Lankrabství

Lankrabství neboli landkrabství je specifická forma říšského knížectví ve Svaté říši římské, územní celek v čele s lankrabětem disponujícím rozšířenými správními a soudními pravomocemi nad celou zemí či provincií. Tento feudální útvar vznikl ve 12. století jako nástroj císařské kontroly nad většími územími a postupně se vyvinul v dědičné knížectví s významným postavením v říšské hierarchii. V numismatice představují lankrabské mince důležitou kategorii regionálních ražeb, zejména hesenské a durynské tolary a groše patřící mezi nejkvalitnější měny středního Německa.

Historie

Instituce lankrabství vznikla v první polovině 12. století jako reakce na potřebu efektivní správy rozsáhlejších území Svaté říše římské. První doložené durynské lankrabství ustanovil císař Lothar III. roku 1131, když jmenoval Ludvíka I. z rodu Ludowingů lankrabětem Durynska. Toto jmenování mělo vytvořit protiváhu moci saských vévodů a zajistit císařskou kontrolu nad strategicky důležitým územím středního Německa. Durynští lankrabí rychle upevnili svou moc a rozšířili panství o Hesensko a části Saska.

Po vymření Ludowingů mužskou linií roku 1247 vypukla durynsko-hesenská válka o dědictví trvající do roku 1264. Žofie Brabantská, dcera svaté Alžběty Durynské, vybojovala pro svého syna Jindřicha I. Dítě hesenskou část dědictví. Tak vzniklo samostatné hesenské lankrabství s centrem v Kasselu, které se stalo základem pozdější hesenské dynastie. Durynská část připadla míšeňským markrabím z rodu Wettinů, čímž se tato dynastie stala jednou z nejmocnějších v říši.

Hesenské lankrabství se v průběhu staletí několikrát rozdělilo mezi různé linie rodu. Hlavní dělení nastalo roku 1567 na Hesensko-Kasselsko, Hesensko-Marbursko, Hesensko-Rheinfels a Hesensko-Darmstadtsko. Toto rozdrobení vedlo k dlouhodobým dědickým sporům, zejména po vymření marburgské linie 1604. Hesenská dědická válka mezi Kasselem a Darmstadtem trvala přes třicet let a byla vyřešena až rozdělením sporného území.

V období reformace se hesenští lankrabí stali vůdci protestantského tábora. Filip I. Velikodušný spoluzaložil Šmalkaldský spolek a první zavedl reformaci ve svých zemích. Jeho bigamický sňatek způsobil skandál, ale Luther a Melanchthon mu jej schválili. Za třicetileté války patřilo Hesensko-Kasselsko k nejdůležitějším protestantským spojencům Švédska. Lankraběnka Amálie Alžběta jako regentka úspěšně hájila zájmy země a získala značné územní zisky.

Napoleonské války přinesly zásadní změny. Hesensko-Kasselsko bylo roku 1803 povýšeno na kurfiřtství, ale 1807-1813 začleněno do francouzského satelitního Vestfálského království. Hesensko-Darmstadtsko se roku 1806 stalo velkovévodstvím. Po Vídeňském kongresu 1815 bylo Hesensko-Kasselsko obnoveno jako kurfiřtství, paradoxně jediné bez skutečné volební funkce po zániku říše. Pruská anexe 1866 ukončila samostatnost Hesensko-Kasselska, zatímco Hesensko-Darmstadtské velkovévodství existovalo až do revoluce 1918.

Správa a hospodářství lankrabství

Lankrabská správa byla propracovanější než u běžných hrabství. Lankrabě jako říšské kníže měl právo účasti na říšském sněmu, kde hesenští lankrabí zasedali hned za kurfiřty. Zemský sněm složený ze čtyř stavů - prelátů, rytířstva, měst a univerzity - schvaloval daně a podílel se na zákonodárství. Zemský soud (Landgericht) představoval nejvyšší soudní instanci pro celé území včetně šlechty, lankrabě měl právo hrdelního soudu.

Mincovní systém lankrabství patřil k nejrozvinutějším v říši. Hesenské tolary s vyobrazením stojícího lva držícího štít s hesenským erbem dosahovaly vysoké kvality stříbra a byly oblíbené v mezinárodním obchodě. Durynské groše z mincoven v Gotě, Výmaru a Eisenachu tvořily páteř regionálního oběživa. Hesensko-kasselské albusy (bílé groše) se staly vzorem pro okolní knížectví. Sterntaler - hvězdné tolary Hesensko-Darmstadtska získaly takovou proslulost, že inspirovaly pohádku bratří Grimmů.

Hospodářství lankrabství těžilo z výhodné geografické polohy na obchodních cestách. Kasselský a frankfurtský veletrh přitahovaly kupce z celé Evropy. Těžba stříbra v durynských horách, mědi v Hesensku a soli v Bad Hersfeldu poskytovala značné příjmy. Textilní manufaktury, zejména plátno a vlna, zásobovaly domácí i zahraniční trhy. Hesenští lankrabí prosluli pronajímáním vojsk - hesenští žoldnéři bojovali v americké revoluci na straně Británie, což přineslo obrovské zisky.

Zajímavosti

• Svatá Alžběta Durynská, lankraběnka a patronka Hesenska, byla kanonizována již čtyři roky po smrti roku 1235
• Hesensko-kasselské lankrabství mělo nejvyšší příjem per capita ze všech německých států díky pronájmu vojsk
• Wartburg v Durynsku, sídlo lankrabat, hostil soutěž minnesängerů a později ukrýval Martina Luthera
• Lankrabě Moritz Hesenský vlastnil jednu z největších alchymistických laboratoří své doby v Kasselu
• Hesenské tolary byly tak kvalitní, že se razily ještě 50 let po zániku lankrabství jako obchodní mince
• Univerzita v Marburgu založená 1527 byla první protestantskou univerzitou na světě