Ibrahim ibn Jakub

Ibrahim ibn Jakub byl židovský kupec a diplomat z 10. století pocházející pravděpodobně z muslimského Španělska, autor nejstaršího známého cestopisu popisujícího slovanské země včetně Prahy. Jeho zpráva představuje jedinečný vnější pohled na střední Evropu raného středověku a cenný historický pramen.

Historie

Ibrahim ibn Jakub at-Turtúší (celým jménem Ibráhím ben Ja'kúb ben Isháq al-Isrá'ílí at-Turtúší) žil v 10. století a pocházel pravděpodobně z Tortosy v muslimském Španělsku, tehdy součásti Córdobského chalífátu. Jako vzdělance a obchodníka ho vyslal córdobský chalífa al-Hakam II. nebo jeho předchůdce Abd ar-Rahmán III. na diplomatickou a obchodní misi do střední Evropy kolem roku 965-966. Jeho židovský původ mu umožňoval pohybovat se jak v islámském, tak křesťanském světě.

Cesta Ibrahima ibn Jakuba probíhala v době, kdy Evropa procházela významými politickými změnami. Otonská říše pod vládou Oty I. Velikého konsolidovala svou moc, přemyslovské Čechy za knížete Boleslava I. Ukrutného rozšiřovaly svůj vliv, polský stát Měška I. přijímal křesťanství a Maďaři po porážce na Lechu roku 955 ukončovali nájezdy a usazovali se v Karpatské kotlině. Ibrahim zachytil tento přelomový moment evropských dějin očima vzdělaného muslimského pozorovatele.

Jeho cestovní trasa vedla přes Francii a Německo do střední Evropy. V Mohuči nebo Merseburgu se pravděpodobně setkal s císařem Otou I., o čemž svědčí jeho detailní znalost říšských poměrů. Navštívil Prahu, kterou popisuje jako významné obchodní centrum, dále pokračoval do Krakova a možná až k Baltskému moři. Jeho cesta představovala součást rozsáhlé sítě dálkového obchodu spojující islámský svět s evropským severem po takzvané východní cestě přes Rusko a západní cestě přes střední Evropu.

Originální text Ibrahimovy zprávy se nedochoval, ale jeho obsah známe z citací v dílech pozdějších arabských geografů. Nejrozsáhlejší výňatky zachoval andaluský geograf al-Bakrí (zemřel 1094) ve svém díle Kitáb al-Masálik wa'l-Mamálik (Kniha cest a království). Další citace najdeme u al-Qazwíního (13. století), al-Himjarího (14. století) a dalších arabských autorů. Tyto fragmenty byly postupně objevovány evropskými orientalisty v 19. století.

První vědecké vydání Ibrahimových textů publikoval německý orientalista Georg Jacob roku 1927. České překlady pořídili Ivan Hrbek a další arabisté. Interpretace textu vyvolala rozsáhlé vědecké diskuse, zejména ohledně lokalizace popisovaných míst a interpretace některých pojmů. Moderní historici oceňují Ibrahima jako kritického pozorovatele, který se snažil porozumět cizí kultuře bez předsudků typických pro středověké cestopisce.

Ibrahim ibn Jakub poskytuje nejstarší známý popis Prahy a českých zemí z pera cizince. Píše o Praze (Frágha) jako o městě postaveném z kamene a vápna, což bylo ve střední Evropě 10. století výjimečné. Zmiňuje živý obchod, kde se podle něj za pražské denáry (dirham) dalo koupit pozoruhodné množství zboží. Popisuje Čechy (Búímá) jako zemi Boleslava, dlouhou a širokou, s dostatkem potravin a relativně levným zbožím.

Jeho popis slovanských zemí zahrnuje cenné etnografické postřehy. Zaznamenal slovanské zvyky, způsob válčení, pohřební rituály, společenskou organizaci a náboženské praktiky. Popisuje slovanskou pohostinnost, ale také krutost trestů za cizoložství a krádež. Jeho zpráva o tom, že Slované spalují své mrtvé, představuje důležité svědectví o přežívání pohanských zvyků v christianizovaných oblastech.

