Klenot

Klenot je umělecky zpracovaný šperk nebo cenný předmět výjimečné hodnoty, často osazený drahými kameny a vyrobený z drahých kovů, který symbolizuje moc, postavení a bohatství svého majitele. Klenoty představovaly po staletí nejkoncentrovanější formu bohatství, sloužily jako diplomatické dary, zástavy půjček a v dobách krizí nahrazovaly funkci měny, přičemž nejslavnější klenoty jako korunovační insignie určovaly legitimitu panovnické moci.

Historie

Tradice vytváření klenotů sahá do starověkých civilizací, kde sloužily jako symboly božské a panovnické moci. V hrobkách egyptských faraonů byly nalezeny klenoty neuvěřitelné krásy a hodnoty - pektorál Tutanchamona s lapis lazuli a tyrkysem nebo zlatá posmrtná maska vážící 10 kilogramů. Mezopotámští panovníci nosili propracované čelenky a náprsníky ze zlata osazené karneoly a acháty. Perský král Kýros Veliký vlastnil legendární klenotnici, kterou později ukořistil Alexandr Veliký a její hodnota údajně přesahovala roční příjmy celé Persie.

Byzantská říše vytvořila tradici císařských klenotů jako symbolů státní moci. Císařská koruna, žezlo a jablko byly považovány za posvátné předměty propůjčující legitimitu vládci. Justinián I. nechal vytvořit soubor imperiálních klenotů včetně pektorálu s 30 velkými perlami a smaragdy, který váž il přes 5 kilogramů. Byzantské klenoty se staly vzorem pro evropské panovníky - technika cloisonné a použití emailu ovlivnily klenotnické umění na celém kontinentu. Když křižáci roku 1204 vyplenili Konstantinopol, ukořistěné klenoty rozšířily byzantský styl po celé Evropě.

České korunovační klenoty patří k nejvýznamnějším v Evropě a jejich historie sahá do 14. století. Karel IV. nechal roku 1347 zhotovit svatováclavskou korunu ze zlata o ryzosti 21 až 22 karátů, osázenou 19 safíry, 44 spinelmi, 30 smaragdy, 20 perlami a jedním rubínem. Koruna obsahuje relikvii - trn z Kristovy trnové koruny, což jí dodává sakrální charakter. Královské žezlo a jablko doplnily soubor za vlády Ferdinanda I. v 16. století. Klenoty jsou uloženy v Korunní komoře katedrály svatého Víta za sedmi zámky a podle legendy toho, kdo si korunu neoprávněně nasadí, do roka stihne smrt.

Renesance přinesla rozkvět klenotnického umění díky novým technikám a materiálům z Nového světa. Florentští zlatníci jako Benvenuto Cellini vytvářeli klenoty, které byly mistrovskými díly kombinujícími zlatnické a sochařské umění. Rodina Medici nashromáždila jednu z největších sbírek klenotů v Evropě včetně slavného Florentského diamantu o váze 137 karátů. Francouzský král František I. vlastnil sbírku obsahující přes 3000 klenotů v hodnotě odpovídající třetině ročních příjmů Francie. Jeho rivalové Habsburkové shromáždili ve Vídni a Madridu klenotnický poklad z amerického zlata a stříbra osazený kolumbijskými smaragdy a perlami z Karibiku.

Barokní období představovalo vrchol okázalosti a klenoty dosáhly nebývalých rozměrů. Ludvík XIV., Král Slunce, vlastnil nejslavnější diamanty své doby včetně modrého diamantu Hope a Regenta. Jeho sbírka korunních klenotů byla oceněna na 12 milionů livrů. Ruští carové soupeřili s evropskými dvory - Kateřina Veliká nashromáždila sbírku 15 000 klenotů včetně diamantu Orlov o váze 190 karátů. Její nástupci rozšířili sbírku o Fabergého vejce, mistrovská díla klenotnického umění, z nichž každé obsahovalo překvapení v podobě miniaturního klenotu.

Osmnácté a devatenácté století přineslo demokratizaci klenotů díky průmyslové revoluci a novým nalezištím drahokamů. Napoleonské války vedly k rozprodání mnoha aristokratických sbírek a klenoty se dostaly do rukou nové buržoazie. Viktoriánská éra vytvořila módu sentimentálních klenotů s vlasy a miniaturami. Secese a art deco přinesly nové designové přístupy - René Lalique vytvářel klenoty inspirované přírodou, Cartier a Van Cleef & Arpels definovali moderní haute joaillerie. Po revolucích 20. století byly mnohé královské klenoty rozprodány nebo zničeny - ruské korunovační klenoty byly rozebírány a diamanty prodány pro financování bolševické vlády.

Typy klenotů a jejich význam

Klenoty lze rozdělit podle účelu na několik kategorií. Korunovační klenoty zahrnují korunu, žezlo, jablko a meč symbolizující panovnickou moc. Církevní klenoty jako monstrance, relikviáře a pektorály slouží liturgickým účelům. Osobní klenoty zahrnují prsteny, náhrdelníky, náramky a brože pro každodenní nošení. Řádové klenoty jsou insignie rytířských a záslužných řádů. Památeční klenoty připomínají významné události nebo osoby. Investiční klenoty slouží k uchování hodnoty. Diplomatické klenoty byly dary mezi panovníky potvrzující spojenectví.

Hodnota klenotů se určuje kombinací umělecké, historické a materiálové hodnoty. Provenance neboli původ klenotu může znásobit jeho cenu - šperk patřící slavné osobnosti dosahuje v aukci násobky běžné hodnoty. Unikátnost designu a mistrovství zpracování jsou klíčové faktory. Značka prestižního klenotníka jako Cartier nebo Tiffany automaticky zvyšuje hodnotu. Kompletnost souprav a původní pouzdra zvyšují sběratelskou hodnotu. Stav zachování a autenticita musí být ověřeny expertízou. Nejdražší prodaný klenot je náhrdelník L'Incomparable s diamantem 407 karátů za 55 milionů dolarů.

Zajímavosti

• Britské korunovační klenoty mají odhadovanou hodnotu přes 6 miliard dolarů, ale jsou považovány za nevyčíslitelné kulturní dědictví.
• Fabergého velikonoční vejce Rothschild bylo v roce 2007 prodáno za 18,5 milionu dolarů, přestože obsahuje jen 3 gramy zlata.
• Náhrdelník Marie Antoinetty, který údajně způsobil francouzskou revoluci aférou známou jako Aféra s náhrdelníkem, měl hodnotu 15 milionů livrů, což odpovídalo ceně válečné lodi.
• České korunovační klenoty byly za druhé světové války ukryty v bunkru pod katedrálou a Reinhard Heydrich si navzdory legendě korunu nasadil, do roka byl zabit při atentátu.