Jakobínské procesy

Velká francouzská revoluceJakobínské procesy byly politické soudní procesy před pařížským Revolučním tribunálem v letech 1793–1794, v době jakobínského teroru za Velké francouzské revoluce. Tribunál v nich vynesl přes 2 500 rozsudků smrti gilotinou; po zákoně z 22. prairialu roku II (10. června 1794) soudil bez obhájců.

Soudní orgán Revoluční tribunál, Justiční palác v Paříži
Trvání tribunálu 10. března 1793 – 31. května 1795
Veřejný žalobce Antoine Quentin Fouquier-Tinville (1793–1794)
Klíčový zákon zákon z 22. prairialu roku II (10. června 1794)
Hlavní procesy Marie Antoinetta a girondisté (říjen 1793), hébertisté (březen 1794), dantonisté (duben 1794)
Rozsudky smrti v celé Francii 16 594, z toho 2 639 v Paříži
Konec teroru thermidorský převrat 27. července 1794

Historie

Revoluční tribunál (Tribunal révolutionnaire) byl zřízen dekretem Národního konventu z 10. března 1793 jako mimořádný soudní orgán určený k souzení politických zločinů proti revoluci. Zasedal v pařížském Justičním paláci na ostrově Cité a stal se hlavním nástrojem jakobínského teroru, který řídil Výbor pro veřejné blaho v čele s Maximilienem Robespierrem.

Klíčovou postavou procesů byl veřejný žalobce Antoine Quentin Fouquier-Tinville, přezdívaný „dodavatel gilotiny“. Úřad zastával od března 1793 do 1. srpna 1794 a dohlížel na odsouzení více než dvou tisíc osob k trestu smrti. Se svou rodinou bydlel v bytě mezi věžemi Conciergerie, věznice, odkud byli obžalovaní předváděni před soud.

V dopise Konventu z 29. října 1793, během procesu s girondisty, si tribunál stěžoval na zdlouhavost řízení a ptal se, proč jsou vůbec potřeba svědci, když „celá Francie obviňuje ty, jejichž proces probíhá“. Zákon z 22. prairialu roku II (10. června 1794), předložený Georgesem Couthonem, pak drasticky omezil práva obžalovaných. Ztratili právo na obhájce, soud mohl rozhodnout bez výslechu svědků a jedinými možnými verdikty byly osvobození nebo smrt. Za 49 dní po přijetí zákona tribunál odsoudil 1 376 lidí, zatímco za předchozích třináct měsíců 1 220.

Mezi nejznámější procesy patřilo souzení královny Marie Antoinetty v říjnu 1793, zakončené rozsudkem smrti a popravou 16. října. Královna byla obviněna z velezrady, spolupráce s nepřítelem a dokonce z nemravného chování vůči vlastnímu synovi. Koncem října 1793 následovali vůdci girondistů. V březnu 1794 proběhl proces s hébertisty, radikální frakcí požadující rozšíření teroru. O několik dní později stanuli před tribunálem takzvaní shovívaví v čele s Georgesem Dantonem a Camillem Desmoulinsem, kteří naopak volali po zmírnění represí.

Dantonův proces se stal jedním z nejdramatičtějších. Danton se energicky bránil a jeho řečnické schopnosti znepokojovaly žalobce i porotu. Na Robespierrovu radu schválil Konvent návrh Louise Antoina de Saint-Justa, který umožnil vyloučit z jednání obžalované, kteří „urážejí spravedlnost“, a Dantonovi tím odepřel další prostor k obhajobě. Popraven byl 5. dubna 1794 spolu se svými stoupenci.

Období teroru skončilo thermidorským převratem 27. července 1794, kdy byl sám Robespierre zatčen a následujícího dne popraven. Zákon z 22. prairialu byl zrušen 1. srpna 1794 a téhož dne byl uvězněn i Fouquier-Tinville. Postaven byl před obnovený tribunál, jemuž předtím sloužil, a popraven 7. května 1795. Tribunál byl zrušen 31. května 1795.

Průběh a oběti

Procesy probíhaly ve zrychleném režimu, někdy bylo za jediný den odsouzeno několik desítek osob. Obvinění byli předváděni ze sousední věznice Conciergerie přímo do soudní síně. Zatýkání podezřelých řídil Výbor pro všeobecnou bezpečnost a k obvinění postačovalo označení za „nepřítele revoluce“, „podezřelého“ či „aristokrata“.

Revoluční soudy vynesly v celé Francii 16 594 rozsudků smrti, z toho 2 639 v Paříži. Celkový počet obětí teroru včetně lidí popravených bez soudu a zemřelých ve vězení se odhaduje na 35 až 45 tisíc. Zatčeno bylo nejméně 300 000 podezřelých. Mimo Paříž docházelo k hromadným popravám bez řádných procesů – v Nantes nechal Jean-Baptiste Carrier v zimě 1793–1794 topit odsouzence v řece Loiře, v Lyonu byli odsouzenci hromadně stříleni z děl.

Mezi popravenými byli kromě královské rodiny přední girondisté, generálové podezřelí ze zrady, kněží odmítající přísahu na Občanskou ústavu duchovenstva, šlechtici i prostí občané. K obětem patřili i jakobíni moravského původu, bratři Junius a Emanuel Freyové, popravení 5. dubna 1794 spolu s dantonisty; Junius Frey se narodil v Brně jako Moses Dobruška.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet