Čtyřtolar
Čtyřtolar je těžká stříbrná mince v hodnotě čtyřnásobku tolaru o hmotnosti přibližně 115 gramů, která byla ražena pouze výjimečně během 16. až 18. století. Tyto monumentální mince patří svou vzácností prakticky mezi numismatické unikáty a představují vrchol mincovního umění své doby.
Historie
První čtyřtolary začaly být raženy za vlády císaře Rudolfa II. (1579-1611), který proslul jako velký mecenáš umění a sběratel kuriozit. V Kutné Hoře, která byla v té době nejvýznamnějším centrem těžby stříbra v českých zemích, byly vyraženy čtyřtolary s letopočty 1603 a 1604. Tyto mimořádné ražby vznikly pravděpodobně jako reprezentativní dary pro významné hosty císařského dvora nebo jako doklad mincovního mistrovství kutnohorské mincovny.
Za vlády císaře Matyáše (1611-1619), Rudolfova bratra a nástupce, pokračovala limitovaná ražba čtyřtolarů. Pražská mincovna vyrazila v roce 1619 několik exemplářů těchto prestižních mincí. Rok 1619 je významný také jako poslední rok Matyášovy vlády a počátek českého stavovského povstání, což dodává těmto mincím zvláštní historický význam.
Období vlády Ferdinanda II. (1619-1637) bylo poznamenáno třicetiletou válkou a ekonomickými otřesy. Přesto byly v olomoucké mincovně v letech 1621 a 1622 vyraženy čtyřtolary, které měly demonstrovat sílu a stabilitu habsburské moci navzdory probíhajícímu konfliktu. Olomouc byla v této době důležitým centrem rekatolizace Moravy a ražba prestižních mincí podtrhovala význam města.
Císař Ferdinand III. (1637-1657) pokračoval v tradici ražby čtyřtolarů, i když jen velmi omezeně. Jáchymovská mincovna, proslavená kvalitou svých ražeb, vytvořila čtyřtolary v letech 1641 a 1644. Poslední známé ražby z jeho období pocházejí z brněnské mincovny z roku 1648, což je symbolicky rok ukončení třicetileté války vestfálským mírem.
Poslední historicky doložené čtyřtolary byly raženy za císaře Karla VI. (1711-1740) ve Vratislavi v roce 1722. Tato ražba představuje definitivní konec éry čtyřtolarů. Karel VI., otec Marie Terezie, byl posledním habsburským panovníkem, který nechal razit tyto monumentální mince. Po jeho smrti a nástupu jeho dcery na trůn už k ražbě čtyřtolarů nedocházelo.
Celkově bylo během více než sta let vyraženo jen několik desítek, možná stovek kusů čtyřtolarů. Jejich extrémní vzácnost je dána několika faktory: enormní spotřebou stříbra na jednu minci, technickou náročností ražby tak velkých střížků a především jejich čistě reprezentativním charakterem. Čtyřtolary nikdy nesloužily jako běžné platidlo, ale výhradně jako prestižní dary, diplomatické prezenty nebo exponáty císařských sbírek.
Popis a technické parametry
Čtyřtolar představuje skutečného giganta mezi historickými mincemi. S hmotností kolem 115 gramů čistého stříbra (přesná hmotnost se mírně lišila podle mincovny a období) a průměrem přesahujícím 60 milimetrů jde o jednu z nejtěžších pravidelně ražených mincí evropské numismatiky. Pro srovnání - běžný tolar vážil přibližně 28,5 gramů, takže čtyřtolar skutečně odpovídal svému názvu.
Ražba čtyřtolarů představovala mimořádnou technickou výzvu. Vyžadovala speciálně upravené výkonné razicí stroje, protože běžné mincovní lisy neměly dostatečnou sílu pro ražbu tak masivních střížků. Razidla musela být vyrobena s výjimečnou přesností a z nejkvalitnější oceli, aby vydržela enormní tlak potřebný k vyražení reliéfu na tak velké ploše.
Design čtyřtolarů následoval standardní ikonografii své doby. Na
Zajímavosti
- Čtyřtolar Rudolfa II. z roku 1603 se v roce 2019 prodal na aukci za více než 2 miliony korun
- Ražba jednoho čtyřtolaru spotřebovala tolik stříbra, že z něj bylo možné vyrazit přibližně 400 běžných krejcarů
- Některé čtyřtolary byly dodatečně zlaceny jako zvláštní dary pro královské svatby nebo korunovace
- Existují indicie o existenci ještě větších nominálů - osmitolarů, ale žádný se spolehlivě nedochoval
- Čtyřtolary se díky své velikosti často používaly jako předlohy pro medaile a pamětní ražby