Hemidrachma

Hemidrachma je antická řecká stříbrná (někdy i bronzová) mince o hodnotě poloviny drachmy. Patřila k drobnějším nominálům používaným v městských státech a později i v helénistickém světě a umožňovala běžné platby tam, kde byla drachma pro každodenní směnu příliš vysoká.

Historie

Hemidrachma vyrůstá z řeckého váhově-mincovního systému, v němž byla drachma jednou z nejrozšířenějších jednotek stříbrného oběživa. Už samotný název je průhledný: předpona hemi- znamená „polovina“, takže hemidrachma je doslova „půldrachma“. V řeckém světě neexistovala jediná jednotná „měna“ řízená centrálním státem; naopak, jednotlivé obce a státy používaly vlastní standardy a vlastní mince, které se lišily hmotností i ikonografií. Přesto se drachma a její díly staly natolik běžným jazykem obchodu, že jim rozuměla velká část Středomoří – alespoň v rámci regionálních okruhů.

Hodnota a hmotnost hemidrachmy se odvíjela od toho, jaký váhový standard daný stát používal. Nejznámější je attický okruh spojený s Athénami, kde se základní jednotky odvozovaly od dobře známých „sov“. V jiných oblastech se uplatňoval například aiginský, korintský nebo rhodský standard. To znamená, že hemidrachma v katalogu neznamená automaticky jednu konkrétní hmotnost, ale „polovinu místní drachmy“. Pro numismatika je proto vždy důležité uvést nejen nominál, ale i mincovní okruh a typ emise, protože právě tyto údaje určují, zda jde o drobnější „lehčí“ ražbu, nebo o kus, který se svou hmotností blíží mincím jiných oblastí.

Hemidrachmy se razily v klasickém období řeckých dějin, ale výrazně se uplatnily i v době helénistické, kdy se po výbojích Alexandra Makedonského rozšířily velké peněžní proudy mezi Egejí, Malou Asií, Levantou a Egyptem. V helénistických královstvích se sice prosazovaly i velké stříbrné nominály (tetradrachmy), ale běžný život a místní trh potřeboval drobnější mince. Hemidrachma tak často plnila roli „praktické střední“ mince: nebyla tak malá jako nejdrobnější oboly, ale byla dostupná pro každodenní směnu, mzdy a menší platby.

V římské době se řecké mincovnictví postupně přizpůsobovalo novému politickému rámci. Řada měst si zachovala právo razit lokální mince, ale nominálové poměry a oběh se měnily podle toho, jak se v regionu prosazovaly římské peníze a jaké daně a platby se vyžadovaly. Hemidrachma jako pojem však přežila i v numismatickém popisu: i když některé pozdější ražby už nemusely přesně odpovídat klasické „půldrachmě“ váhově, označení se používalo pro typ mince, který tradičně vyplňoval tuto hodnotovou pozici. Z dlouhodobého hlediska tak hemidrachma představuje dobrý příklad toho, jak se řecké peněžní pojmy udržely napříč proměnami států a jak se nominály přizpůsobovaly lokálním potřebám obchodu a správy.

Nominál, vzhled a použití v oběhu

Hemidrachma se nejčastěji pojí se stříbrem, protože právě stříbrné mince tvořily páteř řeckého peněžního systému. V praxi to znamenalo, že šlo o relativně „kvalitní drobnější“ oběživo: dostatečně hodnotné, aby se vyplatilo razit ze stříbra, ale zároveň dost malé, aby se dalo běžně používat. U některých oblastí a pozdějších období se lze setkat i s bronzovými ražbami, které v katalogové terminologii někdy přebírají tradiční názvosloví, i když už nejde o stříbrnou minci v původním smyslu.

Ikonografie hemidrachmy bývá typická pro mincovnu či městský stát, který ji vydal. Na líci se často objevuje hlava božstva nebo personifikace (například Athéna, Apollón, Artemis), na rubu pak městský znak, zvířecí motiv nebo kultovní symbol. Právě u menších nominálů je důležitá čitelnost: motivy bývají jednodušší, s důrazem na rozpoznatelný znak obce. U některých emisí se setkáte s monogramy, zkratkami názvu města či jménem úředníka, což pomáhá přesněji datovat a zařadit jednotlivé typy.

V oběhu hemidrachma sloužila k platbám, které byly pro větší drachmy nebo tetradrachmy nepraktické. Mohla se používat při nákupech na trhu, při menších úhradách služeb, případně jako část mzdy. Z numismatického hlediska je důležité sledovat, zda je mince vyražena na „dobrém“ střížku a jak je čitelný obraz: u drobných mincí se rychleji projeví opotřebení i nedoražby. Hemidrachma je proto nominál, na němž je dobře vidět rozdíl mezi kvalitou ražby, stavem razidel a skutečným oběhovým opotřebením.