Ostendská společnost

Ostendská společnost byla rakouská obchodní společnost založená roku 1722 císařem Karlem VI. pro zámořský obchod s Indií a Čínou. Tento ambiciózní pokus Habsburků vstoupit do koloniálního obchodu narazil na odpor etablovaných námořních mocností a skončil po pouhých deseti letech nucenou likvidací.

Historie

Kořeny Ostendské společnosti sahají do období po válce o španělské dědictví, kdy Rakouské Nizozemí (dnešní Belgie) připadlo habsburské monarchii. Přístav Ostende na vlámském pobřeží nabízel přímý přístup k Atlantiku a od počátku 18. století odtud vyplouvaly soukromé lodě směřující do Asie. Tyto výpravy organizovali převážně emigranti z jižního Nizozemí, kteří přinášeli zkušenosti získané ve službách Nizozemské Východoindické společnosti.

Císař Karel VI. rozpoznal potenciál zámořského obchodu pro posílení ekonomiky své říše a rozhodl se soukromé podniky transformovat v privilegovanou obchodní společnost. Dne 19. prosince 1722 udělil oktrojem vznik Generale Indische Compagnie, známé jako Ostendská společnost. Společnost získala monopol na rakouský obchod s Východní a Západní Indií na třicet let a rozsáhlá privilegia včetně práva zakládat faktorie a uzavírat smlouvy s místními vládci.

Základní kapitál společnosti činil šest milionů guldenů rozdělených do šesti tisíc akcií. Investory byli především vlámští obchodníci, ale účast přijali i zahraniční kupci z Anglie, Nizozemí a německých států, kteří hledali alternativu k monopolům zavedených společností. Ředitelství sídlilo v Antverpách a operační základnou se stal přístav Ostende.

V letech 1724 až 1732 vyslala společnost celkem jednadvacet výprav do Asie. Lodě směřovaly především do Kantonu v Číně a do Bengálska v Indii, kde společnost založila faktorie v Banquibazaru a Cobelonu. Dováželo se čínské hedvábí, porcelán, čaj a indické bavlněné tkaniny – zboží velmi žádané na evropských trzích. Obchod byl mimořádně výnosný a dividendy akcionářům dosahovaly patnácti až třiceti procent ročně.

Úspěch Ostendské společnosti vyvolal zuřivý odpor Nizozemské a Britské Východoindické společnosti, které v ní viděly nebezpečnou konkurenci. Nizozemská republika a Velká Británie vyvinuly diplomatický tlak na vídeňský dvůr s cílem společnost zlikvidovat. Karel VI. se ocitl v obtížné situaci – potřeboval mezinárodní uznání pragmatické sankce zajišťující nástupnictví jeho dceři Marii Terezii a námořní mocnosti podmiňovaly svůj souhlas zrušením Ostendské společnosti.

V roce 1727 bylo pod mezinárodním tlakem pozastaveno vysílání nových výprav na sedm let. Vídeňská smlouva z roku 1731, kterou Velká Británie uznala pragmatickou sankci, obsahovala tajný článek o definitivním zrušení společnosti. Karel VI. obětoval ekonomické zájmy Rakouského Nizozemí výměnou za dynastické jistoty. Společnost byla formálně rozpuštěna roku 1731, ačkoliv likvidace aktiv a vyrovnání s akcionáři trvaly ještě několik let.

Zánik Ostendské společnosti demonstroval limity habsburské mocenské politiky. Monarchie postrádající významné námořnictvo a koloniální tradici nemohla dlouhodobě čelit odporu zavedených námořních velmocí. Pokus o vstup do zámořského obchodu zůstal epizodou, která však ukázala ekonomický potenciál Rakouského Nizozemí a podnikavost vlámských obchodníků.

Obchodní operace

Obchodní model Ostendské společnosti kopíroval osvědčené postupy starších východoindických společností. Lodě vyplouvaly z Ostende na jaře, využívaly monzunových větrů k plavbě kolem mysu Dobré naděje a dosahovaly asijských přístavů koncem roku. Zpáteční plavba s nákladem začínala na počátku následujícího roku a lodě se vracely do Evropy v létě nebo na podzim.

Čínský čaj představoval nejlukrativnější komoditu – poptávka v Evropě rychle rostla a zisky z jeho dovozu byly enormní. Společnost dovážela také čínský porcelán, lakované výrobky a hedvábí. Z Indie proudily bavlněné látky, koření a barviva. Vývoz do Asie tvořilo především stříbro, vlněné sukno a některé evropské výrobky.

Flotila společnosti sestávala z velkých obchodních lodí o nosnosti 400 až 600 tun, stavěných převážně v ostendských loděnicích nebo nakoupených v zahraničí. Posádky čítaly 100 až 150 mužů a výpravy trvaly jeden až dva roky. Úmrtnost na dlouhých plavbách byla vysoká kvůli nemocem, zejména kurdějím a tropickým horečkám.

Zajímavosti

• Akcie Ostendské společnosti byly obchodovány na burzách v Antverpách, Amsterdamu i Londýně navzdory nepřátelství konkurenčních společností.
• Společnost založila krátce existující faktorii v Banquibazaru v Bengálsku, jedinou rakouskou kolonii v Indii.
• Po zrušení společnosti mnoho jejích zkušených námořníků a obchodníků přešlo do služeb Švédské a Dánské Východoindické společnosti.
• Některé lodě společnosti nesly jména habsburských panovníků – například Carolus Sextus nebo Keyzerinne.