Čtyřkrejcar

Čtyřkrejcar (4 krejcar) byla rakouská měděná mince o hmotnosti 13,33 gramů, ražená v letech 1860 až 1868. Tato mince představovala základní nominál drobných peněz v druhé polovině 19. století a díky svému charakteristickému vzhledu získala několik lidových přezdívek.

Historie

Čtyřkrejcar vznikl jako součást rozsáhlé měnové reformy rakouské monarchie, která probíhala na přelomu 50. a 60. let 19. století. Do oběhu byl oficiálně uveden 27. října 1860, kdy nahradil starší drobné nominály z období konvenční měny. Zavedení nové měděné mince mělo vyřešit chronický nedostatek drobných platidel, který komplikoval každodenní obchodní styk v celé monarchii.

Ražba čtyřkrejcarů probíhala v letech 1860, 1861, 1864 a 1868, přičemž mezi jednotlivými emisemi byly několikaleté přestávky. Tyto přerušení souvisely s ekonomickou situací monarchie a proměnlivou poptávkou po drobných mincích. Hlavními mincovnami produkujícími čtyřkrejcary byly Vídeň (značka A), Kremnica (KB), Praha (C) a Hall (značka H). Každá mincovna vyráběla mince podle jednotných razidel, ale s vlastní mincovní značkou.

V širších vrstvách obyvatelstva, zejména mezi řemeslníky a dělníky, získal měděný čtyřkrejcar přezdívku "ševcovský tolar". Tento název ironicky poukazoval na nízkou kupní sílu mince - zatímco skutečný stříbrný tolar představoval značnou hodnotu, měděný čtyřkrejcar byl maximum, co si mohli dovolit chudší řemeslníci, mezi nimiž ševci tradičně patřili k méně zámožným. Přezdívka se ujala natolik, že ji používaly i úřední dokumenty té doby.

Období oběhu čtyřkrejcarů bylo poměrně dlouhé. Mince zůstávaly v platnosti až do 31. prosince 1894, tedy plných 34 let od svého zavedení. Jejich stažení souviselo s přechodem Rakouska-Uherska na korunovou měnu v roce 1892. Po dvouletém přechodném období, kdy obíhaly souběžně staré i nové mince, byly čtyřkrejcary definitivně vyřazeny z peněžního oběhu. Dlouhá doba jejich používání svědčí o praktičnosti a oblibě těchto mincí mezi obyvatelstvem.

Popis a technické parametry

Čtyřkrejcar byl ražen z čisté mědi o hmotnosti 13,33 gramů. Průměr mince činil přibližně 30 milimetrů, což z něj činilo poměrně velkou a těžkou minci. Měděné složení bylo zvoleno záměrně - měď byla dostupným a levným kovem, který umožňoval ekonomickou výrobu drobných nominálů. Zároveň měděné mince díky své velikosti a hmotnosti byly obtížně padělatelné.

Na aversu standardních čtyřkrejcarů se nacházel rakouský dvouhlavý orel s habsburským erbem na prsou, doplněný o císařskou korunu. Revers zobrazoval nominální hodnotu "4 KREUZER" v ozdobném věnci z vavřínových a dubových listů, spolu s ročníkem ražby a mincovní značkou. Varianty z Kremnice měly na reversu zmíněný motiv dvou andělů držících uherský erb, což je činilo vizuálně výraznými.

Čtyřkrejcar představoval základní platidlo pro drobné nákupy. Za čtyři krejcary bylo možné koupit bochník chleba, půllitr piva nebo několik vajec. Pro běžného dělníka představoval čtyřkrejcar přibližně půlhodinovou mzdu. Mince tak tvořila páteř drobného peněžního oběhu a byla nezbytná pro každodenní ekonomický život obyvatel monarchie.

Zajímavosti

• Čtyřkrejcary s andělíčky z Kremnice se často dědily z generace na generaci jako rodinné talismany a ochranné amulety
• Přezdívka "ševcovský tolar" inspirovala řadu lidových rčení a písní, které se dochovaly v národní slovesnosti
• Měděné čtyřkrejcary byly tak rozšířené, že se staly herním žetonem v hospodách při kartách a kostkách
• Některé exempláře byly dodatečně pozlaceny nebo postříbřeny a darovány jako křestní nebo svatební památky
• V období první světové války byly čtyřkrejcary sbírány a taveny kvůli obsahu mědi potřebné pro výrobu munice