Hakeldama

Hakeldama neboli Pole krve je biblické označení území jižně od starého Jeruzaléma, tradičně spojovaného se smrtí Jidáše Iškariotského a pohřbíváním cizinců. Novozákonní texty podávají různé verze původu názvu; archeologie v oblasti dokládá především rozsáhlé pohřebiště z doby druhého chrámu.

Historie

Jméno Hakeldama vychází z aramejského výrazu ḥaqel demā, tedy Pole krve. V řeckých rukopisech Nového zákona se objevují různé přepisy a v moderních jazycích také podoby Akeldama, Haceldama či Aceldama. Označení se vztahuje k prostoru v okolí údolí Hinnom a Kidron jižně od starého Jeruzaléma.

Matoušovo evangelium vypráví, že Jidáš Iškariotský po zradě Ježíše vrátil třicet stříbrných velekněžím a oběsil se. Kněží odmítli vložit „cenu krve“ do chrámové pokladny a koupili za ni hrnčířovo pole pro pohřbívání cizinců. Proto se místo podle evangelia nazývalo Pole krve.

Skutky apoštolů podávají jinou návaznost. Jidáš podle nich získal pole z odměny za nepravost a zemřel po pádu, při němž se jeho tělo roztrhlo. Obyvatelé Jeruzaléma pak místo nazvali Hakeldama. Texty se liší v kupci, způsobu smrti i bezprostředním vysvětlení názvu.

Pozdější křesťanský výklad se pokoušel obě tradice harmonizovat, například tvrzením, že kněží koupili pole Jidášovým jménem nebo že jeho tělo po oběšení spadlo. Historické heslo má rozdíl přiznat, protože jednotlivá evangelní a apoštolská vyprávění mají vlastní literární záměr.

Matouš spojuje nákup s prorockým motivem třiceti stříbrných a hrnčíře. Odkaz v textu je připisován Jeremjášovi, ale slovní souvislosti vedou také ke knize Zacharjáš. Raní křesťanští autoři pracovali s biblickými obrazy způsobem, který neodpovídá modernímu citačnímu aparátu.

Jeruzalém byl v době druhého chrámu obklopen pohřebišti vytesanými do skály. Oblast označovaná jako Akeldama ležela mimo městské hradby a obsahovala hrobky bohatých rodin i další pohřební prostory. Poloha proto odpovídala praktickému využití pro pohřbívání, i když archeologie sama nepotvrzuje konkrétní Jidášův nákup.

Výzkum Izraelského památkového úřadu popsal tři rozsáhlé hrobové jeskyně v Kidronském údolí. Obsahovaly pohřební niky, ossuaria, sarkofág, keramiku, sklo, šperky a mince. Hlavní fáze patřila období druhého chrámu a některé prostory byly znovu používány v římské a byzantské době.

Další výzkum na akeldamském výběžku roku 2016 dokumentoval komplex tří propojených jeskyní se společným nádvořím. Architektura, uzavírací kameny a ossuaria odpovídaly židovským pohřebním zvykům 1. století n. l. Část lokality předtím narušili lupiči starožitností.

Ve 4. století a později navštěvovali Jeruzalém křesťanští poutníci a biblická místa získávala pevnější topografii. Hakeldama byla spojována s pohřbíváním cizinců a poutníků. V křižácké době zde vznikla kostnice známá jako charnel house a místo se uplatnilo v péči o zemřelé.

Tradice tvrdila, že zemina z Pole krve urychluje rozklad těl. Hlína se měla převážet do evropských hřbitovů, například do Pisy, podobná vyprávění však vyžadují kritické ověření u každého konkrétního místa. Středověká víra v posvátnou zeminu je sama o sobě důležitým dokladem kultu.

V novověku se název Akeldama stal obecným obrazem místa smrti, zkázy nebo krveprolití. Tím se vzdálil jeruzalémské topografii. Archeologické nálezy, biblické vyprávění a pozdější poutní tradice jsou tři různé vrstvy, které se mohou doplňovat, ale nemají být vydávány za jeden nepřerušeně doložený příběh.

Třicet stříbrných, pohřební nálezy a hranice důkazu

Nový zákon neuvádí přesný typ třiceti stříbrných mincí. Pozdější tradice je často ztotožnila s tyrskými šekely, protože chrám přijímal kvalitní stříbro, přímý doklad pro Jidášovu platbu však chybí. Vyobrazení konkrétního šekelu je proto ilustrace možné měny, ne identifikovaný kus.

Mince nalezené v hrobkách Akeldamy pomáhají datovat používání prostoru a kontakty pohřbených. Samotný nález mince v oblasti ji nemění v jeden ze „stříbrňáků“. Rozhoduje přesný archeologický kontext, vrstva, uzavřenost hrobu a odborná publikace.

Ossuaria jsou kamenné schránky pro druhotné uložení kostí, běžné v jeruzalémském prostředí pozdního období druhého chrámu. Nápis se jménem může určit zemřelého, ale shoda s biblickým jménem nestačí k identifikaci známé osoby bez dalších dokladů.

Prodejci někdy označují běžné antické mince jako nálezy z Hakeldamy nebo jako Jidášovy stříbrné. Takový původ musí mít dokumentaci sahající k legálnímu výzkumu či staré sbírce. Příběh bez nálezového záznamu není provenience a nelegální vývoz navíc ničí vědecký kontext.

Pamětní medaile a náboženské žetony mohou zobrazovat měšec, pole nebo Jidášovu smrt. Jsou dokladem pozdější ikonografie. Katalog má uvést emitenta a datum a oddělit biblický motiv od archeologického předmětu nalezeného v Jeruzalémě. Rozdílný pravopis Hakeldama a Akeldama sám neoznačuje jiné místo ani jinou tradici; jde hlavně o převod aramejského a řeckého názvu.