Maxmilián I. Habsburský

Maxmilián I. Habsburský (1459-1519) byl římsko-německý císař, rakouský arcivévoda a "poslední rytíř" evropského středověku, jehož sňatková politika položila základy habsburské světové říše a jehož měnové reformy vytvořily tolarový systém. Tento renesanční panovník, který nikdy nebyl korunován českým králem, přesto zásadně ovlivnil české dějiny skrze dědické smlouvy a zavedení jednotné říšské mince, jež se stala vzorem pro české tolary.

Historie

Maxmilián I. se narodil 22. března 1459 ve Wiener Neustadt jako syn císaře Fridricha III. a Eleonory Portugalské. Od mládí projevoval rytířské sklony, miloval turnaje, lov a vojenské umění. Jeho výchova kombinovala tradiční středověké ideály s humanistickým vzděláním - ovládal sedm jazyků včetně češtiny, kterou se naučil kvůli budoucím nárokům na českou korunu.

Zásadní moment pro budoucnost Evropy nastal v roce 1477, kdy Maxmilián I. pojal za manželku Marii Burgundskou, dědičku nejbohatších zemí západní Evropy. Sňatek mu přinesl Nizozemí, Burgundsko, Lucembursko a Franche-Comté. Po Mariině tragické smrti při pádu z koně v roce 1482 musel Maxmilián tvrdě bojovat o burgundské dědictví proti Francii. Tyto války položily základ habsbursko-francouzského soupeření na další tři století.

V roce 1486 byl Maxmilián I. zvolen římským králem ještě za života svého otce Fridricha III. Jeho korunovace v Cáchách byla okázalá, ale následující léta strávil především válkami o burgundské dědictví a potlačováním vzpour ve Flandrech. V roce 1490 uzavřel výhodný sňatek s Annou Bretaňskou, který však Francie prohlásila za neplatný a Annu provdala za svého krále.

Klíčový význam pro české země měla svatba Maxmiliána I. s Blankou Marií Sforzovou v roce 1494, která mu přinesla nejen věno 400 000 dukátů, ale hlavně posílila habsburské pozice v Itálii. Ještě důležitější však byly vídeňské dohody z roku 1515, kde Maxmilián dojednal dvojitou svatbu mezi Habsburky a Jagellonci. Jeho vnuk Ferdinand pojal Annu Jagellonskou a Ludvík Jagellonský si vzal Maxmiliánovu vnučku Marii. Tyto sňatky připravily cestu k získání české a uherské koruny pro Habsburky.

Po smrti otce v roce 1493 se Maxmilián I. stal hlavou rodu Habsburků a vládcem rakouských zemí. Jeho pokus o cestu do Říma ke korunovaci císařskou korunou ztroskotal na odporu Benátčan. V únoru 1508 přijal v Tridentu s papežským svolením titul "zvolený římský císař", čímž vytvořil precedens - od té doby už žádný římský císař nebyl korunován papežem v Římě.

Reformy Maxmiliána I. modernizovaly říšskou správu. V roce 1495 vyhlásil na říšském sněmu ve Wormsu "věčný zemský mír" zakazující soukromé války. Založil Říšský komorní soud a rozdělil říši na kraje. Jeho pokusy o vytvoření jednotné říšské armády a daňového systému však narážely na odpor stavů. V rakouských zemích byl úspěšnější - vytvořil centralizované úřady a položil základy moderní byrokracie.

Italské války zabíraly značnou část vlády Maxmiliána I. Vedl nekonečné boje s Francií o Milánsko a Benátky, vstoupil do Ligy z Cambrai (1508) a Svaté ligy (1511). Ačkoliv osobně vyhrál několik bitev, nedokázal trvale ovládnout severní Itálii. Tyto války vyčerpávaly říšské finance - Maxmilián byl chronicky zadlužený u augsburských bankéřů Fuggerů a Welserů.

V posledních letech života se Maxmilián I. pokoušel zajistit habsburskou nástupnickou linii. V roce 1519 dokonce uvažoval o kandidatuře na papežský stolec po smrti Lva X. Jeho hlavním cílem však bylo zajistit vnukovi Karlovi nástupnictví v říši. Investoval obrovské sumy do volební kampaně - Fuggerové půjčili 543 000 zlatých. Maxmilián zemřel 12. ledna 1519 ve Welsu, těsně předtím, než mohl vidět Karlovo zvolení císařem.

Mincovnictví a měnové reformy

Maxmilián I. provedl zásadní měnovou reformu, která ovlivnila evropské mincovnictví na staletí. V roce 1486 v Tyrolsku začal razit první velké stříbrné mince o váze jedné unce (31,5 g), které se staly předchůdcem tolarů. Tyto "guldinery" nebo "guldengroschen" měly hodnotu zlatého gulden, ale byly raženy ze stříbra z bohatých tyrolských dolů.

Augsburská říšská mincovní řád z roku 1500 stanovil jednotný standard pro celou říši. Maxmilián I. zavedl kolínskou hřivnu (233,856 g) jako základ a definoval, že z ní má být raženo 8 tolarů. Tento systém převzaly české země a používaly jej až do 19. století. Maxmiliánovy tolary s jeho portrétem a říšskou orlicí se staly vzorem pro ražby v desítkách mincoven.

Pro české země měl zásadní význam kutnohorský mincovní řád z roku 1510, který Maxmilián I. potvrdil pro krále Vladislava II. Stanovil ražbu pražského groše o váze 2,8 g a ryzosti 0,469. Tyto groše s českým lvem byly hlavní měnou českých zemí. Maxmilián také povolil ražbu prvních českých tolarů v Jáchymově od roku 1519, které se podle města nazývaly "joachimsthalery".

Zlaté mince Maxmiliána I. představují vrcholy renesančního medailérství. Jeho dukáty a vícenásobné dukáty s detailním portrétem v kyrysové zbroji patří k nejkrásnějším evropským ražbám. Zvláště ceněné jsou tyrolské 10dukáty z roku 1516 s Maxmiliánem jako "Král Germánů". V Kremnici byly raženy uherské dukáty s jeho jménem během jeho poručnictví nad nezletilým Ladislavem Jagellonským.

Zajímavosti

• Maxmilián I. byl nazýván "posledním rytířem" pro svou vášeň pro turnaje - osobně se účastnil přes 60 turnajů
• Trpěl fobií z pohřbení zaživa - vozil s sebou rakev a nařídil, aby po smrti byly jeho zuby vyraženy
• Jeho autobiografické dílo "Theuerdank" bylo první knihou vytištěnou speciálním švabachem
• Zadlužil se u Fuggerů na 6 milionů zlatých - v dnešní hodnotě přes 100 miliard korun
• Hovořil plynně česky a často podepisoval dokumenty "Maxmilián, z Boží milosti král český"
• První tolar ražený v Jáchymově v roce jeho smrti 1519 se stal nejrozšířenější mincí světa