Nagybánya

Nagybánya (dnes Baia Mare v Rumunsku, německy Frauenbach) bylo významné královské horní město v historických Uhrách, které od středověku provozovalo jednu z nejdůležitějších mincoven habsburské monarchie. Nagybáňská mincovna proslula ražbou kvalitních uherských dukátů, tolarů a grošů ze zlata a stříbra vytěženého v okolních karpatských dolech.

Historie

Historie nagybáňského mincovnictví začíná ve 14. století, kdy král Karel Robert z Anjou udělil městu v roce 1328 právo svobodného horního města. První mincovna byla založena v roce 1347 za vlády Ludvíka I. Velikého, který zde nechal razit uherské zlaté floriny podle florentského vzoru. Tyto kvalitní mince s obrazem svatého Ladislava a liliovým křížem se staly vyhledávaným platidlem v celé Evropě.

V 15. století získala nagybáňská mincovna strategický význam díky bohatým nalezištím zlata v okolních horách Gutâi a Țibleș. Za vlády Matyáše Korvína (1458-1490) byla mincovna modernizována a rozšířena. Razily se zde proslulé korvínovské dukáty s havranem v erbu a stříbrné denáry s Pannou Marií. Nagybáňa se stala druhým nejvýznamnějším mincovním centrem Uher po Kremnici.

Po bitvě u Moháče (1526) a rozdělení Uher připadla Nagybáňa sedmihradskému knížectví. Knížata Jan Zápolya a jeho syn Jan Zikmund využívali místní mincovnu k financování válek proti Habsburkům. Vznikaly charakteristické sedmihradské tolary s knížecím erbem a maďarským nápisem. V roce 1551 byla mincovna krátce v rukou Ferdinanda I. Habsburského, který zde razil říšské dukáty.

Zlatý věk nagybáňské mincovny nastal v 17. století za sedmihradských knížat z rodu Báthory a zejména Gábora Bethlena (1613-1629). Bethlen modernizoval mincovnu, zavedl válcovací stroje a šroubové lisy. Nagybáňské bethlenovské dukáty s knížecím portrétem patřily k nejkvalitnějším mincím své doby. Během třicetileté války zásobovala mincovna protihabsburskou koalici kvalitními mincemi.

Po Rákócziho povstání (1703-1711) převzali Habsburkové definitivní kontrolu nad městem. Nagybáňská mincovna byla reorganizována jako císařská královská mincovna. V 18. století zde vznikaly konvenční tolary Marie Terezie, uherské dukáty s Madonou a sedmihradské groše. V roce 1748 byla mincovna vybavena nejmodernějšími balancíry z Vídně. Roční produkce dosahovala až 500 000 dukátů a milionů drobných mincí.

V 19. století postupně klesala důležitost nagybáňské mincovny kvůli vyčerpání nejbohatších ložisek. Po rakousko-uherském vyrovnání (1867) byla mincovna podřízena budapešťské správě. Razily se zde uherské koruny a fillér s korunou svatého Štěpána. Definitivní konec přišel v roce 1882, kdy byla mincovna uzavřena v rámci centralizace uherského mincovnictví. Poslední ražbou byla pamětní medaile k 535. výročí založení mincovny.

Charakteristické ražby a technologie

Nagybáňské mince se vyznačovaly vysokým obsahem drahých kovů díky kvalitní místní rudě. Charakteristickým znakem byl městský erb – tři věže symbolizující hornické šachty. Na mincích se objevovala Madonna jako patronka horníků, svatý Štěpán a Ladislav jako patroni Uher. Sedmihradské ražby nesly knížecí erb s rozděleným štítem. Mincovní značkou bylo NB nebo N-B (Nagybánya).

Technologicky patřila nagybáňská mincovna k dobře vybaveným zařízením. Od 16. století používala vodní pohon z řeky Săsar pro válcovací stroje. V roce 1620 byly instalovány šroubové lisy umožňující ražbu velkých tolarů. Specialitou byla výroba duté ražby – mincí s dutým prostorem pro ukrytí dokumentů. Nagybáňa také razila hranové nápisy jako ochranu proti okrajování.

Mezi nejvzácnější nagybáňské ražby patří anjouovské zlaté floriny ze 14. století, korvínovské dukáty s havranem, zápolyovské tolary, bethlenovy portétní dukáty, rákócziho libertás tolary s heslem svobody, tereziánské horní dukáty a poslední uherské koruny z roku 1882. Světoznámé jsou nagybáňské zkušební ražby v různých kovech.

Zajímavosti

• V nagybáňské mincovně byl v roce 1584 vyražen největší zlatý dukát své doby – vážil 100 běžných dukátů (350 gramů)
• Kníže Gábor Bethlen nechal v roce 1620 razit hexagonální (šestihranné) tolary – jedinečný tvar v uherském mincovnictví
• Nagybáňské dukáty z roku 1703 s portrétem Františka II. Rákócziho obsahovaly více zlata než stanovený standard – symbol knížecí štědrosti
• V mincovně byl v roce 1780 objeven podzemní tunel vedoucí do městské radnice – sloužil k tajnému transportu drahých kovů
• Poslední nagybáňský mincmistr Béla Förster ukryl v roce 1882 do základů mincovny časovou schránku s kompletní kolekcí místních ražeb