Ekonomické informace v Ibrahimově zprávě jsou mimořádně cenné. Detailně popisuje obchodní cesty, druhy zboží, měnové poměry a ceny. Zmiňuje export otroků, kožešin, vosku a medu ze slovanských zemí výměnou za stříbro, látky a zbraně. Jeho poznámka o pražských denárech představuje nejstarší zmínku o českém mincovnictví a dokládá význam Prahy jako obchodního uzlu na křižovatce evropských cest.

O Polsku píše Ibrahim jako o rozsáhlé rovné zemi bohaté na potraviny, med, pole a ryby. Popisuje vojenskou organizaci Měška I., který podle něj disponoval třemi tisíci obrněných jezdců rozdělených do družin po stu mužích, které kníže vydržoval. Tato zpráva představuje významné svědectví o raně feudální vojenské organizaci a družinném systému.

Ibrahim věnuje pozornost také baltským Slovanům a Vikingům. Popisuje slovanské kmeny žijící u Baltského moře, jejich opevněná hradiště a námořní aktivity. Jeho zprávy o Vikinzích (ar-Rús) doplňují skandinávské a ruské prameny o jejich obchodních a vojenských aktivitách. Zmiňuje také Prusové jako pohanský národ žijící u moře.

Geografické znalosti Ibrahima ibn Jakuba byly pozoruhodné. Správně popisuje říční systémy střední Evropy, vzdálenosti mezi městy a charakter krajiny. Jeho údaje často umožňují identifikovat konkrétní místa a rekonstruovat tehdejší cestovní trasy. Některé jeho informace, například o městě žen (možná Wollin) nebo o zemi Západních Slovanů, zůstávají předmětem vědeckých diskusí.

Význam Ibrahimovy zprávy spočívá v jejím jedinečném charakteru vnějšího pozorovatele. Na rozdíl od křesťanských kronikářů psal bez náboženských předsudků vůči pohanům a bez politické zaujatosti místních autorů. Jeho praktický zájem o obchod a ekonomiku poskytuje informace, které církevní kronikáři opomíjeli. Představuje most mezi islámským a křesťanským světem v době, kdy přímé kontakty byly vzácné.

Vědecký a kulturní význam díla

Ibrahimův cestopis představuje klíčový pramen pro poznání střední Evropy 10. století. Jeho popis Prahy je o století starší než Kosmova kronika a poskytuje nezávislé potvrzení významu přemyslovského knížectví. Pro polské dějiny představuje nejstarší písemný pramen o státě Měška I. Německé dějiny obohacuje o pohled na Otonskou říši z vnější perspektivy.

Metodologicky představuje Ibrahimovo dílo příklad raně středověké komparativní etnografie. Jeho snaha porovnávat slovanské zvyky s těmi, které znal z islámského světa, předjímá moderní antropologický přístup. Jeho ekonomické analýzy dokládají sofistikované chápání mezinárodního obchodu a měnových systémů.

V kontextu arabsko-islámské geografické literatury představuje Ibrahim ibn Jakub významného představitele tradice započaté al-Masúdím a pokračující přes Ibn Fadlána až po Ibn Battútu. Jeho dílo dokládá vysokou úroveň muslimské geografie a zájem o vzdálené země. Současně svědčí o roli židovských obchodníků jako kulturních zprostředkovatelů mezi civilizacemi.

Zajímavosti

• Ibrahim jako první písemně doložil existenci Krakova a Prahy, čímž se stal "kmotrem" těchto měst v písemných pramenech
• Jeho popis výroby piva u Slovanů představuje jednu z nejstarších zmínek o pivovarnictví ve střední Evropě
• Zmínka o ceně koně v Praze za 10 denárů umožňuje historikům rekonstruovat kupní sílu tehdejší měny a ekonomické poměry