Boleslav II.

Boleslav II. (972–999) byl český kníže z dynastie Přemyslovců, syn Boleslava I., který vládl v období největšího územního rozmachu raně středověkého českého státu. Jeho panování představuje vrchol přemyslovské moci, kdy český stát sahal od Krakova až po oblasti dnešního Slovenska.

Historie

Boleslav II. nastoupil na knížecí stolec roku 972 po smrti svého otce Boleslava I. v mimořádně příznivé situaci. Zdědil konsolidovaný a územně rozšířený stát napojený na důležité mezinárodní obchodní stezky, který sahal na východ až do dalekých oblastí Krakovska. Vnitřně byl stát sjednocený a stabilizovaný s vlastní církevní správou díky nově zřízenému pražskému biskupství.

Mezi přemyslovským knížetem a říší panovaly zpočátku přátelské vztahy a dynastické svazky s polskými Piastovci zaručovaly klid na severovýchodní hranici. Boleslav II. však co do rozhodnosti zdaleka nedosahoval kvalit svého otce a nebyl schopen včas pochopit zásadní změny ve středoevropské politice. Jeho orientace na bavorského vévodu Jindřicha II. (955–976, 985–995) jej postavila proti římskoněmeckému císaři Otovi II. (973–983) ve sporu o tzv. švábské dědictví.

Tento konflikt vedl vítězného Otu k opakovaným, naštěstí neúspěšným tažením proti Boleslavovi. Ke smíru došlo až v roce 978. Významnou událostí roku 977 byla svatba Boleslavovy sestry Doubravky (latinsky Bona) s polským knížetem Měškem I. (922?–992), což je uváděno jako jeden z důvodů ochlazení česko-polských vztahů. V polovině 80. let 10. století polský kníže obsadil Krakovsko a ani vyslané české vojsko nezabránilo roku 987 ztrátě tohoto důležitého obchodně-strategického území.

Daleko menší význam měla likvidace slavníkovské domény, jejíž rozsah nebyl zdaleka tak veliký, jak se dříve předpokládalo. Jednalo se spíše o vnitřní přemyslovskou záležitost nejspíše charakteru loupeženého přepadení, v žádném případě však nikoliv o dokončení sjednocení českého státu, jak se traduje. Ke sjednocení Čech došlo již o 30 let dříve za vlády Boleslava I.

Boleslav II. záhy také přišel do konfliktu s druhým pražským biskupem Vojtěchem, který byl zásadním zastáncem reformních snah clunyjských církve a knížecí strany. Tento konflikt vedl k Vojtěchovu odchodu z Čech a jeho pozdější mučednické smrti v Prusích roku 997, což mělo významné důsledky pro prestiž přemyslovského rodu.

Ke konci své vlády kníže vážně onemocněl a řadu událostí tak už nedokázal ovlivnit. Mezi ně patřila například likvidace slavníkovské Libice roku 995, která proběhla bez jeho přímého zapojení. Boleslav II. zemřel 7. února 999, zanechávaje stát sice stále mocný, ale již s prvními známkami oslabení centrální moci.

Vnitřní správa a mincovnictví

Boleslav II. navázal na mincovnictví svého otce Boleslava I. a významně je rozvinul. Od počátku jeho vlády byly raženy denáry v mincovně Praha a později také na Vyšehradě. Z těchto mincí jsou známa poprvé jména mincmistrů – Omeriz, Nacub, Mizleta, Noc a Zanta. Tato jména svědčí o rostoucí organizaci mincovního systému a jeho profesionalizaci.

Nejpočetnějšími typy denárů Boleslava II. jsou typ ethelredský a fríský, což svědčí o jejich výjimečně masivní produkci. Tyto typy mincí dokládají intenzivní obchodní styky s oblastmi severozápadní Evropy, zejména s Anglií a Frízskem. Nejvíce byly denáry Boleslava II. zastoupeny v nálezech Čistěves (1896), Choustník (1922), Poděbrady (1936) a Stará Boleslav (1931).

Za manželky Boleslava II. jsou některými historiky považovány anglosaská Adiva a Emma, což by odpovídalo diplomatickým vztahům s anglosaským prostředím, které dokládají i mincovní typy. Spolehlivé odlišení některých typů od ražeb Boleslava I. a Boleslava III. a případně Boleslava Chrabrého není doposud možné, což komplikuje přesné numismatické datování.

Zajímavosti

• Za jeho vlády dosáhl český stát největšího územního rozmachu v raných dějinách, než začal postupně ztrácet periferní území
• Jeho sestra Doubravka se stala polskou kněžnou a přispěla k christianizaci Polska
• Konflikt s biskupem Vojtěchem vedl k jeho odchodu a pozdější svatořečení, což paradoxně zvýšilo prestiž Prahy
• Na jeho mincích se poprvé objevují jména konkrétních mincmistrů
• Vražda Slavníkovců v Libici 995 proběhla bez jeho přímého příkazu během jeho nemoci