Krejcar

Krejcar (z německého Kreuzer) byl důležitý historický nominál drobných stříbrných a později měděných mincí, který se po staletí používal ve střední Evropě, zejména v zemích pod vlivem habsburské monarchie včetně českých zemí. Název pochází od vyobrazení kříže (německy Kreuz), které se původně nacházelo na reversu mince. Krejcar byl základní jednotkou měnového systému a běžně používaným platidlem pro každodenní transakce od pozdního středověku až do zavedení decimální měny ve druhé polovině 19. století. Pro numismatiky představují krejcary bohatou a rozmanitou oblast sběratelství s množstvím variant, ročníků a mincoven.

Historie

Historie krejcaru začíná kolem roku 1271 v Tyrolsku, kde byl poprvé vyražen jako drobná stříbrná mince. Tyto první krejcary, zvané Etschkreuzer, nesly na zadní straně jednoduchý kříž, od kterého je odvozen jejich název. Do českých zemí se krejcar dostal v 16. století, kdy se stal součástí měnového systému habsburské monarchie. Ferdinandovým mincovním řádem z roku 1561 byl zaveden v českých zemích jako 1/60 zlatého rýnského. Po třicetileté válce (1618-1648) klesl obsah stříbra v krejcarech kvůli inflaci a finanční krizi habsburského soustátí. Významná reforma proběhla za vlády Marie Terezie v roce 1750, kdy byl zaveden konvenční měnový systém se 60 krejcary na zlatý. V roce 1857 došlo k další měnové reformě, kdy byl zaveden rakouský (rakousko-uherský) zlatý s decimálním dělením na 100 krejcarů. Poslední krejcary byly raženy do roku 1892, kdy byly v Rakousku-Uhersku nahrazeny při měnové reformě haléři a korunami. Za dobu své existence prošel krejcar výraznou proměnou – z drobné stříbrné mince v pozdním středověku se postupně stal stříbrným a nakonec měděným nominálem se sníženou kupní silou.

Krejcary byly raženy v různých nominálních hodnotách a materiálových provedeních. Nejčastější byly jednokrejcary (1 krejcar) z mědi, tříkrejcary (3 krejcary) a šestikrejcary (6 krejcarů) ze stříbra nebo bílonu (slitina s nízkým obsahem stříbra), a dvacetikrejcary (20 krejcarů) ze stříbra. Obvyklý vzorec ražby zahrnoval na aversu (přední straně) portrét panovníka či státní znak, na reversu (zadní straně) pak nominální hodnotu, letopočet a často i mincovní značku. Typická hmotnost a velikost se v průběhu staletí měnila – zatímco středověké krejcary byly malé stříbrné mince o hmotnosti kolem 0,8-1,2 gramu, pozdější měděné jednokrejcary 19. století vážily přibližně 3-4 gramy s průměrem kolem 17-19 mm. Krejcary byly raženy v mnoha mincovnách napříč habsburskou monarchií, v českých zemích především v Kutné Hoře, Praze, Jáchymově, Českých Budějovicích a později v Kremnici. Každá mincovna měla svou charakteristickou značku umístěnou obvykle na reversu. Kupní síla krejcaru se v průběhu staletí významně měnila – ve středověku představoval cennou minci, za kterou bylo možné koupit například bochník chleba, zatímco v 19. století už šlo o drobnou minci nízké hodnoty, za kterou bylo možné pořídit jen nejlevnější zboží.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatické sběratele představují krejcary širokou a zajímavou oblast s množstvím variant pro specializovanou sbírku. Raritní typy krejcarů, zejména z raného období, mohou mít významnou sběratelskou hodnotu. Mezi nejvzácnější patří středověké tyrolské krejcary, mince z období třicetileté války a krejcary z menších, krátkodobě fungujících mincoven. Pro začínající sběratele jsou krejcary relativně dostupnou možností vstupu do světa historické numismatiky, neboť běžnější typy, zejména měděné krejcary z 18. a 19. století, lze získat za přijatelné ceny. Z investičního hlediska mohou vzácnější exempláře v excelentním stavu představovat zajímavou diverzifikaci portfolia, ačkoli nejde o investici do drahého kovu jako takového.

Příklady

Mezi významné a sběratelsky zajímavé krejcary patří tyrolské krejcary arcivévody Zikmunda (1439-1490) jako jedny z prvních ražeb, krejcary Ferdinanda I. z českých mincoven vyražené podle mincovního řádu z roku 1561, tereziánské krejcary s portrétem Marie Terezie (1740-1780), které patří mezi nejlépe zpracované, a měděné krejcary Františka Josefa I. (1848-1916) jako poslední ražby tohoto nominálu. Zvláštní kategorii tvoří krejcary stavovského povstání (1618-1620) a nouzové krejcary z období napoleonských válek s různými provizorními úpravami.

Zajímavosti

• Krejcar dal vzniknout českému úsloví "nestojí za zlámaný krejcar", které označuje něco bezcenného. Pochází z doby, kdy byly v oběhu tenké stříbrné krejcary, které se snadno lámaly a poškozené mince ztrácely svou hodnotu.
• V některých regionech střední Evropy se termín "krejcar" používal v lidové mluvě jako synonymum pro drobné peníze ještě dlouho po oficiálním zániku této měny, podobně jako se v českém prostředí dlouho udržel výraz "pětka" pro pětikorunu.
• Habsburská monarchie vydala v průběhu let některé speciální krejcary pro konkrétní území – například mezi lety 1760-1767 byly raženy zvláštní krejcary pro Sedmihradsko, které měly odlišný design od standardních rakouských ražeb.
• Během válek o rakouské dědictví (1740-1748) razil bavorský kurfiřt Karel Albrecht jako protikrál Karel VII. české krejcary v Mnichově, které patří mezi vzácné numismatické kuriozity.
• V roce 1851 začala habsburská monarchie experimentovat s měděnými mincemi potaženými tenkou vrstvou stříbra, tzv. bílými krejcary, které měly vypadat jako stříbrné, ale byly výrazně levnější na výrobu – tento experiment se však neosvědčil, neboť stříbrná vrstva se rychle odírala.