Heraldika

Heraldika je pomocná věda historická zabývající se studiem, tvorbou a popisem erbů, která vznikla ve 12. století jako systém identifikace rytířů v bitvách a postupně se rozvinula v propracovaný symbolický jazyk šlechty, měst, cechů a institucí. Tato disciplína vytvořila přesná pravidla pro tvorbu a dědění erbů s vlastní terminologií a estetikou. V numismatice má heraldika zásadní význam, neboť erby na mincích identifikují vydavatele, legitimizují moc a vyjadřují územní nároky či dynastické vztahy.

Historie

Heraldika vznikla v západní Evropě během 12. století z praktické potřeby rozlišení obrněných rytířů v bitvách a na turnajích. První doložené erby se objevují na pečetích a štítech kolem roku 1130. Druhá křížová výprava 1147-1149 přispěla k rozšíření erbů, když rytíři z různých zemí potřebovali vzájemnou identifikaci. Dědičnost erbů v rodové linii se ustálila koncem 12. století. Český lev se poprvé objevuje na pečeti Vladislava II. roku 1158, dvojocasý lev za Přemysla Otakara I. kolem 1200.

Ve 13. století se heraldika stala propracovaným systémem s vlastními pravidly. Vznikla funkce heroldů - úředníků zodpovědných za evidenci erbů, organizaci turnajů a diplomatické mise. Erbovní knihy dokumentovaly šlechtické znaky jednotlivých zemí. Rozvinula se heraldická terminologie odvozená z francouzštiny - blason jako popis erbu specifickým jazykem. Základní pravidlo tinktury zakazovalo klást kov na kov nebo barvu na barvu pro zajištění kontrastu.

Vrcholný středověk přinesl rozkvět heraldické tvorby. Čtvrcené erby vyjadřovaly sňatkové aliance a územní nároky. Přibírání do erbu dokumentovalo dědictví po vymřelých rodech. Města získávala právo užívat erb jako symbol samosprávy - Praha obdržela erb s ozbrojenou paží od Jana Lucemburského 1338. Cechovní erby s nástroji řemesla identifikovaly profesní sdružení. Církevní heraldika kombinovala rodové znaky s náboženskými symboly.

Renesance obohatila heraldiku o nové prvky. Štítonoši - lidské či zvířecí figury držící štít - demonstrovaly prestiž. Hesla na stuze vyjadřovala rodové krédo nebo ambice. Komplexní velké erby s několika štíty, přilbami a pláštěm představovaly vrchol heraldické kompozice. Erbovní listy udělované panovníkem povyšovaly do šlechtického stavu nebo zlepšovaly erb. Po Bílé hoře 1620 získaly stovky rodin šlechtictví s novými erby za věrnost Habsburkům.

Osvícenství a revoluce zpochybnily heraldickou tradici. Francouzská revoluce 1789 zakázala šlechtické erby jako symbol nerovnosti. Napoleon však vytvořil novou císařskou heraldiku s včelami místo lilií. Devatenácté století přineslo vědecké studium heraldiky a romantický zájem o středověk. Vznikaly heraldické společnosti, muzea a odborné publikace. Městská heraldika zažila rozkvět s průmyslovou urbanizací. Občanské erby rozšířily heraldiku mimo šlechtu.

Moderní doba demokratizovala heraldiku. Státní znaky republik nahradily monarchické symboly - československý znak 1920 kombinoval zemské znaky s republikánskou symbolikou. Korporátní heraldika vytváří loga podle heraldických principů. Komunální heraldika je regulována státem - v Česku Podvýbor pro heraldiku a vexilologii schvaluje obecní znaky. Osobní heraldika umožňuje každému vytvořit vlastní erb. Digitální éra přinesla vektorovou grafiku a databáze tisíců erbů.

Heraldická pravidla a terminologie

Heraldický štít tvoří základ erbu s přesně definovanými částmi. Pole štítu může být rozděleno - polcené, čtvrcené, dělené šikmo. Figury dělíme na heroldské (kříž, kůl, břevno) a obecné (zvířata, předměty, rostliny). Tinktury zahrnují kovy (zlato/žlutá, stříbro/bílá), barvy (červená, modrá, zelená, černá, purpurová) a kožešiny (hermelín, poprsí). Základní pravidlo zakazuje kombinovat kov s kovem nebo barvu s barvou.

Blasonování je přesný slovní popis erbu umožňující jeho rekonstrukci. Popis postupuje od pole přes figury k detailům, používá specifickou terminologii - v červeném štítě zlatý korunovaný lev s vyplazeným jazykem. Heraldická pravá a levá jsou z pohledu nositele štítu, tedy opačně než divák vidí. Klenot na přilbě, přikryvadla splývající ze přilby a točenice identifikují rod při turnaji.

Heraldika na mincích má specifika. Erby legitimizují vydavatele a vyjadřují suverenitu. Alianční erby dokumentují sňatky a územní zisky. Čtvrcený erb Ferdinanda I. na tolarech kombinoval rakouského orla, uherské pruhy, český lev a další znaky. Městské mince nesly městský znak jako garanci kvality. Mincovní značky jednotlivých mincoven často vycházely z místní heraldiky. Papežské mince zobrazovaly osobní erb pontifika s tiárou a klíči.

Zajímavosti

• Český lev měl původně jeden ocas, druhý přidal král Přemysl Otakar I. jako symbol královské hodnosti
• Erb Rožmberků s pětilistou růží inspiroval pověst o Bílé paní, která se zjevuje v rodových sídlech
• Moravská orlice je jediným šachovaným orlem v evropské heraldice, červeno-stříbrné pole symbolizuje jednotu země
• Nejstarší evropský erbovník Chronica Majora z roku 1250 obsahuje 75 erbů včetně českého lva
• Vatikánský erb se mění s každým papežem, mince ražené sede vacante nesou znak kardinálského kolegia
• Švýcarský kanton Bern má v erbu medvěda kvůli lidové etymologii, ačkoliv název pochází z keltštiny