Konrád II. Ota

Konrád II. Ota byl český kníže z rodu Přemyslovců v letech 1189–1191 a moravský markrabě v období 1182–1189. Za své vlády nechal razit stříbrné denáry, které dnes patří mezi vzácné sběratelské objekty. Je považován za sjednotitele Čech a Moravy a autora nejstaršího českého zákoníku.

Historie

Konrád II. Ota se narodil mezi lety 1136–1141 jako syn knížete znojemského údělu Konráda II. a Marie Srbské, dcery srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská. Původně se jmenoval pouze Konrád a druhé jméno Ota získal během pobytu v cizině. Byl vzdělaný a zkušený v diplomacii, ale k dosažení cíle neváhal používat i tvrdé prostředky. Po smrti otce roku 1162 převzal vládu ve znojemském údělu a jeho moc začala rychle vzrůstat. V roce 1173 mu připadl také brněnský úděl, což znamenalo, že jeho državy zabíraly již polovinu Moravy. V roce 1178 se zmocnil i Olomoucka a ovládl tak celou Moravu. Roku 1182 byl českou šlechtou zvolen vzdoroknížetem proti Bedřichovi, ale na zásah císaře Fridricha I. Barbarossy se vzdal českého trůnu a vrátil jej Bedřichovi. Císař jej však prohlásil za samostatného moravského markraběte, čímž byla Morava fakticky vytržena z moci českého knížete. Titul markraběte používal v letech 1186–1189. V roce 1185 došlo u Loděnice k nejhorší bitvě mezi Čechy a Moravany v dějinách, kde Konrád podlehl Bedřichovi a musel uznat podřízenost Moravy Praze. Na oplátku však získal záruky nástupnictví po Bedřichově smrti.

Po smrti knížete Bedřicha 25. března 1189 se vlády ujal Konrád II. Ota na základě dohod z Knína a se souhlasem českých předáků. Čechy a Morava se tak spojily do jednoho státního celku, protože novopečený kníže rezignoval na titul moravského markraběte. Nejvýznamnějším činem jeho vlády bylo vydání Statut Konráda Oty v roce 1189 na sněmu velmožů v Sadské u Nymburka. Šlo o nejstarší český zákoník, který kodifikoval zvykové právo, především z trestní oblasti, a uzákonil dědičnost lén. Konrád se aktivně zapojoval do říšské politiky. V roce 1189 vyrazil na popud císařova syna Jindřicha do Míšeňska kvůli sporům mezi místními Wettiny. V zimě roku 1190 se s početným českým oddílem zapojil do císařské korunovační jízdy Jindřicha VI., nástupce Fridricha I. Barbarossy. Toto tažení se mu stalo osudným - 9. září 1191 zemřel na mor, který vypukl v císařském táboře nedaleko Neapole. Měkké části jeho těla byly pochovány v benediktinském klášteře v Monte Cassino, kosti byly později převezeny do Prahy a pochován byl v bazilice sv. Vavřince na Vyšehradě. Před odjezdem do Itálie uspořádal nástupnické poměry a určil svým nástupcem Václava II., nejmladšího syna Soběslava I.

Význam pro investory a sběratele

Denáry Konráda II. Oty představují extrémně vzácný segment české středověké numismatiky s vysokým sběratelským potenciálem. Jejich hodnota vyplývá z krátkého období české vlády pouhých dvou let a z historického významu jako posledních denárů před postupným přechodem na brakteáty. Pro sběratele jsou zajímavé jako mince panovníka, který sjednotil Čechy s Moravou a vydal první český zákoník. Investiční atraktivita těchto mincí je mimořádná vzhledem k jejich vzácnosti a důležitosti v kontextu české státnosti.

Příklady

Nejznámějším typem je denár Cach 639 s variantami, kde se některé exempláře vyznačují absencí křížku nad štítem na líci a nedoraženými opisy. Tyto mince jsou v numismatických katalozích označeny jako velmi vzácné. Denáry se vyznačují malým střížkem typickým pro pozdní období českých denárů a často problematickou čitelností opisů. Na líci se objevuje stylizované poprsí nebo celá postava knížete, na rubu pak heraldické motivy nebo křesťanské symboly.

Zajímavosti

Konrád II. Ota je jediným českým panovníkem, jehož tělo muselo být posmrtně uvařeno kvůli transportu ostatků z Itálie do Čech. Jeho cestovní kufr, použitý pro převoz kostí, se dochoval dodnes. Zajímavé je, že byl prvním českým panovníkem, který se osobně účastnil papežské korunovace císaře v Římě 15. dubna 1191. Jeho Statuta Konráda Oty se zachovala pouze v pozdějších opisech z roku 1222, ale historici nemají pochyby o jejich pravosti. Konrád byl také posledním představitelem znojemské linie Přemyslovců, která vládla na Moravě. Pozoruhodné je, že i přes krátkou vládu a úmrtí v cizině dokázal zajistit hladký přenos moci na svého nástupce, čímž předešel tradičním přemyslovským sporům o trůn. Jeho denáry patří mezi nejvzácnější české mince 12. století a jsou symbolem přechodu od úděl moravského markrabství k jednotnému českému státu.