Ludvík I. Veliký

Ludvík I. Veliký byl uherský a polský král vládnoucí v letech 1342 až 1382, který vytvořil největší říši ve střední Evropě své doby. Jeho panování představovalo vrchol středověké uherské moci, kdy se jeho vláda rozprostírala od Jaderského po Černé moře. Pro numismatiku je Ludvík I. zásadní zavedením zlatého forintu podle florentského vzoru, který se stal nejstabilnější měnou střední Evropy na další čtyři století.

Historie

Ludvík se narodil 5. března 1326 jako syn uherského krále Karla Roberta z Anjou a Alžběty Polské. Získal důkladné rytířské vzdělání a ovládal několik jazyků včetně latiny, němčiny a italštiny. V roce 1342 nastoupil na uherský trůn po otcově smrti ve věku šestnácti let. Zdědil stabilizované království s plnou pokladnicí díky otcovým reformám a zlatým dolům ve slovenských Kremnických horách.

Ludvíkova zahraniční politika byla expanzivní a většinou úspěšná. Vedl tři výpravy do Neapolského království, kde se snažil pomstít vraždu svého bratra Ondřeje. Ačkoliv dočasně ovládl Neapol v roce 1348, nedokázal si ji trvale udržet. Větší úspěch měl na Balkáně, kde rozšířil uherskou moc nad Bosnu, Srbsko, Valašsko a Moldavsko. V roce 1358 donutil Benátky postoupit Dalmácii Uhrám. Jeho největším triumfem bylo získání polské koruny v roce 1370 po smrti strýce Kazimíra III. Velikého.

Vnitřní politika Ludvíka I. upevnila postavení šlechty. V roce 1351 vydal zákoník potvrzující Zlatou bulu Ondřeje II. a zavedl jednotnou daň jedné devítiny pro šlechtu. Ustanovil aviticitou nedělitelnost šlechtických statků a jejich dědění v mužské linii. Podporoval rozvoj měst, zejména hornických v dnešním Slovensku. Za jeho vlády vzkvétaly Budín, Krakov a Košice. Založil první uherskou univerzitu v Pécsi v roce 1367.

Ludvík byl hluboce zbožný katolík a podporoval církev. Vedl křížové výpravy proti pohanským Litvě a pravoslavným knížectvím. Zemřel 10. září 1382 v Nagyszombatu bez mužského dědice. Jeho starší dcera Marie zdědila Uhry, mladší Hedvika Polsko. Ludvíkova smrt znamenala konec personální unie Uher a Polska a počátek dynastických bojů. Jeho vláda představovala vrchol anjouovské dynastie a středověké uherské moci.

Mincovnictví Ludvíka I. Velikého

Ludvík I. provedl zásadní měnovou reformu zavedením zlatého forintu v roce 1325, který pokračoval v otcově politice. Uherský forint vážil 3,56 gramu ryzího zlata a nesl obraz svatého Jana Křtitele na líci a lilii, znak Anjouovců, na rubu. Kvalita a stálost forintu z něj učinila nejdůvěryhodnější měnu střední Evropy, přijímanou od Francie po Rusko. Kremnická mincovna se stala největším producentem zlatých mincí v Evropě.

Kromě zlatých forintů razil Ludvík stříbrné groše a denáry pro běžný oběh. V Polsku zachoval místní mincovní systém s grošem jako základní jednotkou. Ludvíkovy mince vynikaly uměleckým zpracováním s detailními portréty a heraldickými motivy. Přísná kontrola mincoven zajišťovala konstantní kvalitu ražeb. Uherský zlatý forint se stal vzorem pro pozdější evropské zlaté mince včetně rýnského zlatého. Mincovnictví dokumentuje ekonomickou prosperitu Ludvíkovy říše.

Zajímavosti

• Ludvík I. vládl největšímu evropskému státu své doby s rozlohou přes milion kilometrů čtverečních
• Jeho dvůr v Budíně a Visegrádu byl nejnádhernější ve střední Evropě
• Kremnické zlaté doly produkovaly ročně přes 3000 kilogramů zlata, třetinu evropské produkce
• Ludvík nikdy nepodepsal rozsudek smrti, všechny zmírňoval na doživotní vězení
• Uherský zlatý forint byl tak ceněný, že ho používali jako rezervní měnu italské banky
• Jeho dcera svatá Hedvika Polská přivedla Litvu ke křesťanství sňatkem s Jagailem