Matyáš Habsburský

Matyáš Habsburský (1557-1619) byl český a uherský král od roku 1611 a římsko-německý císař od roku 1612, třetí syn Maxmiliána II., jehož vláda představovala přechodné období mezi renesancí a barokem poznamenané eskalací náboženských konfliktů. Jeho neschopnost vyřešit rostoucí napětí mezi katolíky a protestanty přímo vedla k defenestraci a vypuknutí třicetileté války, během níž byly raženy poslední královské groše českého mincovního systému.

Historie

Matyáš se narodil 24. února 1557 ve Vídni jako třetí syn císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Od mládí byl považován za ctižádostivého, ale průměrně nadaného prince. Jeho starší bratr Rudolf II. k němu neměl důvěru, což se projevilo již v roce 1583, kdy jej sice jmenoval místodržícím v Horních Rakousích, ale bez skutečné moci. V roce 1595 byl pověřen místodržitelstvím v Tyrolsku, kde získal první zkušenosti se samostatnou vládou.

Významný zlom v kariéře Matyáše přišel s tureckými válkami. Když vypukla dlouhá turecká válka (1593-1606), byl společně s bratrem Maxmiliánem pověřen velením armády v Uhrách. Ačkoliv se vojensky neosvědčil a utrpěl několik porážek, získal sympatie uherské šlechty svým pragmatickým přístupem. Když Rudolf II. odmítl uznat jeho zásluhy a roku 1606 jej jmenoval pouze místodržícím v Uhrách bez rozšíření pravomocí, začal Matyáš otevřeně usilovat o moc.

Rok 1607 znamenal počátek otevřeného konfliktu mezi bratry. Matyáš využil Rudolfovy rostoucí duševní choroby a politické neschopnosti k vytvoření široké koalice. Získal podporu rakouských a uherských stavů, kteří byli frustrovaní Rudolfovou neschopností ukončit válku s Turky a řešit náboženské konflikty. V červnu 1608 svolal konfederaci stavů v Čáslavi, ke které se připojili i moravští stavové. Libeňská smlouva z téhož roku přiznala Matyášovi vládu nad Uhrami, Rakouskem a Moravou.

Rudolf II. si udržel pouze Čechy, Slezsko a Lužici, ale jeho pozice byla neudržitelná. V roce 1609 byl donucen vydat Rudolfův majestát zaručující náboženskou svobodu, aby si zajistil podporu českých protestantských stavů. Matyáš mezitím upevňoval svou moc a připravoval finální převzetí vlády. Využil Rudolfova hazardního a neúspěšného pokusu dobýt zpět ztracené pozice pomocí pasovských vojsk v únoru 1611.

Pasovské vpády do Čech v roce 1611 definitivně zdiskreditovaly Rudolfa II. České stavy se obrátily k Matyášovi, který 23. května 1611 slavnostně vjel do Prahy. Rudolf byl donucen abdikovat a 12. dubna 1611 byl Matyáš zvolen českým králem. Po Rudolfově smrti 20. ledna 1612 byl 13. června téhož roku zvolen také římským císařem. Své sídlo přesunul z milované Prahy do Vídně, což Češi vnímali jako zradu.

Vláda Matyáše v Čechách byla poznamenána rostoucím náboženským napětím. Ačkoliv formálně potvrdil Rudolfův majestát, jeho protireformační politika vedená kardinálem Melchiorem Khleslem systematicky omezovala práva protestantů. Královští úředníci byli nahrazováni katolíky, protestantské kostely byly zavírány pod různými záminkami. Situace vyvrcholila sporem o kostel v Hrobu a Broumově, který vedl k svolání protestantského sjezdu.

Bezdětný Matyáš určil za svého nástupce bratrance Ferdinanda Štýrského, horlivého katolíka vychovaného jezuity. Toto rozhodnutí vyvolalo obavy protestantských stavů o budoucnost náboženské svobody. Napětí eskalovalo a 23. května 1618, ještě za Matyášova života, došlo k druhé pražské defenestraci. Královští místodržící byli vyhozeni z oken Pražského hradu, což znamenalo začátek stavovského povstání.

Matyáš zemřel 20. března 1619 ve Vídni, aniž by dokázal potlačit české povstání. Jeho smrt urychlila eskalaci konfliktu - čeští stavové odmítli uznat Ferdinanda II. za krále a zvolili Fridricha Falckého. Tím začala třicetiletá válka, nejničivější konflikt v evropských dějinách před 20. stoletím. Matyášova neschopnost vyřešit náboženské a politické problémy monarchie tak přímo vedla ke katastrofě.

Mincovnictví za vlády Matyáše

Mincovní systém za Matyáše pokračoval v tradici tolarového systému z roku 1573. Základní jednotkou zůstal tolar v hodnotě 90 krejcarů, dukát se rovnal 140-150 krejcarům. Kvalita drobných nominálů však postupně klesala kvůli nedostatku stříbra a rostoucím vojenským výdajům. Ražba probíhala v mincovnách Praha, Kutná Hora a Jáchymov.

K pražské korunovaci Matyáše 23. května 1611 byly vyraženy první české korunovační medaile a žetony, které představují významné numismatické památky. Za jeho vlády byly raženy také poslední bílé a malé groše systému zavedeného Ferdinandem I. v roce 1561. Po roce 1619 tento tradiční český mincovní systém definitivně zanikl a byl nahrazen krejcarovým systémem.

Nejcennějšími numismatickými památkami z doby Matyáše jsou zlaté královské groše ražené v Kutné Hoře v roce 1612 k jeho císařské korunovaci. Tyto extrémně vzácné mince kombinují tradiční český nominál s císařskou symbolikou. Běžné stříbrné groše s portrétem Matyáše a českým lvem patří k posledním exemplářům této slavné české mince, která byla kontinuálně ražena přes 300 let.

Zajímavosti

• Matyáš byl jediným habsburským panovníkem, který nikdy neměl legitimní potomky, ačkoliv měl několik nemanželských dětí
• Jeho heslo "Concordia lumine maior" (Svornost je větší než světlo) ironicky kontrastovalo s realitou jeho konfliktní vlády
• Matyáš byl posledním králem korunovaným v Praze před Karlem VI. v roce 1723
• Za jeho vlády byl ražen poslední pražský groš v roce 1619, čímž skončila 319letá tradice
• Defenestrace 1618 se odehrála ještě za jeho života, ale byl již příliš nemocný, aby zasáhl
• Jeho korunovační medaile z roku 1611 patří k nejkrásnějším českým barokním ražbám