Království Neapol
Království Neapol bylo jihoitalským státem existujícím v letech 1282 až 1816, zahrnujícím jižní pevninskou Itálii. Vzniklo oddělením od Sicílie po sicilských nešporách a postupně se vyvíjelo pod vládou Anjouovců, Aragonců a Bourbonů. Pro numismatiku je Neapolské království významné ražbou zlatých dukatů, stříbrných carlini a rozsáhlou produkcí mincí dokumentujících střídání dynastií.
Historie
Království Neapol vzniklo v roce 1282 jako důsledek sicilských nešpor, kdy se Sicílie odtrhla od anjouovské nadvlády. Karel I. z Anjou a jeho nástupci si udrželi kontrolu pouze nad pevninskou částí bývalého normanského království. Karel II. Chromý upevnil anjouovskou vládu a přenesl hlavní město z Palerma do Neapole. Anjouovci vládli Neapoli až do roku 1442, období poznamenané dynastickými boji mezi různými větvemi rodu a konflikty s Aragonem o Sicílii.
Za vlády Johany I. a Johany II. v letech 1343 až 1442 bylo království zmítáno občanskými válkami mezi anjouovskými frakcemi. Situaci využil aragonský král Alfons V. Veliký, který v roce 1442 dobyl Neapol a sjednotil ji se Sicílií. Po jeho smrti v roce 1458 však došlo k opětovnému rozdělení. Neapol zdědil nemanželský syn Ferdinand I., zatímco Sicílie připadla Aragonské koruně. Ferdinandovi se podařilo ubránit království proti anjouovským pokusům o restauraci a baronským vzpourám.
V roce 1501 si Neapol rozdělili francouzský král Ludvík XII. a aragonský král Ferdinand Katolický smlouvou z Granady. Vzájemné spory však vedly k válce, v níž Španělé pod vedením Gonzala de Córdoba porazili Francouze a v roce 1504 získali celé království. Neapol se stala součástí španělské monarchie jako místokrálovství. Španělská vláda trvala přes 200 let, období charakterizované těžkým daňovým zatížením, ale také kulturním rozkvětem a barokní přestavbou Neapole.
Po válce o španělské dědictví získalo Neapol v roce 1707 Rakousko, které ji drželo až do roku 1734. Tehdy království dobyl španělský infant Karel Bourbonský, pozdější Karel III. Španělský. Vytvořil nezávislé království pod bourbonskou dynastií. Jeho syn Ferdinand IV. vládl s přestávkami až do roku 1816, kdy spojením s Sicílií vytvořil Království obojí Sicílie. Neapolské království hrálo významnou roli v italských dějinách až do sjednocení Itálie v roce 1861.
Mincovnictví Neapolského království
Neapolské mincovnictví navázalo na tradice normanských a štaufských králů. Anjouovci zavedli systém založený na zlatém florinu podle florentského vzoru a stříbrném carlinu o váze 3,5 gramu. Karel I. z Anjou razil prestižní zlaté regály s vyobrazením panovníka na trůnu. Za aragonské dynastie byl zaveden dukat podle benátského vzoru a stříbrný tari. Mincovny fungovaly v Neapoli, Aquile a dalších městech.
Španělské období přineslo standardizaci podle kastilského systému. Razily se zlaté scudi, stříbrné ducatony a piastry. Za bourbonské vlády vznikl moderní decimální systém s dukatem děleným na 10 carlini. Ferdinand IV. zavedl v roce 1784 nový zlatý oncetta a stříbrnou piastra. Neapolské mince jsou cenné pro vysokou uměleckou kvalitu, zejména portréty panovníků od renesančních mistrů. Mincovnictví dokumentuje ekonomický vývoj jednoho z největších italských států.
Zajímavosti
- Neapolská univerzita založená Fridrichem II. Štaufským v roce 1224 je nejstarší státní univerzitou světa
- Masaniello vedl v roce 1647 lidové povstání proti španělské nadvládě, které na krátko vytvořilo republiku
- Neapolský dukat byl tak rozšířený, že se stal vzorem pro mince v celém Středomoří
- Za Karla III. Bourbonského byly objeveny Pompeje a Herculaneum
- Neapolská mincovna byla největší v Itálii s produkcí přes 10 milionů mincí ročně
- Ferdinand IV. vládl Neapoli celkem 66 let, nejdéle z evropských panovníků své doby