Keltské mince

Keltské mince představují jedny z nejstarších evropských ražeb vytvářených keltskými kmeny od 3. století př. n. l. až do 1. století n. l. Tyto jedinečné mince s abstraktními motivy a charakteristickou miskovitou formou dokumentují rozvinutou ekonomiku a umělecké cítění starověkých Keltů na území od Británie po Čechy.

Historie

Keltské mincovnictví vzniklo v důsledku kontaktů s antickým světem, především prostřednictvím keltských žoldnéřů sloužících v řeckých a makedonských armádách. První keltské ražby z přelomu 4. a 3. století př. n. l. napodobovaly zlaté statéry Filipa II. Makedonského a jeho syna Alexandra Velikého. Keltové, které Řekové a Římané nazývali barbary severu, přejali technologii ražby, ale vytvořili zcela originální umělecký styl.

Nejstarší keltské mince pocházejí z oblasti středního Podunají a postupně se šířily na západ do Galie a na sever do Čech a Moravy. Kolem roku 250 př. n. l. začali Bójové, nejmocnější keltský kmen ve střední Evropě, razit vlastní zlaté statéry v oppidech jako Stradonice, Závist nebo Staré Hradisko. Tyto mince postupně ztratily realistické zobrazení a přeměnily se v abstraktní kompozice.

Ve 2. století př. n. l. dosáhlo keltské mincovnictví vrcholu. Vedle zlatých statérů se razily stříbrné tetradrachmy a drobné stříbrné a bronzové mince. Každé významné oppidum mělo vlastní mincovnu. V Galii razili Arvernové, Eduové a Sekvanové, v Británii Icenové a Trinovantové, v Čechách Bójové. Mince sloužily nejen k obchodu, ale také k placení tributů a financování válek.

Keltské mincovnictví v Čechách ukončil příchod germánských Markomanů kolem roku 10 př. n. l., kteří vytlačili Bóje ze středních Čech. V Galii zanikla samostatná ražba po dobytí Juliem Caesarem v letech 58–50 př. n. l. Nejdéle se udrželo v Británii, kde pokračovalo až do římského záboru za císaře Claudia roku 43 n. l. Poslední keltské mince razil britský král Cunobelinus v Camulodunum (dnešní Colchester).

Archeologické nálezy keltských mincí poskytují cenné informace o ekonomice a společnosti starověkých Keltů. Největší depot byl objeven roku 1771 v Podmoklech u Rokycan – obsahoval přes 5000 zlatých statérů. Mincovní nálezy dokládají rozsáhlé obchodní sítě sahající od Atlantiku po Černé moře a intenzivní kontakty s antickým světem.

Studium keltských mincí jako samostatný obor založil francouzský numismatik Adrien de Longpérier v polovině 19. století. Jeho katalog keltských mincí z roku 1847 poprvé systematicky třídil ražby podle kmenů a oblastí. V českých zemích se keltské numismatice věnoval Karel Castelin, autor zásadní monografie o mincích českých Bójů z roku 1965.

Typy a charakteristika keltských mincí

Nejcharakterističtějším typem jsou zlaté duhovky (německy Regenbogenschüsselchen), miskovité statéry o hmotnosti 6,5–7,5 gramu. Název získaly podle lidové pověry, že vznikají na místě, kde se duha dotkne země. Jejich konkávní tvar umožňoval snadné stohování a počítání. Čeští Bójové razili duhovky s abstraktním motivem rozpadlé hlavy a koně.

Stříbrné mince zahrnují velké tetradrachmy (12–14 gramů) napodobující makedonské vzory a menší drachmy (2–3 gramy). Typickým motivem je stylizovaná hlava na aversu a kůň, jezdec nebo kanec na reversu. Postupem času se realistické zobrazení měnilo v abstraktní ornament z bodů, čar a spirál, který má často až moderní výraz.

Bronzové a potínové (slitina mědi s cínem a olovem) mince sloužily pro drobný obchod. Nesou jednoduché motivy – kančí hlavu, trojzubec, kolo nebo spirálu. Jejich hmotnost se pohybovala od 1 do 5 gramů. Ve střední Evropě se razily také ojedinělé železné mince, které však rychle korodovaly.

Unikátní jsou keltské nápisy na mincích z 1. století př. n. l. Používalo se upravené řecké nebo latinské písmo pro zápis keltských jmen panovníků a názvů kmenů. Nejznámější jsou mince galského vůdce Vercingetoriga s nápisem VERCINGETORIXS a britského krále Cunobelina s nápisem CVNO.

Zajímavosti

• Největší keltský poklad obsahoval 70 000 zlatých mincí a byl nalezen roku 1897 u Tayac ve Francii při stavbě železnice
• Keltské duhovky se ve středověku používaly jako amulety proti uhranutí a zlým duchům
• Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské podrobně popisuje keltské mincovnictví a jeho význam pro financování odporu proti Římu
• Nejdražší keltská mince – zlatý statér britského krále Tasciovana – se prodala v aukci za 400 000 liber
• V českém oppidu Závist archeologové objevili kompletní mincovní dílnu včetně razidel, střížků a polotovarů z 2. století př. n. l.