Ján Zápolya
Ján Zápolya (česky Jan Zápolský, maďarsky Szapolyai János, † 1540) byl jako Jan I. uherský král od roku 1526 do své smrti. Soupeřil o korunu s Ferdinandem I. Habsburským a opíral se o osmanského sultána, což vedlo k rozdělení Uher. Razil zlaté forinty a denáry s Madonou, patronkou Uher.
| Totožnost | uherský král Jan I., protikrál Ferdinanda I. Habsburského |
|---|---|
| Vláda | 1526–1540, korunován 11. listopadu 1526 ve Stoličném Bělehradě |
| Úmrtí | 22. července 1540, Szászsebes (dnes Sebeș, Rumunsko) |
| Předchozí úřad | sedmihradský vojvoda 1510–1526 |
| Nástupce | syn Jan Zikmund Zápolský |
| Mince | zlaté forinty s Madonou a svatým Ladislavem, denáry a oboly s Madonou |
| Opis denáru | IOHANNES R VNGAR, na rubu PATRONA VNGARIE |
Historie
Ján Zápolya se narodil na Spišském hradě jako syn uherského palatina Štěpána Zápolyi. Rod Zápolyů pocházel ze Slavonie a patřil k nejbohatším v Uhrách. Od roku 1510 byl sedmihradským vojvodou a roku 1514 jeho vojsko porazilo selské povstání Györgye Dózsy. Už za krále Vladislava II. Jagellonského stál v čele drobné šlechty, která odmítala prohabsburskou orientaci dvora a vysoké aristokracie.
Po porážce u Moháče 29. srpna 1526, kde zahynul král Ludvík II. Jagellonský, zvolil sněm ve Stoličném Bělehradě 10. listopadu Zápolyu králem a následující den byl korunován svatoštěpánskou korunou. Prohabsburská část šlechty však 17. prosince 1526 v Prešpurku zvolila králem Ferdinanda Habsburského a vypukla válka o trůn. Ferdinandovo vojsko porazilo Zápolyu 27. září 1527 u Tarcalu nedaleko Tokaje a roku 1528 uprchl do Polska. Odtud hledal pomoc u sultána Sulejmana I. a přijal postavení osmanského vazala.
Při tažení na Vídeň roku 1529 dobyl Sulejman 8. září Budín a vrátil ho pod Zápolyovu vládu. Následovalo desetiletí bojů; roku 1533 uzavřeli Osmané s Ferdinandem mír, který mu ponechal západní Uhry. Mír ve Velkém Varadíně roku 1538 uznal oba krále s tím, že po Zápolyově smrti připadne celé království Ferdinandovi. Zápolya však v červenci 1540 krátce po narození syna Jana Zikmunda zemřel a jeho stoupenci dohodu neuznali. Osmané roku 1541 obsadili Budín a Uhry zůstaly rozdělené na habsburskou část, osmanskou část a východní území, z něhož vzniklo Sedmihradské knížectví. Rozdělení trvalo až do konce 17. století.
Mince Jána Zápolyi
Zápolya razil v mincovnách, které právě ovládal; aukční katalogy uvádějí mimo jiné kremnický dukát z roku 1527 a klužský dukát z roku 1539. Zlaté forinty nesou na líci Madonu s Ježíškem a pod ní rodový znak Zápolyů, na rubu stojícího svatého Ladislava. Opis zní IOANNES D G R HVNGARIE; jiné typy mají na líci znak a na rubu Madonu s opisem PATRONA HVNGARIE. Ze zlatých ražeb vyniká desetinásobný zlatý forint z roku 1540 ze Sibiu (Nagyszeben) a násobný zlatý forint s korunovaným poprsím krále.
Stříbrné denáry z roku 1527 mají na líci čtvrcený uherský znak se srdečním štítkem s vlkem z rodového erbu Zápolyů a opis IOHANNES R VNGAR, na rubu korunovanou Madonu s Ježíškem a PATRONA VNGARIE. Ražil i oboly se stejnými motivy; z jeho grošů je znám jediný typ, který patří k největším vzácnostem uherského mincovnictví. Po jeho smrti se razily mince jménem malého Jana Zikmunda, za něhož vládla matka Izabela Jagellonská.
