Katedrála svatého Víta
Katedrála svatého Víta je gotická katedrála na Pražském hradě, která po staletí sloužila jako korunovační chrám českých králů a místo uložení korunovačních klenotů. Tato nejvýznamnější česká sakrální stavba se objevuje na mnoha historických mincích a medailích jako symbol české státnosti a královské moci.
Historie
Katedrála svatého Víta stojí na místě, kde již v 10. století nechal kníže Václav I. kolem roku 925 vystavět rotundu zasvěcenou svatému Vítu. Tuto rotundu založil poté, co získal od východofranského krále Jindřicha I. Ptáčníka relikvii - rameno svatého Víta, patrona Saska. Románská bazilika, která rotundu nahradila, byla založena knížetem Spytihněvem II. v roce 1060. Tato bazilika sloužila jako pohřebiště přemyslovských knížat a prvních českých králů. Zde byl pohřben svatý Václav, jehož hrob se stal cílem poutníků z celé střední Evropy. V bazilice byly také uchovávány první české korunovační klenoty a insignie, včetně kopí svatého Václava a přemyslovské čapky.
Zásadní změna nastala 21. listopadu 1344, kdy Karel IV., tehdy ještě markrabě moravský, společně se svým otcem Janem Lucemburským položili základní kámen nové gotické katedrály. Stavbu navrhl francouzský architekt Matyáš z Arrasu, který přinesl do Čech moderní francouzskou gotiku podle vzoru katedrál v Narbonne a Toulouse. Praha byla právě povýšena na arcibiskupství a Karel chtěl vybudovat chrám hodný této důstojnosti. Po Matyášově smrti v roce 1352 převzal vedení stavby Petr Parléř, teprve třiadvacetiletý švábský architekt, který katedrálu obohatil o revoluční architektonické prvky včetně síťové klenby a unikátního triforija s bustami českých panovníků a arcibiskupů.
Husitské války v 15. století přerušily stavbu katedrály na dlouhých sto šedesát let. Chrám byl v roce 1421 poškozen při obléhání Hradu husity, kteří vyplenili hroby králů a zničili mnoho uměleckých děl. Nedokončená katedrála s provizorní střechou však nadále sloužila jako korunovační chrám. Zde byl v roce 1458 korunován Jiří z Poděbrad, první husitský král, což vyvolalo pohoršení katolické Evropy. Za vlády Jagellonců byl chrám částečně opraven a Vladislav II. nechal vybudovat královskou oratoř, mistrovské dílo pozdní gotiky od Benedikta Rejta.
Renesanční období přineslo katedrále nové umělecké poklady, ale stavba samotná stagnovala. Ferdinand I. Habsburský nechal v roce 1566 vybudovat královské mauzoleum, monumentální náhrobek z bílého mramoru, kde byl pohřben se svou manželkou Annou Jagellonskou a synem Maxmiliánem II. Za Rudolfa II. získala katedrála cenné umělecké předměty, ale panovník se více věnoval své kunstkomoře než dokončení chrámu. Po defenestraci v roce 1618 byla katedrála vydrancována stavovským vojskem, které ukradlo zlaté a stříbrné předměty na ražení nouzových mincí.
Barokní doba přinesla do katedrály nové oltáře a výzdobu, ale gotická stavba zůstávala nedokončená. Velký zlom nastal až po korunovaci Ferdinanda V. v roce 1836, kdy se čeští vlastenci rozhodli katedrálu dokončit jako národní monument. V roce 1844 byla založena Jednota pro dostavění chrámu svatého Víta, která organizovala sbírky po celých Čechách. Stavbu vedli postupně architekti Josef Kranner, Josef Mocker a nakonec Kamil Hilbert. Dostavba probíhala v duchu puristické neogotiky s cílem vytvořit jednolitý gotický chrám. Západní průčelí s charakteristickými věžemi bylo dokončeno až v roce 1929, těsně před svatováclavským mileniem.
Definitivní dokončení katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha - její plný název - bylo slavnostně oznámeno 28. září 1929 při oslavách tisíciletého výročí smrti svatého Václava. Dokončená katedrála se stala symbolem československé státnosti, na pamětních mincích a medailích ražených k miléniu dominoval motiv katedrály s dvouvěžovým průčelím. Za komunistického režimu byla katedrála udržována jako památka, ale bohoslužby byly omezeny. Po roce 1989 se katedrála vrátila k plnému liturgickému provozu a v roce 1997 zde proběhla poslední česká královská událost - uložení lebky blahoslavené Anežky České, přemyslovské princezny.
Význam pro české panovníky a mincovnictví
Katedrála svatého Víta byla místem korunovace českých králů od středověku až do 20. století. Každá korunovace byla doprovázena ražbou pamětních mincí a medailí, které často zobrazovaly katedrálu nebo výjevy z korunovačního ceremoniálu. První doložená korunovace v katedrále byla korunovace Vratislava II. v roce 1085, poslední pak korunovace Ferdinanda V. v roce 1836. Korunovační mince se staly důležitou součástí numismatických sbírek - například korunovační tolar Matyáše II. z roku 1611 zobrazuje pohled na Pražský hrad s dominantní katedrálou.
V katedrále jsou trvale uloženy české korunovační klenoty včetně Svatováclavské koruny, která je zobrazena na mnoha českých mincích a bankovkách. Koruna vytvořená pro Karla IV. v roce 1347 obsahuje největší safír v Evropě a další drahokamy celkové hodnoty několika miliard korun. Katedrála se objevuje na četných numismatických památkách - od středověkých pečetí přes barokní medaile až po moderní pamětní mince. Československá republika vydala v roce 1929 sadu stříbrných desetikorun a dvacetikorun s motivem katedrály k svatováclavskému miléniu. Česká národní banka pravidelně vydává zlaté a stříbrné mince s motivy katedrály, například v roce 2019 k výročí dokončení stavby.
Zajímavosti
- Největší zvon katedrály Zikmund z roku 1549 váží 15 tun a jeho srdce 400 kilogramů
- Ve svatováclavské kapli jsou uloženy korunovační klenoty za sedmi zámky, ke kterým má klíč sedm různých osobností
- Pozlacená mřížka před svatováclavskou kaplí obsahuje přes 2 kilogramy zlata
- Na pamětní medaili z roku 1929 je chybně zobrazena katedrála se třemi věžemi místo dvou