Ministr

Ministr je člen vlády odpovědný za řízení určitého resortu státní správy, který vykonává výkonnou moc v dané oblasti a odpovídá se parlamentu za svou činnost. V moderních demokratických státech ministři společně s předsedou vlády tvoří vládu jako nejvyšší orgán výkonné moci, která realizuje státní politiku a řídí státní správu.

Historie

Pojem ministr pochází z latinského slova minister, což původně znamenalo sluha nebo pomocník, v protikladu k magister označujícímu pána nebo učitele. Ve středověku se termín ministr používal pro různé dvorské úředníky a rádce panovníků, kteří vykonávali specializované funkce při královském dvoře. První ministři v moderním slova smyslu se objevili v Anglii během 16. a 17. století, kdy se začala formovat kabinětní vláda jako protiváha absolutistické moci panovníka.

Na evropském kontinentě se ministerská funkce rozvinula v období absolutismu, kdy panovníci jmenovali ministry jako své osobní rádce a vykonavatele královské vůle. Ve Francii Ludvíka XIV. působili mocní ministři jako kardinál Richelieu nebo Jean-Baptiste Colbert, kteří fakticky řídili státní správu. Tito ministři však byli odpovědní pouze panovníkovi, nikoli parlamentu nebo lidu. V habsburské monarchii se ministerské úřady začaly formovat za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy byly vytvořeny specializované dvorské kanceláře pro různé oblasti správy.

V českých zemích se první ministři v moderním smyslu objevili v rámci rakousko-uherské monarchie po revoluci roku 1848. Tehdy byla vytvořena první konstituční vláda s ministry odpovědnými parlamentu. České země měly své zástupce ve vídeňské vládě, ale neměly vlastní zemskou vládu s ministry. Významným mezníkem byl rok 1861, kdy byl zřízen český místodržitel jako nejvyšší představitel zemské správy, který však nebyl ministrem v pravém slova smyslu.

Skutečné ministerské funkce v českém prostředí vznikly až po vytvoření Československa v roce 1918. První československá vláda vedená Karlem Kramářem měla ministry pro všechny hlavní oblasti státní správy včetně zahraničí, obrany, financí, spravedlnosti a dalších resortů. Ministři byli jmenováni prezidentem republiky a byli odpovědní Národnímu shromáždění. Meziválečné období bylo charakteristické častými vládními krizemi a výměnami ministrů, což odráželo složitou politickou situaci první republiky.

Komunistický režim po roce 1948 formálně zachoval ministerské funkce, ale skutečná moc byla soustředěna v rukou komunistické strany. Ministři byli pouhými vykonavateli rozhodnutí stranického vedení a neměli skutečnou politickou odpovědnost. Po sametové revoluci v roce 1989 byla obnovena demokratická vláda s ministry odpovědnými parlamentu. Od roku 1993 funguje vláda České republiky s předsedou vlády a ministry v čele jednotlivých ministerstev podle ústavního systému parlamentní demokracie.

Pravomoci a odpovědnost ministra

Ministr řídí ministerstvo a odpovídá za státní politiku ve svěřené oblasti. Jeho hlavním úkolem je implementace vládního programu v rámci svého resortu, příprava návrhů zákonů a dalších právních předpisů. Ministr vydává vyhlášky k provedení zákonů, řídí podřízené organizace a státní úřady spadající pod jeho ministerstvo. Rozhoduje o rozpočtu svého resortu a kontroluje jeho čerpání. V rámci své působnosti jmenuje a odvolává vedoucí pracovníky ministerstva a ředitele příspěvkových organizací.

Ministři jsou členy vlády a účastní se jejích zasedání, kde kolektivně rozhodují o důležitých otázkách státní politiky. Každý ministr předkládá vládě materiály týkající se jeho resortu a hájí zájmy svého ministerstva při rozdělování státního rozpočtu. Ministři zastupují vládu v parlamentu, kde odpovídají na interpelace poslanců a senátorů, obhajují vládní návrhy zákonů a účastní se rozpravy o otázkách svého resortu. Mohou být parlamentem voláni k odpovědnosti za svou činnost.

V mezinárodní oblasti ministři reprezentují Českou republiku na jednáních s partnery ze zahraničí a v mezinárodních organizacích. Ministr zahraničí vede diplomatickou službu, ministr obrany velí armádě, ministr financí jedná s mezinárodními finančními institucemi. Ministři podepisují mezinárodní smlouvy v rámci své působnosti a účastní se summitů a konferencí. Za výkon své funkce nese ministr politickou odpovědnost a může být odvolán předsedou vlády nebo může vláda jako celek podat demisi při vyslovení nedůvěry parlamentem.

Zajímavosti

• Nejmladším ministrem v historii České republiky byl Radek Špicar, který se stal ministrem bez portfeje ve věku 29 let v roce 2006
• Nejdéle sloužícím ministrem samostatné České republiky byl Milan Kužvart, který vedl ministerstvo životního prostředí téměř 6 let
• První ženou ministryní v československé vládě byla Ludmila Jankovcová, která v roce 1947 zastávala post ministryně průmyslu
• Ministr spravedlnosti má zvláštní pravomoc předkládat prezidentovi návrhy na jmenování soudců
• Plat ministra je stanoven zákonem a činí přibližně 250 tisíc korun měsíčně plus náhrady
• V České republice může být ministrem jmenován i nestraník nebo osoba, která není členem parlamentu