Mainz

Mainz (česky Mohuč) je hlavní město spolkové země Porýní-Falc na soutoku Rýna a Mohanu. Patří k nejstarším německým městům, vyrůstá z římského Mogontiaca a po staletí bylo církevním i politickým centrem, známým také díky Johannovi Gutenbergovi.

Historie

Mainz má kořeny v antice. Římané zde založili vojenské a správní centrum Mogontiacum, které chránilo rýnskou hranici a současně těžilo z řeky jako dopravní tepny. Díky poloze na velké vodní cestě se místo brzy stalo uzlem obchodu a zásobování: po řece proudilo zboží, suroviny i lidé, a právě taková města měla dlouhodobou schopnost přežít politické zvraty.

Ve středověku se z Mohuče postupně vyvinulo jedno z nejvlivnějších církevních center v německém prostoru. Zlom představuje povýšení na metropolitní arcibiskupství (v závěru 8. století), po němž mohučští arcibiskupové získávali stále výraznější postavení nejen v církvi, ale i ve světské politice. V rámci Svaté říše římské se arcibiskupové z Mohuče řadili mezi nejmocnější říšská knížata a po staletí patřili ke kurfiřtům – tedy k úzkému okruhu volitelů císaře. To z Mohuče činilo město, kde se potkávala duchovní autorita, diplomacie a správa.

V 15. století se Mainz zapsal do evropských dějin také jako město knihtisku. Právě zde působil Johann Gutenberg, jehož tisk s pohyblivými literami změnil šíření textů, vzdělání i komunikaci. Dopad nebyl jen kulturní: tisk urychlil práci úřadů, právní praxi i obchodní život, protože informace a dokumenty se staly dostupnějšími a rychleji reprodukovatelnými.

Novověk přinášel Mohuči prosperitu i otřesy. Strategická poloha na Rýně znamenala výhodu pro obchod, ale zároveň lákala vojenské zájmy a město se opakovaně ocitalo v centru konfliktů. Zásadní proměny přišly na konci 18. a na začátku 19. století, kdy se staré církevní knížectví rozpadlo a město se postupně začlenilo do modernějších státních struktur. Ve 20. století byl Mainz těžce poškozen válkou, po ní však prošel obnovou a dnes funguje jako správní, univerzitní a kulturní centrum Porýní-Falce.

Mince, obchod a mohučská tradice

Mainz je pro numismatiku důležitý především díky dlouhé tradici ražeb spojených s mohučskými arcibiskupy. Ti jako církevní knížata disponovali mincovním právem a jejich mince nesly titulaturu a heraldiku, která v oběhu potvrzovala původ i autoritu vydavatele. V prostředí rýnského obchodu se navíc mince rychle šířily mezi městy a trhy, takže byla klíčová důvěra ve váhu a kvalitu ražby.

Sběratelsky jsou atraktivní jak středověké a raně novověké ražby mohučského okruhu, tak i širší rýnský kontext, kde se vedle sebe potkávaly mince měst, knížectví i církevních států. Mohuč tak představuje typické „říční“ centrum: město, jehož význam se odráží nejen v kronikách a architektuře, ale i v mincích, které doprovázely každodenní obchod a správu.