Operace Barbarossa

Operace Barbarossa byl krycí název německého útoku na Sovětský svaz zahájeného 22. června 1941. Největší invaze dějin usilovala o rychlé zničení Rudé armády, dobytí evropské části SSSR a rasovou kolonizaci území. Po počátečních postupech ztroskotala před Moskvou a změnila válku v dlouhý konflikt.

Historie

Nacistická ideologie spojovala od počátku odpor k bolševismu, rasový antisemitismus a požadavek životního prostoru na východě. Adolf Hitler popisoval Sovětský svaz jako nepřítele i území určené pro německou kolonizaci. Útok proto nebyl jen vojenským tažením o hranice.

Německo a Sovětský svaz uzavřely v srpnu 1939 pakt o neútočení známý podle ministrů Molotova a Ribbentropa. Tajný protokol rozdělil sféry vlivu ve východní Evropě. Následovalo rozdělení Polska, sovětská okupace Pobaltí a obchod, který Německu dodával suroviny.

Po porážce Francie roku 1940 zůstávala Británie ve válce. Hitler se rozhodl zničit Sovětský svaz, než se britský odpor a případná americká pomoc projeví plnou silou. Směrnice číslo 21 z 18. prosince 1940 stanovila základ plánu a krycí jméno Barbarossa.

Příprava předpokládala rychlou kampaň v řádu měsíců. Tři skupiny armád měly postupovat na Leningrad, Moskvu a Ukrajinu. Tankové skupiny měly obkličovat sovětská vojska poblíž hranice, zatímco pěchota uzavře kapsy a obsadí prostor až k linii Archangelsk–Volha.

Plán podceňoval rozlohu země, stav komunikací, sovětské rezervy i schopnost přesunout průmysl. Německá armáda byla jen zčásti motorizovaná a velká část zásob putovala koňskými povozy. Rozdílný železniční rozchod zpomaloval dopravu za postupujícími jednotkami.

Do útoku se vedle Německa zapojily síly Rumunska, Finska, Maďarska, Slovenska, Itálie a dalších spojenců v rozdílném čase a postavení. Finsko vedlo vlastní pokračovací válku a jeho cíle nebyly totožné s nacistickým programem, přesto vojensky vázalo sovětské jednotky.

Invaze začala před úsvitem 22. června 1941 bez formálního varování odpovídajícího rozsahu útoku. Luftwaffe zasáhla letiště a armádní skupiny překročily hranici od Baltu k Černému moři. Rudá armáda utrpěla v prvních týdnech obrovské ztráty na lidech, technice i velení.

Obklíčení u Białystoku a Minsku, Smolenska, Umaně a Kyjeva přinesla Němcům statisíce zajatců. Rychlost postupu vytvářela dojem zhroucení Sovětského svazu. Mnoho jednotek však unikalo, vznikaly nové armády a sovětské vedení přesouvalo rezervy z vnitrozemí.

Rozhodování o hlavním směru vyvolalo spory. Hitler odklonil části tankových sil k Ukrajině a Leningradu, zatímco někteří generálové prosazovali okamžitý útok na Moskvu. Dobytí Kyjeva bylo velkým taktickým vítězstvím, ale podzimní čas a vzdálenost dále zatížily zásobování.

Operace Tajfun proti Moskvě začala na přelomu září a října. Další obklíčení u Vjazmy a Brjansku otevřela cestu, podzimní bláto však zpomalilo vozidla. Po zmrznutí půdy postup obnovil, vojáci a technika ale nebyli připraveni na dlouhou zimu a vyčerpání.

Sovětská vláda zůstala v Moskvě, mobilizovala obyvatelstvo a přiváděla nové divize. Dne 5. prosince zahájila Rudá armáda protiofenzivu, která Němce odsunula od hlavního města. Bleskové vítězství se nepodařilo a fronta se změnila v dlouhou válku opotřebení.

Od počátku invazi doprovázelo masové násilí. Komisařský rozkaz, plán hladu, činnost Einsatzgruppen a spolupráce vojenských i policejních složek vedly k vraždění politických komisařů, Židů, Romů, válečných zajatců a civilistů. Východní válka byla záměrně vedena jako vyhlazovací.

Plán, logistika a vyhlazovací charakter války

Tři skupiny armád nepostupovaly nezávisle. Přesuny tankových skupin, soutěž o železnici, palivo a leteckou podporu spojovaly jednotlivé směry. Vzdálenost od skladů rostla rychleji než přepravní kapacita a opotřebení vozidel nebylo v plánování dostatečně nahrazeno.

Sovětské síly byly početné, ale oslabovaly je reorganizace, čistky velitelského sboru, špatné rozmístění a Stalinovo odmítání některých varování. To neznamená, že útok nebyl očekáván vůbec. Rozvědka přinášela různé zprávy, problémem bylo jejich vyhodnocení, načasování a politický předpoklad.

Počty vojáků a ztrát se liší podle zahrnutých spojenců, období a definice nezvěstných či zajatých. Odpovědný text uvádí zdroj a interval. Propagandistické součty obou stran měly dokazovat úspěch a nelze je bez kontroly převzít.

Mince a bankovky z okupovaných území souvisejí s hospodářskou správou, ne s jednou bitevní operací. Okupační marky, poukázky a místní emise je třeba určit podle vydavatele a územní platnosti. Datum 1941 samo nevytváří přímou vazbu na Barbarossu.

Pamětní medaile a odznaky mohou být válečné, poválečné i novodobé. Nacistická symbolika vyžaduje právně a eticky citlivý popis bez oslavného jazyka. Provenience, opis a výrobce rozhodují, zda jde o dobový předmět nebo pozdější suvenýr. Válečný předmět musí být zasazen do jednotky, místa a data. Pouhé nalezení na území bývalého SSSR nedokládá účast v první fázi invaze ani konkrétního vlastníka.