Černínové
Černínové (Černínové z Chudenic) jsou starobylý český šlechtický rod, jehož první doložený předek Drslav byl ve 12. století kastelánem plzeňského hradu. Ve 20. letech 17. století získal Heřman Černín hraběcí titul. Rod dal habsburské monarchii řadu diplomatů a v Praze postavil Černínský palác.
| Rod | český šlechtický rod, přídomek z Chudenic |
|---|---|
| První doložený předek | Drslav, kastelán plzeňského hradu 1160–1165 |
| Hraběcí titul | Heřman Černín (1576–1651), ve 20. letech 17. století |
| Rodové sídlo | Chudenice u Klatov, v držení rodu do roku 1945 |
| Pražská rezidence | Černínský palác na Hradčanech, postavený Humprechtem Janem Černínem po roce 1664; od roku 1934 sídlo ministerstva zahraničních věcí |
| Vztah k medailím | zlatá alchymistická medaile Humprechta Černína z roku 1664, Národní muzeum v Praze |
Historie
Prvním doloženým předkem rodu je Drslav, v letech 1160–1165 kastelán plzeňského hradu; souvislý rodokmen lze sledovat od poloviny 14. století. Jméno „z Chudenic“ odkazuje na tradiční sídlo u Klatov. Chudenice se připomínají roku 1291 a rodu patřily až do roku 1945, tedy přes 650 let. V průběhu staletí se rod větvil a jeho příslušníci se objevují v zemských úřadech i v okruhu panovnického dvora.
Zásadní vzestup přinesla doba po stavovském povstání a třicetiletá válka. Heřman Černín (1576–1651), dvořan a diplomat, byl dvakrát vyslancem v Turecku, zbohatl jako proviantmistr Valdštejnovy armády a v pobělohorských konfiskacích získal rozsáhlý majetek, mimo jiné roku 1622 Petrohrad. Ve 20. letech 17. století byl povýšen do hraběcího stavu. Rodová historie ho nazývá zakladatelem rodového bohatství.
Symbolem ambicí rodu se v 17. století stal pražský Černínský palác, který nechal po roce 1664 stavět Humprecht Jan Černín, vyslanec v Benátkách. Hlavním architektem byl Francesco Caratti, dostavbu roku 1720 vedl František Maxmilián Kaňka. Palác patří k největším barokním budovám v Praze. Sňatkem Heřmana Jakuba Černína s Marií Josefou Slavatovou získal rod největší podíl slavatovského dědictví včetně Jindřichova Hradce.
V 18. a 19. století vystupují Černínové jako dvořané a mecenáši. Jan Rudolf Černín (1757–1845) byl nejvyšším komořím císařského dvora a v letech 1823–1827 prezidentem vídeňské Akademie výtvarných umění; ve vídeňském paláci založil velkou obrazárnu. Otakar Černín (1872–1932) byl v letech 1916–1918 ministrem zahraničí Rakouska-Uherska. Roku 1945 byly Chudenice zkonfiskovány a Dymokury připadly roku 1948 státu. Po roce 1989 získal rod část majetku zpět v restitucích.
Sídla a odkaz
Nejviditelnější stopou rodu v Praze je Černínský palác. Od roku 1934 v něm sídlí ministerstvo zahraničních věcí, nejprve Československa a dnes České republiky; 10. března 1948 v něm zemřel ministr Jan Masaryk. Na venkově drželi Černínové mimo jiné Chudenice, Petrohrad, kde v letech 1697–1703 vznikl barokní zámek podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho, Jindřichův Hradec a Dymokury.
V Národním muzeu v Praze je uložena zlatá alchymistická medaile Humprechta Černína z roku 1664. Alchymistické medaile se zhotovovaly z kovu, který měl údajně vzniknout alchymistickou přeměnou méně hodnotného kovu.