Hrabě

Hrabě (latinsky comes) je šlechtický titul vyšší kategorie, který v evropské hierarchii zaujímá pozici nad barony ale pod markýzy a vévody, přičemž s titulem byla často spojena mincovní práva umožňující ražbu vlastních mincí. Od středověku až do 19. století hraběcí rody razily tisíce typů regionálních mincí, které dnes představují významnou část numismatických sbírek a dokumentují politickou roztříštěnost i ekonomický vývoj Evropy.

Historie

Titul hraběte vznikl v pozdní antice z latinského comes (společník, průvodce), označujícího vysoké dvorské úředníky římských císařů. Karel Veliký transformoval tento úřad na dědičný titul spojený s územní správou – hrabě spravoval comitatus (hrabství) jménem panovníka. S tímto postavením získávali hrabata postupně i regální práva včetně ius cudendae monetae (právo razit mince).

Ve Svaté říši římské získávali hrabata mincovní práva několika způsoby: udělením od císaře, uzurpací během období slabé centrální moci nebo dědictvím. Zlatá bula Karla IV. (1356) potvrdila mincovní privilegia říšských hrabat. Hrabě Eberhard z Württembergu získal roku 1495 právo razit zlaté i stříbrné mince, což položilo základ württemberskému mincovnictví.

V českých zemích existovaly dva typy hrabat. Zemská hrabata byla členové vysoké šlechty s rozsáhlými statky – například hrabata z Valdštejna, Černínové nebo Kinští. Říšská hrabata měla titul přímo od císaře. Mincovní právo v Čechách však zůstávalo královským monopolem, pouze Albrecht z Valdštejna jako vévoda frýdlantský získal roku 1628 právo razit vlastní mince.

Francouzští hrabata (comte) ztratili mincovní práva centralizací za Ludvíka XIV., který je vykoupil nebo konfiskoval. Poslední hraběcí mince ve Francii byly raženy v Orange do roku 1702. Italská hrabata si udržela mincovní privilegia déle – hrabata Gonzaga z Mantovy razila až do napoleonských válek.

Němečtí hrabata představovali nejpočetnější skupinu mincovních pánů. V 18. století existovalo přes 100 hrabství s mincovním právem. Schaumburg-Lippe, Lippe-Detmold, Waldeck razily vlastní tolary až do sjednocení Německa 1871. Jejich mince jsou dnes ceněné pro rozmanitost a často vysokou uměleckou kvalitu.

Zánik hraběcího mincovnictví přišel s modernizací Evropy. Vídeňský kongres (1815) mediatizoval většinu drobných hrabství. Poslední hraběcí mince v Evropě razilo knížecí hrabství Schwarzburg-Rudolstadt do roku 1918. V současnosti žádné hrabství nemá mincovní práva, ačkoli některé rody vydávají pamětní medaile.

Hraběcí mincovnictví a numismatika

Hraběcí mince představují fascinující kapitolu numismatiky svou rozmanitostí. Zatímco královské mincovny produkovaly standardizované emise, hraběcí ražby odrážely lokální specifika. Hrabství Mansfeld razilo stříbro z vlastních dolů s unikátními hornickými motivy. Östfriesland používalo námořní symboliku, Montfort heraldické motivy se psími hlavami.

Technická kvalita hraběcích mincí kolísala podle bohatství hrabství. Velká hrabství jako Nassau nebo Hanau provozovala moderní mincovny srovnatelné s královskými. Malá hrabství často zadávala ražbu Heckenmünzen (mincovnám v houští) produkujícím nekvalitní inflační mince během třicetileté války.

Hraběcí portréty na mincích dokumentují vývoj portrétního umění. Od schematických vyobrazení 16. století přes barokní pompéznost až po klasicistní idealismus. Hrabě František Josef z Auerspergu nechal razit tolary s portrétem od dvorního medailéra Antonia Abondio, které patří k vrcholům renesančního medailérství.

České hraběcí rody, ač bez mincovního práva, ovlivnily numismatiku jako mecenáši a sběratelé. Hrabě František Josef Kinský vlastnil sbírku 30 000 mincí darovanou Národnímu muzeu. Černínové financovali ražbu barokních žetonů a medailí dokumentujících rodinnou historii. Valdštejn jako jediný český hrabě (později vévoda) razil vlastní mince – kiperové groše a tolary (1628-1634).

Zajímavosti

• Nejmenší hraběcí mincovna v Criechingen zaměstnávala jediného pregéře a vyprodukovalo za 200 let pouhých 50 000 mincí
• Hrabě Mikuláš Zrínský razil v obležené pevnosti Szigetvár (1566) nouzové mince z pozlaceného stříbra šperků své manželky
• Hraběcí rod Fuggerů, ač formálně pouze hrabata, kontroloval více mincoven než většina králů díky monopolu na měď a stříbro
• Hrabě Saint-Germain tvrdil, že umí vyrábět zlato – jeho falešné dukáty z pozlacené mědi obíhaly po Evropě v 18. století
• Poslední žijící hrabě s historickým mincovním právem – Fürst zu Waldeck und Pyrmont – zemřel roku 1946
• České hraběcí rody vlastní dohromady numismatické sbírky v hodnotě přes 500 milionů korun, většinou v depozitu muzeí