Datování mincí
Datování mincí představuje časové zařazení mince do konkrétního období nebo roku výroby. Tato základní numismatická disciplína využívá různé metody od určování podle panovníka a jeho doby vlády až po analýzu typů písma, heraldických znaků a mincovních značek.
Historie
Datování mincí se jako systematická disciplína začalo rozvíjet až v renesanci, kdy humanističtí učenci začali studovat antické mince a snažili se je chronologicky zařadit. Do té doby byly mince vnímány především jako platidlo, nikoliv jako historický pramen. První pokusy o vědecké datování souvisely s rozvojem pomocných věd historických v 16. a 17. století.
V českých zemích je datování raných mincí značně komplikované. Nejstarší české mince před zavedením ražby letopočtu je možné datovat především na základě
Obzvláště obtížná je datace přemyslovských denárů 10. století, označovaných jako české denáry, a především pak brakteátů, které jsou téměř vždy anonymními ražbami bez uvedení panovníka či mincovny. Grošové období 14. a 15. století má také řadu problémů v bližší dataci, zvláště v případě drobných anepigrafických ražeb jako byly
První českou ražbou nesoucí letopočet v arabských číslicích je dukát Vladislava II. Jagellonského s rokem ražby 1511. Tato mince představuje přelom v českém mincovnictví, kdy se datování stává standardní součástí mincovního obrazu. Od této doby postupně přibývá datovaných ražeb, i když ještě dlouho ne všechny mince nesly letopočet.
Významný posun nastal s jáchymovskými tolary, kde nejstarší šlikovské ražby nesou letopočet 1520. První českou vládní stříbrnou mincí s letopočtem je
Od doby vlády Habsburků nese již valná většina mincí letopočet. Výjimkou jsou některé drobné ražby, ale občas i nominály tolarové. V habsburském období je hlavní datovací pomůckou jméno panovníka a značka mincmistra, jehož doba úřadu je většinou přesně známa. To umožňuje poměrně přesné datování i mincí bez uvedeného letopočtu.
Metody datování a specifické problémy
Problém může nastat u antedatovaných mincí, kdy je letopočet záměrně uveden starší z podvodných důvodů. Například falešné mincování mincmistra B. Zwirnera v mincovně Hradec u Opavy za dánské okupace, kdy zde byly v roce 1626 raženy mince s letopočtem 1623, ale někdy i mladší. Tento postup měl zakrýt nelegální ražbu a vyhnout se kontrole.
Také u posmrtných ražeb může být použit letopočet mladší než je příslušný rok úmrtí panovníka. Například ražby se jménem Maxmiliána II. (1564-1576) a letopočtem 1577. Zvláštním případem jsou posmrtné ražby Františka I. Štěpána Lotrinského (1745-1765), které s jeho jménem razila jeho manželka Marie Terezie (1740-1780). Všechny nesou letopočet 1765 a každý další rok je značen písmeny abecedy pod poprsím - tedy rok 1766 má značku A, 1767 B, 1768 C a tak dále.
Pro chronologii v numismatice je přesné datování ražeb důležité především pro časové určení mincovních pokladů a nálezů. Správně datované mince slouží jako
Moderní metody datování zahrnují také metalografickou analýzu, která může odhalit složení kovu typické pro určité období, a statistickou analýzu rozložení hmotností, která pomáhá identifikovat postupné snižování hmotnosti mincí v čase. Digitální technologie umožňují porovnávání razidel a identifikaci jejich opotřebení, což pomáhá stanovit chronologickou posloupnost ražeb.
Zajímavosti
- Některé novoražby investičních mincí záměrně používají historické letopočty - například rakouské dukáty s rokem 1915 se razí dodnes
- V období třicetileté války docházelo k masivnímu antedatování kvůli zakrytí znehodnocování mincí během kiperové inflace
- Čínské mince používaly pro datování názvy období vlády císařů, což vyžaduje znalost složité chronologie dynastií
- Existují mýlné ražby s chybným letopočtem - například některé americké centy z roku 1943 byly omylem raženy razidlem s letopočtem 1944
- Islámské mince používají hidžrský kalendář, takže rok 1445 podle hidžry odpovídá rokům 2023-2024 našeho letopočtu