Grošové období

Grošové období představuje klíčovou éru v dějinách českého mincovnictví, která trvala od roku 1300 do roku 1547. Bylo definováno ražbou pražských grošů, kvalitních stříbrných mincí zavedených měnovou reformou Václava II. Tato reforma znamenala zásadní přelom v měnovém systému střední Evropy a přinesla stabilitu, která umožnila nebývalý ekonomický rozkvět českých zemí. Pražský groš se stal mezinárodně uznávanou měnou, která ovlivnila hospodářství rozsáhlých oblastí Evropy.

Historie

Grošové období začalo významnou měnovou reformou, kterou provedl český král Václav II. v roce 1300. Pro její realizaci povolal do Prahy italské odborníky, zejména florentské mincmistry v čele s Hardinem, kteří přinesli pokročilé technologie ražby mincí. V rámci reformy byla založena centrální mincovna v Kutné Hoře, která disponovala bohatými ložisky stříbra. Po celé následující období byli pražské groše hlavním platidlem českého království a díky své stabilitě a kvalitě se staly respektovanou měnou v celé střední Evropě. Zlatý věk pražského groše nastal za vlády Karla IV., kdy dosáhl nejvyšší ryzosti. Postupem času, zejména během husitských válek a za vlády Jiřího z Poděbrad a Jagellonců, docházelo k postupnému snižování obsahu stříbra. Grošové období definitivně skončilo v roce 1547, kdy Ferdinand I. Habsburský zahájil měnovou reformu reagující na příchod stříbra z Ameriky a na důsledky tzv. cenové revoluce, která výrazně změnila evropskou ekonomiku.

Pražský groš byl dvoustranná stříbrná mince o průměru přibližně 27-29 mm a hmotnosti kolem 3,5-3,7 g. Na averzu (líci) byla vyobrazena česká královská koruna a latinský nápis s titulem panovníka, na reverzu (rubu) pak český dvouocasý lev a nápis GROSSI PRAGENSES (pražské groše). Technicky byl výrazně kvalitnější než předchozí mince – měl pravidelný tvar a přesné vyražení. Původní ryzost činila přibližně 933/1000 stříbra (15 lotů). Groše byly raženy v kutnohorské mincovně, která se díky tomu stala ekonomickým centrem mimořádného významu. V rámci grošové měny existovaly i menší nominály – parvus (haléř), který měl hodnotu 1/12 groše. Větší finanční obnosy se počítaly v kopách grošů (60 kusů), což byl základ účetního systému v českých zemích po několik staletí.

Význam pro investory a sběratele

Pražské groše patří mezi nejpopulárnější sběratelské oblasti české numismatiky s dlouhou tradicí. Pro investory představují zajímavou příležitost díky své historické hodnotě, relativní dostupnosti a stabilnímu růstu cen. Zvláště ceněné jsou groše Václava II. jako zakladatele měny a groše Ladislava Pohrobka kvůli jejich vzácnosti. Hodnota závisí především na zachovalosti, čitelnosti opisů a kvalitě ražby. Pro začínající sběratele jsou ideální groše Vladislava II. Jagellonského, které jsou relativně dostupné a umožňují sestavení typologických řad podle variant.

Příklady

Mezi nejvýznamnější pražské groše patří:

• Groše Václava II. (1300-1305) – první pražské groše s nejvyšší ryzostí
• Groše Jana Lucemburského (1310-1346) – s charakteristickou korunou s liliemi
• Groše Karla IV. (1346-1378) – považované za nejkvalitnější v celém grošovém období
• Groše Ladislava Pohrobka (1453-1457) – vzácné pro krátkou dobu vlády panovníka
• Groše Ludvíka Jagellonského (1516-1526) – poslední groše před nástupem Habsburků

Zajímavosti

• Slovo "groš" pochází z latinského "grossus denarius" (tlustý denár), což odkazuje na větší hmotnost oproti dříve používaným denárům.
• Za vlády Václava IV. byly na některých groších raženy tzv. kontramarky (dodatečné značky), které sloužily k ověření pravosti mince nebo jako reakce na měnící se hodnotu stříbra.
• Pražský groš dal vzniknout rčení "za groš rozumu" nebo "nestojí za zlámaný groš", která se v češtině používají dodnes.