Byzantská mincovna

Byzantská mincovna označuje síť státních mincoven Byzantské říše (395-1453), které razily zlaté solidy, stříbrné miliarensia a měděné follis podle přísně centralizovaného systému. Hlavní císařská mincovna v Konstantinopoli byla po tisíc let nejdůležitějším centrem ražby zlatých mincí v Evropě a její produkce ovlivnila měnové systémy od Británie po Indii.

Historie

Byzantské mincovnictví začíná založením Konstantinopole roku 330, kdy císař Konstantin I. Veliký zřídil v novém hlavním městě císařskou mincovnu. Tato mincovna, umístěná poblíž Velkého paláce, se rychle stala nejdůležitější v říši. Konstantin zde zavedl ražbu nového zlatého solidus o váze 4,5 gramu, který se stal na následujících sedm století nejstabilnější měnou světa.

V 4. až 6. století fungovalo v Byzantské říši přes patnáct mincoven. Kromě Konstantinopole to byly významné mincovny v Antiochii, Alexandrii, Kartágu, Ravenně, Římě, Soluni a Nikomedii. Každá mincovna měla vlastní značku (např. CON pro Konstantinopol, ANTX pro Antiochii), která se objevovala v exergu mincí. Tento systém umožňoval centrální kontrolu kvality a původu ražeb.

Za vlády Justiniána I. (527-565) dosáhlo byzantské mincovnictví vrcholu. Mincovny produkovaly obrovské množství mincí pro financování reconquisty západních provincií. Justinián provedl roku 538 reformu měděného mincovnictví, zavedl systém datování mincí podle let vlády a velikostní diferenciaci nominálů. Follis o hodnotě 40 nummií vážil přes 20 gramů a nesl výrazné označení hodnoty M (40 v řečtině).

Arabská expanze 7. století znamenala ztrátu většiny provincií a jejich mincoven. Po pádu Alexandrie (641), Kartága (698) a Antiochie (637) zůstaly Byzanci pouze mincovny v Konstantinopoli, Soluni a italských državách. Tato centralizace paradoxně vedla ke standardizaci a zkvalitnění produkce. Za dynastie Herakliovců (610-711) byly zavedeny nové typy s rodinnými portréty a řeckými nápisy.

Významnou změnu přinesla vláda Konstantina V. (741-775), který centralizoval veškerou ražbu zlatých mincí do Konstantinopole. Provinční mincovny směly razit pouze měděné mince. Toto opatření mělo zajistit absolutní kontrolu nad kvalitou zlatého nomisma, které bylo klíčové pro mezinárodní obchod. Konstantinopolská mincovna se stala největším výrobcem zlatých mincí ve středověké Evropě.

V 11. století začal úpadek byzantského mincovního systému. Konstantin IX. Monomachos (1042-1055) poprvé snížil obsah zlata v nomisma, což zahájilo postupnou devalvaci. Za dynastie Komnenů (1081-1185) byla provedena reforma a zavedeny nové nomináty včetně hyperpyron, ale byzantské mincovnictví už nikdy nedosáhlo bývalé kvality. Po dobytí Konstantinopole křižáky roku 1204 byla císařská mincovna zničena.

Po obnovení byzantské moci roku 1261 za Michaela VIII. Paleologa byla konstantinopolská mincovna obnovena, ale v omezené kapacitě. Poslední byzantské mince byly raženy roku 1453, krátce před pádem Konstantinopole. Osmanští dobyvatelé převzali byzantskou mincovnu a technologie, které využívali pro ražbu vlastních mincí.

Organizace a technologie výroby

Byzantské mincovny byly státními manufakturami pod přímou kontrolou císaře. V čele stál comes sacrarum largitionum (hrabě posvátných darů), který řídil celý fiskální systém říše. Každá mincovna měla procuratora monetae (správce mincovny) odpovědného za produkci a kvalitu. Zaměstnanci mincoven tvořili uzavřenou dědičnou kastu se zvláštními privilegii a povinnostmi.

Technologie ražby kombinovala římské tradice s inovacemi. Razidla byla vyráběna z kalené oceli metodou rytí negativu. Pro zlaté mince se používala nejkvalitnější razidla s detailními portréty, pro měděné jednodušší. Byzantinci jako první systematicky používali kolková razidla umožňující přesnější ražbu. Střížky byly připravovány litím do forem, následným tepáním na požadovanou tloušťku a vyražením kotoučů.

Kontrola kvality byla mimořádně přísná. Každá zlatá mince byla individuálně vážena a testována na obsah zlata. Mincovny používaly systém značek officin (dílen), kdy každá dílna měla vlastní znak. To umožňovalo dohledat původ vadných mincí. Padělání bylo trestáno useknutím ruky, úředníci mincoven ručili majetkem za kvalitu produkce.

Zajímavosti

• Konstantinopolská mincovna produkovala denně až 20 000 zlatých solidů, což představovalo 90 kg zlata
• Byzantské zlaté nomisma bylo tak důvěryhodné, že ho Arabové nazývali "dínár rúmí" (římský denár) a přijímali bez přepočtu
• V mincovně pracovala speciální garda ozbrojenců chránící zásoby drahých kovů v hodnotě dnešních miliard eur
• Byzantinci jako první razili mince s Kristem na hlavní straně (od vlády Justiniána II., 685-695)
• Poslední byzantská zlatá mince byla vyražena 28. května 1453, den před pádem Konstantinopole