou ražby biskupa Jindřicha Zdíka (1126-1150), blízkého spolupracovníka knížete Soběslava I. Jeho denáry fenikového typu nesou obraz mitry s berlou a nápis HEINRICVS EPS. Unikátní je denár s dvojportrétem biskupa a knížete, symbolizující dvojí podřízenost moravského biskupa - církevní Řeznu a světskou Praze. Zdík razil přibližně 50 000 denárů ročně, což dokládá rozvinutou mincovní činnost.

Nejistá zůstává otázka ražeb biskupa Bruna ze Schauenburku (1245-1281). Připisují se mu vzácné brakteáty s obrazem mitry mezi dvěma berlami. Bruno byl významným církevním reformátorem a podporovatelem Přemysla Otakara II. Jeho případné mincovní aktivity mohly souviset s financováním stavby nové katedrály v Olomouci. Známe pouze 3 exempláře těchto sporných ražeb.

Zlomový moment představoval rok 1608, kdy Rudolf II. udělil olomouckému biskupu Františku kardinálu z Dietrichsteina (1599-1636) plné mincovní právo. Privilegium bylo odměnou za biskupovu podporu proti Matyášovi. Dietrichstein okamžitě zahájil ražbu oběžných mincí - grošů, krejcarů a později tolarů. První emise nesly portrét kardinála v plném ornátu s nápisem FRANCISCVS CARD DE DIETRICHSTEIN. Roční produkce dosahovala 200 000 krejcarů.

Mincovna olomouckých biskupů fungovala primárně v Kroměříži, sídle biskupů od 13. století. Technické vybavení pocházelo z Vídně - šroubový lis o síle 40 tun a válcovací stolice. Přechodně fungovala biskupská mincovna také v Brně (1621-1622 během stavovského povstání) a ve Vyškově (1643-1645 za švédské okupace Kroměříže). Kroměřížská mincovna zaměstnávala 30-40 pracovníků včetně italských rytců.

Dlouholeté a slavné působení kroměřížské biskupské mincovny skončilo mincemi kardinála Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu (1745-1758). Jeho tolary patří k uměleckým vrcholům moravského mincovnictví - portrét kardinála vytvořil dvorní medailér Matthäus Donner. Poslední biskupskou ražbou byly intronizační medaile a žetony jeho nástupce Leopolda II. Bedřicha Egkha (1758-1760) z roku 1758.

Definitivní konec nastal 31. října 1759, kdy Marie Terezie dekretem zrušila všechna partikulární mincovní práva v monarchii včetně olomouckého biskupství. Důvodem byla snaha o centralizaci a unifikaci měnového systému. Biskupství obdrželo jednorázové odškodnění 50 000 zlatých. Mincovní vybavení bylo převezeno do Vídně, budova mincovny v Kroměříži přestavěna na sýpku.

Po zrušení mincovního práva byly mince a medaile dalších olomouckých biskupů raženy již pouze ve Vídni jako pamětní emise bez zákonné platnosti. Například biskup Leopold Vilém Rakouský (1637-1662) nechal razit památeční medaile na vítězství nad Švédy, Karel III. Lotrinský (1695-1711) medaile na stavbu nového biskupského paláce. Tyto vídeňské ražby však již nejsou považovány za skutečné biskupské mince.

Technologie biskupských ražeb odpovídala dobovým standardům. Stříbro pocházelo z biskupských dolů u Zlatých Hor a ze Slovenska. Zlaté dukáty se razily pouze výjimečně - známe 12 zlatých Dietrichsteinových z roku 1615. Většinu produkce tvořily drobné stříbrné nominály. Kvalita kolísala - během třicetileté války obsahovaly biskupské krejcary pouze 20% stříbra. Po válce se kvalita zlepšila na říšský standard.

Ikonografie olomouckých biskupských ražeb kombinovala církevní a světské motivy. Na aversu býval portrét biskupa nebo biskupský erb (zkřížené berla a meč). Revers nesl moravskou orlici, svatého Václava nebo katedrální kapitulu. Nápisy zdůrazňovaly dvojí postavení - EPISCOPVS OLOMVCENSIS a PRINCEPS SACRI ROMANI IMPERII. Od roku 1664 se objevuje titul DUX (vévoda), který olomoučtí biskupové získali od Leopolda I.

Ekonomický význam biskupského mincovnictví byl pro Moravu značný. V období 1608-1759 vyrazila biskupská mincovna přes 50 milionů drobných mincí a 500 000 tolarů. Biskupské mince tvořily 15-20% oběživa na Moravě. Příjmy z ražebného činily ročně 20-30 000 zlatých, což představovalo 5% biskupských příjmů. Tyto prostředky financovaly barokní přestavbu Kroměříže a stavbu kostelů.

Numismatická hodnota biskupských ražeb je vysoká. Raně středověké denáry patří k nejvzácnějším moravským mincím - cena přesahuje 50 000 EUR. Dietrichsteinovy tolary se obchodují za 2000-5000 EUR. Běžné krejcary za 20-50 EUR. Nejcennější jsou chybové ražby a zkušební exempláře. Kompletní sbírka olomouckých biskupských mincí čítá přes 500 typů a variant.

Zajímavosti

• Biskup Dietrichstein nechal v roce 1620 razit propagandistické medaile s nápisem Exurgat Deus et dissipentur inimici - výtěžek financoval katolická vojska
• V roce 1642 švédský generál Torstenson obsadil Kroměříž a nutil biskupské mincíře razit falešné císařské tolary
• Kardinál Troyer sbíral antické mince a nechal razit repliky římských aureů se svým portrétem - církev ho obvinila z pýchy
• Poslední biskupská ražba - pamětní medaile arcibiskupa Kohna z roku 1892 - byla vytavena nacisty v roce 1942
• V trezoru kroměřížského zámku bylo v roce 1945 nalezeno 50 000 neprodaných biskupských krejcarů z roku 1759
• Pražský biskup Vojtěch Slavníkovec podle legendy razil denáry s nápisem Praga civitas - všechny exempláře jsou pravděpodobně padělky z 19. století