Korelace

Korelace je statistická míra, která popisuje, jak se společně mění ceny (nebo výnosy) různých investičních aktiv. V investování se používá k odhadu, zda mají aktiva tendenci růst a klesat současně, nebo se naopak chovají nezávisle či protisměrně, což je klíčové pro diverzifikaci portfolia.

Historie

Korelace jako pojem vyrůstá z rozvoje matematické statistiky v 19. století, kdy se začaly systematicky studovat závislosti mezi veličinami v přírodních i společenských jevech. Základní myšlenka je jednoduchá: chceme vyjádřit číslem, nakolik spolu dvě proměnné „drž í krok“. V moderní podobě se nejčastěji pracuje s tzv. Pearsonovým korelačním koeficientem, který se stal standardem pro lineární vztah mezi dvěma datovými řadami. Postupně se ukázalo, že podobné nástroje nejsou užitečné jen ve vědě, ale také v ekonomii, kde se ceny a výnosy pohybují v čase a často na sebe reagují.

Do finanční praxe vstoupila korelace naplno s rozvojem moderní teorie portfolia ve 20. století. Ekonomové a investoři si začali všímat, že riziko portfolia nezávisí pouze na „rizikovosti“ jednotlivých aktiv, ale také na tom, jak se jejich výnosy pohybují vůči sobě. Pokud dvě aktiva kolísají podobně, přidání jednoho k druhému riziko příliš nesníží. Pokud se však pohybují odlišně, může kombinace vyhladit výkyvy celku. Korelace se tak stala praktickým jazykem pro popis diverzifikace: místo vágního „tohle je jiné“ lze říct, že výnosy mají nízkou, nulovou nebo zápornou korelaci.

V investičním světě se korelace dlouho používala zejména pro akcie a dluhopisy, později i pro komodity a měny. S rozšířením datových zdrojů a výpočetní techniky se začala měřit rutinně, v různých časových oknech a na různých trzích. Zároveň se ukázalo, že korelace není neměnná konstanta: v krizích a při panice na trzích mají mnohá aktiva tendenci „zkorlovat“, tedy pohybovat se více společně, než by naznačovala klidná období. Právě tato proměnlivost je důvod, proč se korelace v investování používá opatrně a vždy s vědomím kontextu.

V oblasti drahých kovů je korelace důležitá proto, že zlato, stříbro, platina a palladium mají vedle investiční složky také průmyslovou a měnovou dimenzi. Jejich vztah k akciím, dluhopisům či měnám se může měnit podle inflace, úrokových sazeb, geopolitiky i průmyslové poptávky. Korelace tedy nepomáhá jen porovnat „kdo jde s kým“, ale také odhalit, kdy se tržní režim změnil a historické vztahy přestaly platit.

Jak se korelace chápe v investicích

Nejznámější měřítko je korelační koeficient v rozsahu od -1 do +1. Hodnota +1 znamená, že se dvě řady pohybují dokonale stejným směrem, -1 naopak dokonale opačně a 0 naznačuje, že mezi nimi není zřetelný lineární vztah. V investicích se korelace obvykle počítá z výnosů (procentních změn), nikoli z absolutních cen, protože výnosy lépe zachycují skutečné kolísání a jsou srovnatelnější mezi aktivy různé cenové úrovně.

Korelace pomáhá hlavně při skládání portfolia. Pokud investor kombinuje aktiva s nižší korelací, může při stejné očekávané návratnosti snížit kolísání portfolia. Zároveň je důležité chápat omezení: korelace neříká, že jedno aktivum „způsobuje“ pohyb druhého (to by byla kauzalita), a obvykle popisuje jen lineární vztah. Dále platí, že záleží na zvoleném období: korelace za poslední tři měsíce může být úplně jiná než za pět let. V praxi se proto sledují různé horizonty a u citlivých trhů i tzv. klouzavá korelace, která ukazuje, jak se vztah v čase mění.

V souvislosti s investičními kovy se korelace často používá k posouzení, zda se zlato chová spíše jako „bezpečný přístav“ vůči akciím, zda stříbro kopíruje průmyslový cyklus, nebo jak silně jsou jednotlivé kovy navázány na dolar a na úrokové sazby. Pro rozhodování je ale zásadní nepřeceňovat jedno číslo: korelace je užitečný ukazatel vztahu, nikoli záruka budoucího chování trhu.