Nummus

Nummus byl pozdně římský bronzový nebo měděný nominál zavedený během Diokleciánovy měnové reformy v roce 294 našeho letopočtu. Název pochází z obecného latinského označení pro minci, v pozdní antice se stal termínem pro nejběžnější drobnou minci. Pro numismatiku je nummus klíčový jako nejrozšířenější mince pozdního císařství dokumentující ekonomický úpadek a christianizaci římského světa.

Historie

Nummus vznikl jako součást Diokleciánovy komplexní měnové reformy, která měla stabilizovat zhroucený měnový systém po krizi 3. století. Původní Diokleciánův nummus, nazývaný také follis, vážil kolem 10 gramů a obsahoval 4 procenta stříbra. Na líci nesl portrét císaře s vavřínovým věncem, na rubu Genia držícího pateru a roh hojnosti s nápisem GENIO POPVLI ROMANI. Tato ikonografie symbolizovala ochranu římského lidu.

Za Konstantina I. Velikého prošel nummus zásadními změnami. Váha klesla na 3 gramy a obsah stříbra byl zanedbatelný. Konstantinovy reformy zavedly několik variant nummusu podle váhy označované jako AE1 až AE4 podle velikosti. S legalizací křesťanství se na nummech začaly objevovat křesťanské symboly, christogramy a kříže. Nápis GLORIA EXERCITVS oslavující armádu se stal standardním reversním typem.

Ve 4. a 5. století byl nummus masově ražen ve všech mincovnách říše od Británie po Egypt. Každá mincovna měla své značky umožňující identifikaci původu. Kvalita a váha nummu neustále klesaly s ekonomickými problémy říše. Za Valentiniána I. vážil nummus pouze 2 gramy, za Theodosia II. méně než gram. Degenerace mince odrážela inflaci a rozklad monetární ekonomiky.

V 5. století se nummus stal téměř bezcennou mincí používanou pouze pro nejdrobnější transakce. Ve východořímské říši byl nummus nahrazen novým systémem bronzových mincí za Anastasia I. v roce 498. Na západě různé barbarské kmeny razily vlastní varianty nummusu napodobující římské typy. Poslední nummi pocházejí z byzantských mincoven 6. století, kdy definitivně zanikl tento nominál.

Typy a varianty nummusu

Pozdně římský nummus existoval v mnoha variantách lišících se velikostí, váhou a ikonografií. Klasifikační systém AE1 až AE4 používaný numismatiky rozlišuje nummi podle průměru od 25 milimetrů po 15 milimetrů. Konstantinovy nummi s dvěma vojáky a standartami patří k nejběžnějším. Valentiniánovy GLORIA ROMANORVM s císařem vlekoucím barbara jsou časté nálezy. Theodosiovy SALVS REIPVBLICAE s Victorií píšící na štít dokumentují křesťanský charakter pozdní říše.

Mincovní značky na nummech tvoří komplexní systém umožňující přesné datování a lokalizaci. Zkratky mincoven jako CON pro Konstantinopol, ROM pro Řím nebo TRP pro Trevír se kombinovaly s emisními značkami. Kvalita ražby se výrazně lišila, od pečlivě vyražených exemplářů z hlavních mincoven po hrubé provinční ražby. Barbarizované nummi germánských království často měly nečitelné nápisy a schematické portréty.

Zajímavosti

• Nummus byl tak běžný, že se dodnes nachází na každém římském sídlišti
• Některé nummi nesly propagandistické nápisy FEL TEMP REPARATIO, obnova šťastných časů
• Křesťané používali nummi s christogramem jako amulety
• Inflace byla tak vysoká, že za bochník chleba bylo třeba pytel nummů
• Magnentius razil největší nummi vážící přes 20 gramů s christogramem
• Archeologové nacházejí nummi po tisících, což dokládá jejich masovou produkci