Hannoverská dynastie

Hannoverská dynastie byla větev welfského rodu, která v letech 1714–1901 vládla na britském trůnu a v Hannoversku až do jeho anexe Pruskem roku 1866 (do roku 1837 v personální unii s Británií). Za její vlády zavedla Británie zákonem z roku 1816 zlatý standard a od roku 1817 razí zlatý sovereign v hodnotě jedné libry.

Původ větev welfského rodu, vzniklá roku 1635 při dělení Brunšvicko-Lüneburska
Vláda v Británii 1714–1901
Britští panovníci Jiří I. (1714–1727), Jiří II. (1727–1760), Jiří III. (1760–1820), Jiří IV. (1820–1830), Vilém IV. (1830–1837), Viktorie (1837–1901)
Personální unie s Hannoverskem 1714–1837
Základ nástupnictví zákon o nástupnictví (Act of Settlement) z roku 1701
Zlatý standard zákon o mincích (Coinage Act) z roku 1816
Sovereign od roku 1817; 7,98805 g, ryzost 917/1000, 7,32 g ryzího zlata
Nástupce sasko-kobursko-gothajská dynastie (Eduard VII., 1901)

Historie

Hannoverská dynastie vznikla jako větev welfského rodu roku 1635 při dělení Brunšvicko-lüneburského vévodství a roku 1692 získala kurfiřtskou hodnost. Zákon o nástupnictví z roku 1701 vyloučil z britského trůnu katolíky, a tedy i katolické Stuartovce. Když 1. srpna 1714 zemřela královna Anna Stuartovna bez přímého dědice, nastoupil hannoverský kurfiřt Jiří I., pravnuk Jakuba I. Stuarta a jeho nejstarší protestantský potomek.

Za Jiřího I. začal přechod k vládě kabinetu a moc panovníka slábla; Robert Walpole je pokládán za prvního britského ministerského předsedu. Na Jiřího I. navázal jeho syn Jiří II. (1727–1760).

Jiří III. vládl v letech 1760–1820. Jako první hannoverský panovník se narodil v Británii a angličtina byla jeho mateřským jazykem; Hannoversko nikdy nenavštívil. Za jeho vlády Británie ztratila třináct severoamerických kolonií. Od roku 1811 za nemocného krále vládl jako princ regent jeho nejstarší syn, pozdější Jiří IV. (1820–1830).

Po Vilémovi IV. (1830–1837), za něhož proběhla parlamentní reforma rozšiřující volební právo, nastoupila jeho neteř Viktorie (1837–1901). Hannoversko se řídilo polosalickým nástupnickým právem, které dávalo přednost mužským liniím, a tamní trůn proto zdědil Viktoriin strýc Arnošt August, vévoda z Cumberlandu; personální unie tím skončila. Viktorie se provdala za prince Alberta Sasko-kobursko-gothajského. Po její smrti roku 1901 nastoupil jejich syn Eduard VII., první britský panovník sasko-kobursko-gothajské dynastie, pojmenované podle otcova rodu.

Mince hannoverské éry

Hlavní zlatou mincí byla až do zavedení sovereignu guinea. Královská proklamace z prosince 1717 stanovila její hodnotu na 21 šilinků; guineje Jiřího I. až Jiřího III. nesou na rubu hannoverský znak. Poslední emisí byla takzvaná vojenská guinea z roku 1813.

Zákon o mincích z roku 1816 zavedl v Británii zlatý standard a od roku 1817 se razí sovereign: 7,98805 g zlata o ryzosti 917/1000, tedy 7,32 g ryzího kovu. Rub se svatým Jiřím bojujícím s drakem navrhl Benedetto Pistrucci. Sovereigny Viktorie nesou tři podoby královny: mladou hlavu od Williama Wyona (1838–1887), jubilejní od Josepha Boehma (1887–1893) a starou od Thomase Brocka (1893–1901).

Libra se dělila na 20 šilinků po 12 pencích. Penny byl od roku 1797 měděný – první takzvaný cartwheel penny razil Matthew Boulton ve své mincovně Soho v Birminghamu – a od roku 1860 bronzový. Královská mincovna se z londýnského Toweru přestěhovala do nové budovy na Tower Hill, dokončené roku 1809; stěhování bylo úředně uzavřeno roku 1812.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet