Mainz

Mainz (česky Mohuč) je historické německé město na Rýně, které bylo sídlem mohučských arcibiskupů-kurfiřtů a provozovalo jednu z nejvýznamnějších církevních mincoven Svaté říše římské. Mohučská mincovna razila prestižní zlaté guldeny, stříbrné tolary a církevní mince s charakteristickým mohučským kolem, které patřily k nejkvalitnějším ražbám středověké a novověké Evropy.

Historie

Mincovní privilegium získala Mohuč již v 10. století od císaře Oty I. Velikého. První mohučské mince razil arcibiskup Willigis (975-1011) – jednoduché stříbrné denáry s obrazem mitry a berle. Od 11. století se na mincích objevuje charakteristické mohučské kolo – heraldický symbol města a arcibiskupství, který podle legendy představuje kolo slunečního vozu nebo kolo svatého Martina.

Ve 13. století se Mohuč stala členem Rýnského mincovního spolku společně s Kolínem, Trevírem a Štrasburkem. Arcibiskup Siegfried III. (1230-1249) zavedl ražbu kvalitních brakteátů s detailním zobrazením svatého Martina dělícího se o plášť. V roce 1354 získala Mohuč od císaře Karla IV. právo razit zlaté mince – vznikaly proslulé mohučské guldeny s arcibiskupem na trůně a říšským jablkem.

Zlatý věk mohučské mincovny nastal v 15. století za arcibiskupa Bertholda z Hennebergu (1484-1504). Mincovna byla vybavena nejmodernější technikou včetně tiskařských lisů – vynález mohučského rodáka Johannese Gutenberga byl upraven pro ražbu mincí. Vznikaly technicky dokonalé goldguldeny a první stříbrné guldeny (tolary) s portrétem arcibiskupa. Mohučské mince této éry patřily k nejkvalitnějším v říši.

Během reformace a selských válek (1517-1525) razila mohučská mincovna propagandistické mince. Arcibiskup Albrecht Braniborský, odpůrce Luthera, nechal razit protireformační tolary s obrazy svatých a papežskými symboly. V období třicetileté války produkovala mincovna obrovské množství válečných mincí včetně znehodnocených kiperových ražeb. Švédská okupace v roce 1631 přinesla krátké období ražby švédských mincí.

Barokní období znamenalo umělecký vrchol mohučských ražeb. Arcibiskup-kurfiřt Johann Philipp von Schönborn (1647-1673) nechal razit nádherné pokazní tolary s alegorickými výjevy a múltové dukáty k církevním slavnostem. V roce 1660 byla mincovna přestěhována do nové budovy s vodními stroji na břehu Rýna. Mohučské řádové tolary s insigniemi Řádu německých rytířů patřily k nejkrásnějším barokním mincím.

V 18. století pokračovala mohučská mincovna v produkci kvalitních ražeb. Kurfiřt Friedrich Karl von Erthal (1774-1802) zavedl osvícenské reformy a modernizoval mincovnu parními stroji. Razily se konvenční tolary a dukáty podle říšského standardu. Francouzská okupace v roce 1792 znamenala počátek konce – mincovna musela razit revoluční assignáty.

Definitivní zánik mohučské mincovny přišel s sekularizací v roce 1803. Arcibiskupství bylo zrušeno a město připojeno k Francii. Napoleon krátce obnovil mincovnu pro ražbu francouzských franků, ale po jeho pádu v roce 1814 už nebyla obnovena. Mohuč připadla Hesenskému velkovévodství a mincovní práva přešla na Darmstadt. Budova mincovny byla zbořena v roce 1867 při rozšiřování přístavu.

Charakteristické ražby a technologie

Mohučské mince se vyznačovaly vysokou uměleckou kvalitou a církevní symbolikou. Dominantním motivem bylo mohučské kolo – šestipaprskové stříbrné kolo v červeném poli. Na mincích se objevovaly portréty arcibiskupů v pontifikálním ornátu, svatý Martin, patron diecéze, a říšské insignie připomínající hodnost kurfiřta. Mincovní značkou bylo písmeno M nebo celý název MOGUNTIA.

Technologicky patřila mohučská mincovna k nejpokrokovějším v Německu. Jako první využila upravené Gutenbergovy tiskařské lisy pro ražbu mincí. Od roku 1550 používala válcovací stroje a od roku 1620 šroubové lisy. Mohučská mincovna vyvinula techniku červeného zlacení pomocí amalgámu zlata a rtuti, která dávala mincím charakteristický červenkastý nádech.

Mezi nejvzácnější mohučské ražby patří románské denáry svatého Willigise, gotické brakteáty se svatým Martinem, renesanční goldguldeny, reformační propagandistické tolary, barokní sedminásobné dukáty, rokokové pokazní medaile a poslední konvenční tolary z roku 1802. Světoznámé jsou mohučské sede vacante mince ražené v obdobích mezi volbami arcibiskupů.

Zajímavosti

• Mohučský arcibiskup Albrecht Braniborský financoval z výnosů mincovny prodej odpustků, který vyprovokoval Lutherovu reformaci
• V roce 1524 razila mohučská mincovna falešné lutherské groše s chybami, aby zdiskreditovala protestantské mince
• Mohučské kolo na mincích mělo magickou moc – věřilo se, že chrání před bleskem a morem
• V roce 1688 byla v mincovně vyražena největší stříbrná medaile své doby – vážila 5 kilogramů a zobrazovala obléhání Mohuče
• Poslední mohučská mince z roku 1803 nesla prorocký nápis „Finis Moguntiae" (Konec Mohuče)