Isabela II. Španělská

Isabela II. (španělsky Isabel II., celým jménem María Isabel Luisa de Borbón y Borbón-Dos Sicilias) se narodila 10. října 1830 v Královském paláci v Madridu jako nejstarší dcera krále Ferdinanda VII. a jeho čtvrté manželky Marie Kristýny Neapolsko-Sicilské. Její narození vyvolalo ústavní krizi, neboť šlo o první ženskou následnici španělského trůnu v moderní době.

Aby zajistil nástupnictví své dcery, vydal Ferdinand VII. krátce před jejím narozením Pragmatickou sankci, která zrušila salický zákon zavedený Bourbony na počátku osmnáctého století. Tento zákon vylučoval ženy z následnictví. Králův bratr infant Carlos (don Carlos) odmítl nový předpis uznat a prohlásil se právoplatným dědicem trůnu.

Po smrti Ferdinanda VII. 29. září 1833 byla tříletá Isabela prohlášena královnou. Její matka Marie Kristýna převzala regentství, zatímco don Carlos rozpoutal první z tzv. karlistických válek (1833–1840), které měly určit budoucnost španělské monarchie. Karlisté, podporovaní konzervativními a klerikálními kruhy především v Baskicku a Katalánsku, bojovali za tradiční absolutistickou monarchii. Liberálové stojící za Isabelou prosazovali konstituční systém.

Po porážce karlistů roku 1839 byl generál Baldomero Espartero, nejúspěšnější vojevůdce isabelinských sil, jmenován regentem místo Marie Kristýny, která musela odejít do exilu. Esparterova vláda však trvala pouze do roku 1843, kdy byl svržen vojenským převratem vedeným generály Leopoldem O'Donnellem a Ramónem Maríou Narváezem. Nová vláda prosadila, aby byla třináctiletá Isabela prohlášena za plnoletou, a 10. listopadu 1843 se ujala vlády.

Vzdělání mladé královny bylo značně zanedbané – údajně sotva uměla číst. Byla však považována za půvabnou a okouzlující. Dne 10. října 1846 se provdala za svého bratrance Francisca de Asís de Borbón, plachého a zženštilého muže, který ji zklamal. Již den po svatbě se odstěhoval z královniných komnat a jeho místo zaujal první z řady milenců, generál Francisco Serrano.

Vlastní vláda Isabely II. (1843–1868) byla poznamenána neustálou politickou nestabilitou, střídáním umírněných a progresivních vlád a vojenskými převraty (pronunciamientos). Královna se opírala především o konzervativní generály Narváeze a O'Donnella. Relativně stabilní období tzv. Década Moderada (1844–1854) přineslo určitý hospodářský rozvoj – výstavbu železnic, rozmach průmyslu a modernizaci infrastruktury. V roce 1850 bylo slavnostně otevřeno Královské divadlo v Madridu, v roce 1866 královna položila základní kámen Národní knihovny.

Posledních deset let Isabeliny vlády bylo poznamenáno hospodářskou krizí, rostoucí sociální nespokojeností a odporem liberálů, republikánů a demokratů. Skandální pověst královnina soukromého života podrývala prestiž monarchie. V září 1868 vypukla Slavná revoluce (La Gloriosa) vedená generály Primem, Serranem a admirálem Topetem. Isabela uprchla do Francie a 25. června 1870 abdikovala ve prospěch svého syna Alfonse XII., který nastoupil na trůn roku 1875 po pádu První španělské republiky.

Isabela II. strávila zbytek života v pařížském exilu. Španělská porážka ve válce s USA roku 1898 ji hluboce zasáhla. Zemřela 9. dubna 1904 v Paříži ve věku 73 let. Zůstává jedinou vládnoucí královnou (reina reinante) ve sjednoceném Španělsku.

Mincovnictví za vlády Isabely II.

Období vlády Isabely II. bylo z numismatického hlediska mimořádně dynamické. Španělsko prošlo během 35 let třemi měnovými systémy, což se odrazilo v bohaté škále mincí různých nominálních hodnot, typů a mincoven.

Období království (1833–1848) navazovalo na mincovní systém zděděný po Ferdinandovi VII. Základní jednotkou zůstal real de vellón, přičemž 1 real se dělil na 34 maravedís. Měděné mince byly raženy v hodnotách 1, 2, 4 a 8 maravedís, stříbrné v hodnotách 1, 2, 4, 10 a 20 realů, zlaté jako 80 realů. První mince s portrétem malé královny nesly na averzu nápis „ISABEL II POR LA GRACIA DE DIOS Y LA CONST." (Isabela II. z Boží milosti a ústavy) a na reverzu „REINA DE LAS ESPAÑAS" (královna Španěl). Portrét vytvořil dvorní rytec Mariano González Sepúlveda.

První decimální období (1848–1864) přineslo přechod k desetinnému systému po francouzském vzoru. Real zůstal základní jednotkou, ale dělil se nově na 100 céntimos. Roku 1850 byla zavedena zlatá mince v hodnotě 100 realů, známá jako „doblón de 100 reales" – jednalo se o první a jedinou španělskou minci, která nesla v opisu lidové označení „doblón". Tyto mince o hmotnosti 8,5 gramu zlata ryzosti 900/1000 byly raženy v mincovnách Madrid, Sevilla a Barcelona. Rozlišují se podle počtu cípů hvězdiček na reverzu: šesticípá hvězda značí Madrid, sedmicípá Sevillu a osmicípá Barcelonu.

Druhé decimální období (1864–1868) zavedlo novou základní jednotku – escudo, který se rovnal 10 realům a dělil se na 100 céntimos de escudo. Stříbrný escudo nahradil 10 realů, 2 escudos nahradily 20 realů. Zlaté mince byly raženy jako 2, 4 a 10 escudos. Desetiescudová zlatá mince odpovídala hodnotě dřívějších 100 realů. Měděné mince razila francouzská firma Oeschger, Mesdach & Cía. ze Štrasburku, jejíž iniciály OM se objevují na reverzu.

Za vlády Isabely II. fungovalo několik mincoven: Madrid (hlavní mincovna, značena šesticípou hvězdou), Sevilla (sedmicípá hvězda), Barcelona (osmicípá hvězda), Segovia (trojcípá hvězda, především měděné mince) a Jubia v Galicii (čtyřcípá hvězda). Po revoluci 1868 byl dekretem z 19. října zaveden nový měnový systém založený na pesetě, která nahradila escudo v poměru 1 escudo = 2,5 pesety.

Mezi sběratelsky nejvyhledávanější mince Isabely II. patří zlaté doblóny de 100 reales z let 1850–1851 s nápisem „DOBLON", zlaté 10 escudos z roku 1868 s datem v hvězdičkách a stříbrné 20 realů, které byly pro svůj vysoký obsah stříbra masově vyváženy do zahraničí k roztavení.

• Isabela II. je jedinou vládnoucí královnou v dějinách sjednoceného Španělska – všechny ostatní španělské královny byly pouze manželkami králů.
• Zlatý doblón de 100 reales z let 1850–1851 je jedinou španělskou mincí, která nese v opisu lidové označení „doblón".
• Tisícikoruna Isabely II. z roku 1934 s portrétem Františka Palackého patřila k nejkrásnějším bankovkám své doby.
• Po Isabelině svržení byly symboly Bourbonů ničeny v rámci jakési damnatio memoriae – mnohé mince byly přetaveny nebo poškozeny.