Byzantská mincovna
Byzantská mincovna je označení pro síť státních institucí Byzantské říše (Východořímské říše), které byly v období od 4. do 15. století pověřeny oficiální ražbou mincí. Tyto mincovny produkovaly zlaté solidy, stříbrné miliaresia a bronzové folles, které tvořily jeden z nejstabilnějších měnových systémů středověku. Byzantské mince se vyznačovaly vysokou technickou kvalitou, charakteristickou ikonografií s křesťanskými motivy a stabilní ryzostí zlata, díky čemuž se staly mezinárodním platidlem a vzorem pro mnoho evropských i asijských měnových systémů.
Historie
Byzantské mincovnictví kontinuálně navazuje na pozdně římský měnový systém, přičemž za symbolický počátek bývá považováno založení Konstantinopole v roce 330 n.l. a měnová reforma císaře Konstantina Velikého. Zlatý solidus zavedený Konstantinem se stal základním pilířem byzantského měnového systému a díky své stabilní hmotnosti (4,5g) a ryzosti (24 karátů) zůstal prakticky nezměněn až do 11. století. Vrcholné období byzantských mincoven nastalo za vlády císaře Justiniána I. (527-565), kdy existovalo více než 16 aktivních mincoven napříč říší. Významná měnová reforma proběhla za císaře Anastasia I. (491-518), který restrukturalizoval bronzové mince a zavedl nominální hodnoty vyznačené velkými písmeny. Postupný úpadek začal ve 12. století, kdy došlo k devalvaci zlatého nomisma (solidu) a byzantské mincovny začaly ztrácet svůj mezinárodní vliv. Finální zánik byzantského mincovnictví přišel s pádem Konstantinopole v roce 1453, kdy město dobyli Osmané.
Byzantské mincovny fungovaly jako státní monopol pod přísnou kontrolou císařské administrativy. V různých obdobích existovalo mezi 5 až 16 aktivními mincovnami, přičemž nejdůležitější se nacházely v Konstantinopoli, Thessalonice, Antiochii, Alexandrii a později v Nikaii. Každá mincovna měla své charakteristické značky (mintmarky), které byly vyraženy obvykle v exergu (spodní část mince) nebo v poli reversu. Technologie ražby zahrnovala použití bronzových razidel (štočků) a ruční ražbu kladivem, přičemž byzantské mincovny dosahovaly mimořádné přesnosti a kvality detailů. Z hlediska motivů se byzantské mince vyznačují výraznou křesťanskou symbolikou – na reversech se často objevuje kříž, Kristus Pantokrator nebo Panna Marie. Na aversech je typicky vyobrazen portrét vládnoucího císaře v čelní pozici (na rozdíl od profilových portrétů na římských mincích), často s nimbem (svatozáří) a říšskými insigniemi. Charakteristickým rysem byzantských mincí je také postupný přechod od klasického římského realistického stylu k abstraktnějšímu, ikoničtějšímu vyobrazení v souladu s vývojem byzantského umění.
Význam pro investory a sběratele
Pro numismatiky představují byzantské mince fascinující sběratelskou oblast s historickým přesahem více než tisíc let, která spojuje antický Řím s pozdním středověkem. Zvláště cenné jsou zlaté solidy a jejich nástupce hyperpyron z období 6.-12. století, které se vyznačují vysokou ryzostí a uměleckým zpracováním. Investoři oceňují byzantské mince pro jejich dlouhodobou historickou hodnotu a relativní vzácnost, přičemž dobře zachované exempláře vykazují stabilní růst ceny nezávislý na výkyvech trhu s drahými kovy. Cenovou prémii mají především mince z významných historických období nebo s portréty slavných císařů jako Justinián I., Herakleios nebo Basileios II.
Příklady
Mezi nejvýznamnější typy byzantských mincí patří:
- Solidus/Nomisma – zlatá mince o váze přibližně 4,5 g, hlavní platidlo a mezinárodní standard
- Histamenon a Tetarteron – zlaté mince po rozdělení nomisma v 11. století
- Hyperpyron – zlatá mince zavedená Alexiem I. Komnenem s nižším obsahem zlata
- Miliaresion – stříbrná mince inspirovaná arabskými dirhamy
Zajímavosti
- Byzantský solidus byl tak ceněn pro svou stabilitu, že arabské chalífáty jej přes 400 let přijímaly jako platidlo, aniž by je přetavovaly na vlastní mince – což bylo v té době neobvyklé pro "nevěřící" měnu.
- V byzantských mincovnách existovaly přísné tresty za falšování – provinilcům hrozilo useknutí ruky, oslepení nebo poprava, přičemž tyto tresty byly často vyobrazeny i na samotných mincích jako varování.
- Ruský rubl, turecká lira i mnoho dalších středověkých měn byly původně založeny na váhovém a ryzostním standardu byzantského solidu.
- V Konstantinopoli byly "neplatné" či opotřebované mince rituálně ničeny ve speciální peci přímo v mincovně, aby se zabránilo jejich dalšímu oběhu – archeologické objevy těchto "mincovních hřbitovů" poskytují cenné informace o objemu produkce.