Jiří Ludvík Hannoverský

Jiří Ludvík Hannoverský, známý jako britský král Jiří I., byl hannoverským kurfiřtem a od roku 1714 prvním králem Velké Británie z hannoverské dynastie. Razil mince dvojího druhu: v letech 1714–1727 britské guineje a šilinky a hannoverské tolary z harcského stříbra, například s divokým mužem.

Historie

Jiří Ludvík se narodil roku 1660 jako syn vévody Ernesta Augusta Brunšvicko-Lüneburského a Žofie Falcké, vnučky anglického krále Jakuba I. Roku 1698 převzal po otci Hannoversko s hodností kurfiřta Svaté říše římské.

Anglický parlament roku 1701 vyloučil katolické Stuartovce z nástupnictví a za dědičku určil protestantku Žofii Falckou. Žofie zemřela jen několik týdnů před královnou Annou, a tak po Annině smrti 1. srpna 1714 nastoupil na britský trůn její syn jako Jiří I. Korunovace se konala 20. října 1714.

Za jeho vlády posílil vliv ministrů a parlamentu, mezi politiky vynikl Robert Walpole. Král musel čelit jakobitskému povstání roku 1715. Zemřel 22. června 1727 na zámku v Osnabrücku cestou do Hannoverska a vládu převzal jeho syn Jiří II.

Mince Jiřího Ludvíka

Jako britský král razil Jiří I. zlaté guineje a jejich díly; čtvrtguinea vznikla jen roku 1718. První guineje z roku 1714 nesou v titulu zkratku PR EL – princ kurfiřt, pozdější jen EL. Na britských mincích se za jeho vlády poprvé objevila zkratka F D, „obránce víry“. Šilinky z roku 1723 se značkou SSC byly raženy ze stříbra Jihomořské společnosti, šilinky se značkou WCC ze stříbra Velšské měděné společnosti.

V Hannoversku se razily tolary ze stříbra z harcských dolů. Mincovna v Clausthalu je označovala nápisem na hraně IM HARTZ DER THALER KLINGT, mincovna v Zellerfeldu razila tolary s divokým mužem. Po králově smrti roku 1727 vyšel posmrtný půltolar.