Konrád II. Ota

Konrád II. Ota (asi 1140–1191), také známý jako Konrád III., byl český kníže a moravský markrabě z dynastie Přemyslovců, který vládl v letech 1182 a 1189–1191. Jeho vláda představovala dramatické období bojů o samostatnost Moravy a jeho denáry patří k významným dokladům moravského markraběcího mincovnictví.

Historie

Konrád Ota se narodil kolem roku 1140 jako syn Konráda II. Znojemského (1123–1150), moravského údělného knížete, čímž byl pravnukem českého knížete Břetislava I. Po smrti svého otce postupně získal kontrolu nad celou Moravou – kromě rodového Znojemska ovládl také Brněnsko a Olomoucko. Stal se tak nejmocnějším moravským knížetem své doby.

Zásadní zvrat nastal roku 1182, kdy český kníže Bedřich byl vyhnán z Čech přemyslovskou opozicí. Bedřich se obrátil o pomoc k římskoněmeckému císaři Fridrichu I. Barbarossovi (1152–1190). Císař využil situace k oslabení českého státu – oddělil Moravu od Čech a šlechtou zvolený Konrád přijal Moravu jako říšské léno s titulem markraběte moravského. Tím se Morava poprvé stala samostatným státním útvarem nezávislým na Praze.

Roku 1184 vypukly krvavé boje mezi Čechy vedenými Přemyslem Otakarem I. (budoucím českým králem) a Moravany pod Konrádovým velením. Rozhodující střetnutí se odehrálo 10. prosince 1185 v bitvě u Loděnic na Berounsku. Konrádova vojska byla poražena a Morava se vrátila pod českou svrchovanost takzvanou knínskou dohodou. Konrád si však zachoval značnou autonomii.

Po smrti knížete Bedřicha roku 1189 převzal Konrád II. Ota vládu i v Čechách, opět jako říšské léno bez souhlasu české šlechty. Jeho pozice byla však vratká. Na červnovém sněmu 1189 v Praze a později v Sadské učinil Konrád překvapivý krok – prohlásil Čechy a Moravu za jeden nedělitelný stát a vzdal se titulu markraběte. Tímto aktem fakticky obnovil jednotu českého státu.

Významným Konrádovým počinem bylo vydání Statut Konráda Oty (Statuta Ducis Ottonis), prvního českého písemného zákoníku. Tento právní dokument upravoval postavení šlechty, církve a poddaných, stanovil pravidla soudnictví a správy země. Statuta představují důležitý mezník v českém právním vývoji před Zlatou bulou sicilskou.

Konrád II. Ota zemřel 9. září 1191 v jižní Itálii během tažení císaře Jindřicha VI. (1191–1197) na Sicílii. Jeho smrt ukončila krátké, ale významné období, kdy Morava fungovala jako samostatný státní útvar. Po něm nastoupil jeho bratranec Václav II., který však vládl pouze rok.

Mincovnictví Konráda II. Oty

Z období Konrádovy vlády je známo celkem pět typů denárů malého střížku, které dokumentují jeho postavení jak moravského markraběte, tak českého knížete. Tyto mince představují přechod od moravských údělných ražeb k markraběcím mincím vyššího standardu.

První typ denárů nese nápis CVNRADVS MARCHIO (Konrád markrabě), čímž zdůrazňoval svůj nový titul získaný od císaře. Na aversu je zobrazena stylizovaná hlava panovníka s korunou, na reversu architektury nebo kříž. Tyto mince se razily v letech 1182–1185 v brněnské a olomoucké mincovně.

Po sjednocení Čech a Moravy roku 1189 razil Konrád denáry s nápisem CVNRADVS DVX (Konrád kníže), které cirkulovaly po celém českém státě. Tyto mince měly vyšší kvalitu stříbra (kolem 800/1000) než předchozí moravské ražby a jejich hmotnost se blížila českému standardu 0,9 gramu.

Nejcennější jsou denáry s vyobrazením svatého Václava, které Konrád razil jako český kníže. Tím navázal na tradici českých panovnických mincí a symbolicky vyjádřil jednotu země pod ochranou zemského patrona. Tyto ražby jsou extrémně vzácné – známo je pouze několik exemplářů.

Zajímavosti

• Konrádova Statuta byla tak pokroková, že některá jejich ustanovení platila v českém právu až do vydání Obnoveného zřízení zemského roku 1627
• Denár s nápisem MARCHIO je první moravskou mincí s markraběcím titulem a v aukci dosahuje cen přes 150 000 korun
• Podle legendy měl Konrád před bitvou u Loděnic sen, v němž mu svatý Václav předpověděl porážku jako trest za rozdělení země
• Konrádův pečetní prsten nalezený roku 1967 při vykopávkách na Špilberku váží 48 gramů zlata a je vystaven v Moravském zemském muzeu
• Jeho smrt v Itálii byla tak neočekávaná, že české vojsko muselo převézt jeho tělo nasolené v sudu vína zpět do Čech k pohřbu