Cín

Cín je měkký, stříbřitě lesklý kov používaný v numismatice a mincovnictví jako důležitá složka mincovních slitin, zvláště bronzu (slitina mědi a cínu) a později tzv. bílého kovu nebo britannia kovu (slitina cínu s antimonem a mědi). Tento prvek s nízkou teplotou tání (231,9 °C) a výbornou odolností vůči korozi sehrál významnou roli v historii peněžnictví – od nejstarších bronzových ražeb přes středověké padělky až po nouzové mince z období válečných konfliktů. V současnosti nachází využití především při výrobě sběratelských medailí a replik historických ražeb.

Historie

Cín patří mezi nejdéle známé a využívané kovy v historii lidstva. Nejstarší doložené použití cínu v mincovnictví sahá do období kolem roku 3000 př.n.l., kdy Sumerové a Egypťané začali experimentovat s bronzovými slitinami. Zásadním milníkem bylo zavedení bronzových mincí v Lýdii a řeckých městských státech kolem 5. století př.n.l. Římská říše později rozvinula sofistikovaný systém bronzových nominálů (as, dupondius, sestercius), kde obsah cínu ovlivňoval barvu a vlastnosti mincí. Ve středověku se cín stal populárním materiálem pro výrobu neoficiálních tokenů a devocionálií, zvláště v německých zemích. Významnou kapitolu představují cínové nouzové mince ražené během válečných konfliktů, kdy byly drahé kovy rezervovány pro vojenské účely – příkladem jsou pruské mince z období napoleonských válek nebo německé ražby z let 1917-1918. V moderní době se čistý cín nebo slitiny s vysokým obsahem cínu používají především pro výrobu pamětních medailí, turistických známek a sběratelských replik historických mincí.

Z metalurgického hlediska má cín několik vlastností, které určují jeho specifickou roli v numismatice. Čistý cín (označovaný jako Sn 99,9%) má charakteristický stříbřitý lesk a je extrémně odolný vůči atmosférické korozi, což umožňuje dlouhodobé uchování detailů reliéfu. Zároveň je však poměrně měkký (1,5 stupně na Mohsově stupnici), což limituje jeho samostatné použití pro oběžné mince. Dalším faktorem je tzv. cínový mor – degradační proces, ke kterému dochází při teplotách pod 13,2 °C, kdy se stabilní bílá forma cínu (β-cín) začíná přeměňovat na šedou práškovou formu (α-cín), což vede k postupnému rozpadu předmětu. Tento fenomén postihl řadu historických cínových mincí nalezených v chladnějších regionech. V mincovních slitinách slouží cín především jako zpevňující složka bronzu (typicky 5-12% cínu v mědi) nebo jako základní prvek tzv. britania kovu (92% cínu, 6% antimonu, 2% mědi), který je dodnes používán pro výrobu vysoce kvalitních medailí. Důležitou charakteristikou je také výborná zatékavost roztaveného cínu, která umožňuje věrnou reprodukci i nejjemnějších detailů při odlévání.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují cínové mince a medaile zajímavou specializovanou oblast sběratelství s důrazem na historický kontext spíše než na hodnotu obsaženého kovu. Zvláště ceněné jsou středověké cínové žetony, nouzové mince z válečných období a raně novověké pamětní medaile. Investiční hodnota cínových numismatických předmětů je většinou omezená, neboť cín jako průmyslový kov nemá srovnatelnou hodnotu se zlatem či stříbrem. Výjimku tvoří cínové zkušební ražby významných mincí a medailí z 18. a 19. století, které často dosahují cen v řádu tisíců euro díky své historické vzácnosti a dokumentační hodnotě.

Příklady

Významné numismatické využití cínu zahrnuje:

• Středověké cínové žetony – především francouzské "méreaux" a německé "zinngroschen"
• Pruské nouzové mince – "Kriegsgeld" z období 1807-1815 s nominálními hodnotami 4 a 8 grošů
• Viktoriánské cínové zkušební ražby – testovací vzorky oficiálních mincí vyráběné britskou Royal Mint
• Moderne turistické cínové známky – sběratelské suvenýry z turisticky atraktivních lokalit

Zajímavosti

• V 16. století byly v některých německých horních městech raženy tzv. "zinngroschen" (cínové groše), které sloužily jako poukázky pro horníky na odběr potravin – tyto mince byly záměrně vyráběny ze snadno rozpoznatelného cínu, aby je nebylo možné zaměnit za běžné stříbrné groše.
• Během americké občanské války prodávali pouliční obchodníci miniaturní cínové repliky státních bankovek jako suvenýry – dnes patří tyto "cínové bankovky" mezi nejvzácnější numismatické kuriozity s hodnotou přesahující 10 000 USD.
• Ve středověku byly cínové falzifikáty stříbrných mincí trestány mimořádně krutě – imitátoři byli často popravováni vařením v kotli, což symbolicky odráželo nízkou teplotu tání cínu používaného k padělání.
• V numismatických sbírkách jsou cínové mince často uchovávány v klimaticky kontrolovaném prostředí s teplotou nad 13,2 °C, aby se zabránilo iniciaci cínového moru – některé muzejní exempláře jsou preventivně potaženy mikrovstvou ochranného polymeru.