Lucius Verus

Lucius Verus byl římský císař vládnoucí v letech 161–169 n. l. společně s Markem Aureliem. Jejich spoluvláda představovala první skutečné rozdělení císařské moci v římských dějinách. Verus vedl vítěznou válku proti Parthské říši, avšak jeho vojska přinesla do impéria devastující antoninský mor.

Život a vláda

Lucius Ceionius Commodus, jak znělo jeho rodné jméno, se narodil 15. prosince 130 n. l. v Římě. Jeho otcem byl senátor Lucius Aelius Caesar, jehož císař Hadrianus adoptoval roku 136 jako svého nástupce. Otec však zemřel předčasně 1. ledna 138, aniž by dosáhl trůnu. Hadrianus poté adoptoval Antonina Pia s podmínkou, že ten přijme za své syny jak mladého Lucia, tak svého synovce Marka Aurelia.

Pod vedením Antonina Pia získal Lucius vynikající vzdělání od slavného rétora Marka Cornelia Frontona. Politickou kariéru zahájil jako quaestor roku 153 a konzulem byl poprvé roku 154. Antoninus Pius vládl až do své smrti 7. března 161, kdy se oba adoptivní synové ujali vlády. Marcus Aurelius ihned povýšil svého bratra na rovnocenného spoluvládce – poprvé v římských dějinách sdíleli dva muži plnou císařskou moc jako Augustové.

Roku 164 se Lucius v Efesu oženil s Lucillou, dcerou Marka Aurelia. Manželství upevnilo dynastické vazby a přineslo několik dětí, které však nepřežily dětství.

Hlavním vojenským podnikem Verovy vlády byla válka s Parthy v letech 162–166. Parthský král Vologases IV. roku 161 obsadil Arménii a porazil římské síly v Sýrii. Lucius byl vyslán na východ, kde zřídil velitelství v Antiochii. Operační velení svěřil schopným generálům – Statius Priscus dobyl roku 163 arménské hlavní město Artaxatu, zatímco Gaius Avidius Cassius postupoval Mezopotámií. Roku 165 Římané dobyli a vyplenili parthská hlavní města Seleukii a Ktésifón. Verus získal vítězné přídomky Armeniacus, Parthicus Maximus a Medicus.

Návrat vítězných legií však přinesl katastrofu – antoninský mor, pravděpodobně pravé neštovice, který během patnácti let zahubil miliony obyvatel říše. Mor údajně propukl, když římští vojáci otevřeli chrám Apollóna v Babylóně.

Roku 167 vypukla na dunajské hranici válka s germánskými Markomany. Oba císařové vytáhli společně do pole, ale při návratu do Říma začátkem roku 169 Lucius Verus onemocněl. Zemřel v Altinu poblíž dnešních Benátek kolem 23. ledna 169, patrně jako oběť moru. Senát jej prohlásil bohem jako Divus Verus a jeho ostatky byly uloženy v Hadriánově mauzoleu.

Mince Lucia Vera

Mincovnictví Lucia Vera pokrývá celé období jeho spoluvlády od roku 161 do smrti roku 169. Mince byly raženy především v římské mincovně, ale vznikaly i provinční ražby v řeckých městech východního Středomoří.

Mezi hlavní nominály patří zlatý aureus (cca 7,3 g), stříbrný denár (cca 3,2 g) a bronzové nominály – sestercius, dupondius a as. Lícní strany zobrazují Verův portrét s různými variantami – prostovlasý (bare head), s vavřínovým věncem či v kyrysu. Legendy uvádějí jeho tituly: IMP CAES L AVREL VERVS AVG nebo zkráceně L VERVS AVG, později s vítěznými přídomky L VERVS AVG ARM PARTH MAX.

Rubní strany odrážejí politické události doby. Velmi časté jsou typy CONCORD AVGVSTOR zobrazující oba císaře při podání rukou – symbolika svornosti spoluvládců. Ražby z období parthské války nesou vojenské motivy: stojící Mars (TR P IIII IMP II COS II), bohyně Victoria s palmovou ratolestí, sedící Armenie jako personifikace porobené země či tropaea s parthskými zajatci.

Po Verově smrti vznikly konsekrační ražby s legendou DIVVS VERVS na líci a orlem stojícím na glóbu či pohřební hranicí (rogus) na rubu – symboly apoteózy zesnulého císaře. Tyto posmrtné emise z roku 169 patří mezi numismaticky nejzajímavější Verovy ražby.

Zajímavosti

• Antické prameny líčí Lucia Vera jako požitkáře, který v Antiochii pořádal okázalé hostiny, zatímco jeho generálové vedli válku. Historik Cassius Dio však uznával, že Verus uměl delegovat a vybírat schopné velitele.
• Milenka Panthea, bithýnská hudebnice, přesvědčila Vera, aby si oholil vous – v té době neobvyklé, což vyvolalo posměšky Antiochijských.
• Legenda praví, že antoninský mor unikl ze zlaté skříňky v babylónském Apollónově chrámu, kterou otevřel římský voják.