Ferdinand V.

Ferdinand V. (1835-1848), nazývaný "Dobrotivý", vládl jako poslední oficiálně korunovaný panovník českého království a současně rakouský císař. Jeho panování ukončila dobrovolná rezignace v revolučním období roku 1848, kdy předal moc mladému nástupci Františku Josefovi I.

Historie

Narodil se jako nejstarší potomek rakouského monarchy Františka I. s vrozenou mozkovou vadou (hydrocephalus), která ovlivnila jeho mentální schopnosti. Zdravotní komplikace se projevovaly deformací lebky, neproporčními končetinami a očními vadami. Navzdory handicapu byl designován jako dědic habsburského trůnu, který převzal 2. března 1835 po otcově skonu.

Během čtrnáctileté éry pod jeho jménem prakticky nerozhodoval o státních záležitostech. Účastnil se pouze ceremoniálních událostí, zatímco řízení monarchie zajišťovala vládní rada. Předsedal jí jeho příbuzný arcikníže Ludvík, ale rozhodující vliv měli kníže Metternich (1773-1859) a hrabě Kolovrat (1778-1861).

Panovník nejevil ambice vládnout a raději trávil čas vycházkami a literaturou. Jeho laskavá a prostá osobnost si získala sympatie obyvatelstva, které jej nazývalo "Dobrotivým císařem". Prostí lidé v něm viděli kontrast k chladné státní byrokracii Metternichova režimu.

Revoluční zvrat roku 1848 odhalil potřebu energického vůdce. Metternichův úprk v březnu, vídeňské nepokoje v říjnu a uherská vzpoura prokázaly neschopnost mentálně limitovaného monarchy zvládat krizové situace. Dne 2. prosince 1848 v moravské Olomouci bez odporu rezignoval a umožnil nástupu svého mladičkého příbuzného Františka Josefa I.

Zbytek života strávil jako aristokratický penzista v pražské královské rezidenci, kde se oddával koníčkům a mecenášství. Obyvatelé hlavního města si zamilovali vlídného bývalého vládce, který se pohyboval městem a štědře podporoval potřebné. Skonání přišlo 26. června 1875, čímž odešel poslední monarch korunovaný českými insigniemi.

Královská inaugurace a numismatické památky

Slavnostní intronizace v Praze se konala 7. září 1836 za mimořádné okázalosti. Jednalo se o finální královskou korunovaci na českém území. Obřad ve svatovítském chrámu respektoval starobylé tradice. Korunu svatého Václava přijal z rukou metropolity Schrenka.

Pro tuto událost vznikla obsáhlá kolekce pamětních ražeb rozmanitých formátů a materiálů. Vrcholné exempláře z dvaceti dukátů zlata dokumentují mistrovství empírových rytců. Tolarové stříbrné kusy různých hodnot sloužily k obdarování širšího okruhu šlechty.

Výtvarné zpracování připravil palácový rytec Heuberger. Lícní strana nese vladařovu podobiznu s vavříny, rub znázorňuje zemský znak pod svatováclavskou korunou. Latinské nápisy potvrzují habsburskou kontinuitu českého království.

Peněžní soustava

Monetární systém kontinuálně pokračoval podle pravidel předchůdce Františka I. bez podstatných reforem. Novinku představilo obnovení ražby stříbrných šestihaléřů a bronzových dvouhaléřů pro zjednodušení maloobchodu. Základní relace zůstávaly: zlatník = 60 haléřů, tolar konvenční = 2 zlatníky.

Na území českého království fungovala výhradně pražská ražebna. Výroba zahrnovala standardní oběžné hodnoty - haléřové, šestihaléřové, dvacetihaléřové mince a tolary. Zlaté zlaťáky vznikaly příležitostně podle obchodních potřeb. Technická úroveň odpovídala vídeňským normám.

Průlomem bylo založení pražské pobočky centrální banky 15. dubna 1847. Instituce postupně přebírala dohled nad měnovým oběhem od tradičních penězoměnců. Papírové peníze začínaly vytlačovat kovové platidlo, což signalizovalo budoucí měnovou evoluci.

Numismatické dědictví

Ražby Ferdinanda V. uzavírají klasickou epochu rakouského ražebnictví před reformami pozdějšího 19. století. Výrobní standard dosáhl špičky modernizací technologií - parní pohon, precizní razicí zařízení, unifikovaná razidla.

Relativní vzácnost jeho mincí je překvapivá - třináctiletá vláda zanechala málo exemplářů. Příčinou byl omezený požadavek nových ražeb v hospodářsky stagnujících čtyřicátých letech. Zvláště portréty na tolarech jsou ceněnými sběratelskými objekty.

Inaugurační medaile 1836 jsou posledními velkoleými numismatickými doklady českého královského obřadu. Jejich kulturní význam roste vědomím, že následníci již nebyli v českých zemích korunováni.

Zajímavosti

• Jako jediný habsburský vládce odstoupil bez vnějšího tlaku z vlastního rozhodnutí
• Korunovační ceremoniál 1836 byl posledním českým - náklady překročily 2 miliony zlatých
• Lidové označení "náš milý Ferda" přetrvalo v pražském folklóru generace
• Nejtěžší korunovační ražba obsahovala 245 gramů ryzího zlata - dochovaly se pouze tři exempláře
• Nashromáždil kolekci 50 tisíc historických mincí, kterou věnoval muzeu
• Podobizna na ražbách zkrášlovala skutečnost - rytci eliminovali tělesné vady