Korelace

KorelaceKorelace je statistická míra toho, jak se dvě veličiny mění společně. Korelační koeficient nabývá hodnot od −1 do +1: +1 znamená dokonale souběžný pohyb, −1 dokonale opačný a 0 žádný lineární vztah. V investování ukazuje, nakolik spolu kolísají výnosy aktiv, a slouží k rozložení rizika portfolia.

Rozsah hodnot od −1 do +1
Nejběžnější míra Pearsonův korelační koeficient
Výpočet kovariance dvou veličin dělená součinem jejich směrodatných odchylek
Původ myšlenka Francise Galtona (80. léta 19. století), koeficient Karla Pearsona (1895)
Využití v investování moderní teorie portfolia, Harry Markowitz (1952)

Historie

Pojem korelace vyrostl z rozvoje matematické statistiky v 19. století. Vzorec, z něhož dnešní koeficient vychází, publikoval už roku 1844 Auguste Bravais. Myšlenku vyjádřit číslem, nakolik spolu dvě veličiny souvisejí, přinesl v 80. letech 19. století Francis Galton a Karl Pearson z ní roku 1895 vypracoval korelační koeficient, který nese jeho jméno. Pearsonův koeficient se stal standardní mírou lineárního vztahu mezi dvěma řadami dat.

Do financí vstoupila korelace s moderní teorií portfolia. Harry Markowitz roku 1952 v článku Portfolio Selection ukázal, že riziko portfolia nezávisí jen na kolísání jednotlivých aktiv, ale i na tom, jak se jejich výnosy pohybují vůči sobě. Kombinace aktiv, která spolu nejsou dokonale korelovaná, snižuje kolísání celku. Markowitz za ni roku 1990 dostal Nobelovu cenu za ekonomii, kterou sdílel s Mertonem Millerem a Williamem F. Sharpem.

Korelace se dnes rutinně měří u akcií, dluhopisů, komodit i měn, v různých časových oknech. Není to neměnná konstanta: vztah mezi dvěma aktivy se v čase mění a hodnota spočítaná za tři měsíce se může od pětileté výrazně lišit.

Korelace v investicích

V investicích se korelace počítá z výnosů, tedy procentních změn, ne z absolutních cen. Výnosy zachycují skutečné kolísání a jsou srovnatelné mezi aktivy s různou cenovou úrovní. Ke sledování proměn vztahu v čase slouží klouzavá korelace, počítaná v posouvajícím se časovém okně.

Korelace má dvě hlavní omezení. Neříká nic o příčině – to, že se dvě aktiva pohybují společně, neznamená, že jedno pohyb druhého způsobuje. A Pearsonův koeficient měří jen lineární vztah, takže nelineární závislost nemusí zachytit.

U investičních kovů se korelace používá k posouzení vztahu zlata, stříbra, platiny a palladia k akciím, dluhopisům, dolaru nebo úrokovým sazbám. Tyto kovy mají vedle investiční také průmyslovou poptávku a jejich vztahy k ostatním trhům se mění s inflací, úrokovými sazbami i průmyslovým cyklem.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet