Matyáš Habsburský

Matyáš Habsburský (1557–1619) byl český a uherský král a později římskoněmecký císař, který vládl v závěru habsburské éry před vypuknutím třicetileté války. Prosadil se v dynastickém sporu se svým bratrem Rudolfem II. a jeho panování je spojeno i s ražbou tolarových mincí a korunovačních medailí.

Historie

Matyáš Habsburský byl třetím synem Maxmiliána II. a vyrůstal v prostředí, kde se habsburská politika odehrávala současně na více frontách: v říši, v českých zemích i v Uhrách ohrožovaných osmanským postupem. Už v mladších letech se zapojoval do správy dynastických držav – působil jako místodržící v Horních Rakousích a později i v Tyrolsku. V době válek s Turky byl pověřen i velitelskými úkoly v Uhrách, ale jeho pozice se postupně formovala spíše jako politická než čistě vojenská.

Klíčovou roli v Matyášově vzestupu sehrál konflikt se starším bratrem Rudolfem II. Rudolfova vláda v Praze byla zpočátku vnímána jako stabilní, postupně se však v dynastii i mezi stavy prohlubovala nedůvěra a narůstaly spory o řízení habsburských držav. Matyáš usiloval o to, aby byl uznán jako nástupce a faktický koordinátor politiky, zejména v Rakousích a Uhrách, kde se řešily náročné otázky obrany i vyjednávání se stavy. Napětí mezi bratry vyústilo v otevřený mocenský střet, do něhož zasáhla i stavovská politika: rakouští a uherští stavové se snažili uhájit dříve přijaté dohody a k jejich tlaku se připojila také Morava.

Výsledkem byla situace, kdy Rudolfovi v praxi zůstaly hlavně Čechy, zatímco Matyáš převzal správu a vládu v Uhrách, Rakousích a na Moravě. Rudolf se později ještě pokusil svůj vliv obnovit, ale neuspěl a roku 1611 se k Matyášovi přidali i čeští stavové. Rudolf II. poté abdikoval a Matyáš Habsburský byl 12. dubna 1611 zvolen českým králem. Po Rudolfově smrti se Matyáš v roce 1612 stal také římskoněmeckým císařem.

V českých zemích Matyášova vláda znamenala i změnu dvorské praxe: těžiště habsburského dvora se z Prahy přesunulo do Vídně a v Čechách zůstávalo řízení země ve větší míře na místodržících a zemských úřadech. Matyáš zároveň postupně směřoval k tvrdší náboženské politice, která v kombinaci s napjatými poměry mezi stavy a dvorem přispěla k atmosféře, z níž brzy po jeho smrti vyústila stavovská revolta. Protože Matyáš nezanechal dědice, následnictví přešlo na jeho příbuzného Ferdinanda II., tehdy známého jako Ferdinand Štýrský. Matyáš zemřel 20. března 1619 a jeho odchod uzavřel jednu kapitolu habsburské politiky v českých zemích.

Mince, nominály a korunovační ražby

Matyáš Habsburský je pro numismatiku zajímavý i tím, že v jeho době v zemích Koruny české dál fungoval tolarový měnový systém zavedený už v 16. století. V přepočtech se uvádí, že dukát odpovídal zhruba 140–150 krejcarům a tolar 90 krejcarům, přičemž základní rámec soustavy se neměnil, i když kvalita drobnějších nominálů v praxi kolísala. Právě u menších ražeb se postupně zhoršovala jakost, což je typický jev období, kdy stát i mincovny čelí tlaku na peníze pro každodenní oběh.

Za Matyášovy vlády se razilo ve významných mincovních centrech, zejména v Praze, Kutné Hoře a Jáchymově. K období se také vážou korunovační emise: k Matyášově pražské korunovaci na českého krále roku 1611 byly raženy korunovační medaile a žetony; podobné pamětní ražby jsou známy i k jeho císařské korunovaci roku 1612. Tyto kusy měly reprezentační funkci – připomínaly legitimitu nového panovníka a slavnostní okamžik, který měl být viditelný nejen v listinách, ale i v „kovové“ paměti doby.

Z hlediska českého mincovnictví se s Matyášovou érou spojuje i to, že právě tehdy se naposledy razily některé tradiční drobné nominály, jako byl bílý groš a malý groš. Pro sběratele a badatele tak Matyášovy ražby představují most mezi pozdně renesanční mincovní praxí a bouřlivým obdobím, které následovalo po roce 1618.