Jaromír

Jaromír byl český kníže z rodu Přemyslovců, který vládl ve dvou obdobích v letech 1004–1012 a 1033–1034 (krátce i roku 1003). Jeho život poznamenaly dynastické boje s bratry i zásahy římsko-německých panovníků. V numismatice je znám velmi vzácnými denáry.

Historie

Jaromír († 1035) patří k nejtragičtějším postavám raně přemyslovských dějin. Byl synem Boleslava II. Pobožného a bývá uváděn jako bratr Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha. Po smrti Boleslava II. se vlády v Čechách ujal Boleslav III., jenž se snažil odstranit možné konkurenty. Jaromíra proto nechal vykázat ze země a podle pozdější tradice jej dal dokonce vykastrovat, aby mu znemožnil založit vlastní větev. Jaromír s matkou a mladším bratrem Oldřichem hledal oporu v říši, zejména u bavorského (a později římsko-německého) krále Jindřicha II.

Situace v Čechách se na přelomu století rychle měnila. Po pádu Boleslava III. přišlo krátké mezidobí vlády Vladivoje a poté se českého prostoru zmocnil polský panovník Boleslav I. Chrabrý, jehož vojska obsadila Prahu. Teprve zásah Jindřicha II. umožnil návrat Přemyslovců: Jaromír se s říšskou podporou v roce 1004 ujal knížecího stolce a snažil se obnovit základní pořádek v zemi. Jeho vláda však zůstávala citlivá na zahraniční poměry i na domácí velmožské soupeření – kníže musel počítat s tím, že bez opory v říši může o moc snadno přijít.

V průběhu let se Jaromír účastnil některých říšských vojenských podniků a jeho delší nepřítomnost v Čechách vyvolávala nespokojenost. Té využil jeho bratr Oldřich, který se postavil do čela odporu a kolem roku 1012 Jaromíra sesadil. Jaromír se znovu obrátil na Jindřicha II., ale politická realita byla tentokrát proti němu: v říši byl zřejmě vnímán spíše jako komplikace než jako řešení, a tak se na dlouhou dobu ocitl mimo přímý výkon moci. V některých podáních je uváděno, že byl držen v internaci až do roku 1033, kdy se říšská politika vůči Čechám opět změnila.

Obrat nastal za vlády římsko-německého krále a císaře Konráda II. Sálského, který nebyl spokojen s Oldřichovým postupem a nechal Jaromíra propustit. Jaromír se roku 1033 vrátil do Čech a znovu usedl na knížecí stolec. Oldřich se však dokázal s císařem usmířit a po návratu do země Jaromíra nechal zajmout a oslepit. Když Oldřich 9. listopadu 1034 náhle zemřel, Jaromír se ještě jednou krátce dostal do čela země, ale vlády se dobrovolně vzdal ve prospěch Oldřichova syna Břetislava I. Tím se vyhnul další občanské válce, sám však zůstal bezmocný a zranitelný.

Jeho konec byl násilný. Podle kronikářského podání byl Jaromír roku 1035 zavražděn příslušníky rodu Vršovců – a to způsobem, který měl působit jako krajní ponížení i výstraha. Jaromírův život tak uzavírá řetěz událostí, v němž se prolíná rodinná rivalita, zásahy říše a tvrdý boj o knížecí stolec v době, kdy se český stát teprve stabilizoval.

Jaromírovy denáry a význam pro numismatiku

Pro numismatiku je Jaromír mimořádně důležitý především svými denáry, které patří k nejvzácnějším raně středověkým českým ražbám. Razil se zejména denár „většího střížku“ a výroba se spojuje s mincovnami Praha, Vyšehrad a Plzeň, v literatuře se někdy uvádí i možnost ražby v Kouřimi. Chronologie jednotlivých typů není ve všech detailech jednoznačná, ale obvykle se rozlišuje starší fáze s motivy typu „kříž/kaplice“ a pozdější fáze s tzv. byzantinizujícími prvky, které prozrazují proměnu výtvarného stylu i inspirací.

Zvláštní význam mají Jaromírovy denáry i z hlediska nápisů: na jeho ražbách se poprvé výrazněji setkáváme se jménem svatého Václava jako zemského patrona a zároveň se na některých kusech objevují jména osob spojovaných s mincovní správou (mincmistry či nájemci mince). Pro historiky jsou tyto detaily cenným pramenem k poznání rané státní organizace a k tomu, jak se knížecí moc prezentovala v oběhu peněz. Vzhledem k malému počtu dochovaných kusů a k jejich sběratelské atraktivitě se Jaromírovy denáry vyskytují na trhu jen zřídka a bývají pečlivě sledovanou položkou specializovaných sbírek.