Českobudějovická mincovna

Českobudějovická mincovna byla mincovna v Českých Budějovicích, která v letech 1569–1611 razila habsburské mince ze stříbra z okolí Rudolfova. Vznikla jako provizorium při moru v Praze a její ražby se často poznají podle značek mincmistrů.

Historie

O mincovní činnosti v Českých Budějovicích se v odborné literatuře uvažuje už pro 13. století, kdy měly ve městě vznikat jednostranné stříbrné ražby typu brakteátů. Jistota však není vždy úplná: starší emise se někdy obtížně odlišují od mincí z jiných center a jejich určení stojí hlavně na porovnávání stylu, ikonografie a nálezových souvislostí. Přesto se České Budějovice řadí mezi místa, kde se mincovnictví mohlo v určitém období krátce objevit i mimo hlavní zemské mincovny.

Další zmínky bývají kladeny do doby kolem roku 1470, kdy bylo město pod vlivem uherského krále Matyáše Korvína. I tady je situace složitá: některé mince spojované s tímto obdobím byly dříve připisovány Českým Budějovicím, zatímco jiní badatelé je posouvají na Moravu. Tyto spory ukazují, jak snadno může stejné znamení či podobný výtvarný styl svádět k různým závěrům – a jak důležitá je práce s prameny a srovnávacím materiálem.

Nejvýznamnější a nejlépe doložená etapa českobudějovické mincovny spadá do let 1569–1611. Bezprostředním impulzem byla morová epidemie v Praze roku 1568 a následná snaha zajistit plynulé fungování mincovnictví mimo ohrožené prostředí. České Budějovice vyhovovaly polohou i zázemím: poblíž ležely doly u Rudolfova, které dodávaly stříbro, a město zároveň umožňovalo rychlé logistické propojení s centrem země. Ražba se zde rozběhla v srpnu 1569 a mincovna fungovala i poté, co se pražské provozy obnovily – už ne jen jako krátkodobá náhrada, ale jako stabilní pracoviště navázané na regionální zdroje kovu.

Za vlády Maxmiliána II. se mincovna řídila mincovním řádem z roku 1561, který zavedl zlatníkovou měnu. Vedle zlatníků a jejich dílů se razily i drobné stříbrné nominály v krejcarovém systému. Po návratu k tolarové soustavě v roce 1573 se těžiště výroby posunulo k tolarům a jejich zlomkům, doplňovaným groši a drobnými penězi; část emisí se vyskytuje i bez letopočtu. Za Rudolfa II. pokračovala produkce v tolarových nominálech a objevují se i vyšší hodnoty, které dnes patří k vyhledávaným ražbám habsburské epochy v Čechách.

Vedení mincovny se v průběhu let měnilo a spolu s ním i značky na mincích. V pramenech se uvádějí mincmistři a správci, jejichž znameními bývají například stylizovaná lví hlava v různých provedeních, šesticípá hvězda či iniciály. Právě tyto detaily jsou pro numismatiky klíčové: umožňují přesněji určit emisi, období a někdy i konkrétní dílenskou praxi. Od konce 16. století však těžba stříbra v okolí citelně slábla, což se promítlo do výkonu mincovny a nakonec vedlo k jejímu uzavření na sklonku roku 1611.

Ražby, značky a určování mincí

Českobudějovická mincovna pracovala především se stříbrem z regionálního zázemí a její produkce je pro sběratele zajímavá kombinací běžnějších oběžných nominálů a relativně vzácnějších vyšších hodnot. Typické jsou tolarové mince s portrétem panovníka, českým lvem a opisem odpovídajícím habsburské mincovní praxi druhé poloviny 16. století. U drobnějších nominálů bývá zásadní čitelnost datace a zejména mincovních značek, protože právě ty odlišují emise jednotlivých mincmistrů i období, kdy se v Budějovicích razilo podle odlišných měnových pravidel.

Pro správné určení je užitečné sledovat několik vrstev znaků současně: obrazové motivy, styl písma, tvar koruny či štítu, a vedle toho drobná znamení umístěná v poli nebo u opisu. Značka může mít podobu jednoduchého symbolu (například hvězdy) nebo stylizované hlavy zvířete; u některých emisí se uvádějí také iniciály. Jelikož část ražeb může být bez letopočtu, hraje roli i porovnání s katalogy a s dalšími mincemi téhož typu. U atraktivních tolarových hodnot je navíc dobré vnímat i kvalitu reliéfu a stopy po čištění, protože povrch výrazně ovlivňuje výsledné hodnocení a důvěryhodnost kusu.