Padělek

Padělek je nelegální napodobenina mince nebo bankovky vyrobená s úmyslem podvodně získat ekonomický prospěch nebo poškodit měnový systém. Tyto falzifikáty se od originálů liší materiálem, technikou výroby, váhou nebo obsahem drahého kovu, přičemž jejich odhalení vyžaduje odbornou expertizu. Padělání peněz patří historicky k nejtěžším zločinům trestaným smrtí, v současnosti dlouholetým vězením.

Historie

Padělání mincí je staré jako mincovnictví samo. První doložené padělky pocházejí z 6. století př. n. l. z Malé Asie, kde byly nalezeny falešné elektrové statéry s měděným jádrem potaženým tenkou vrstvou elektrového plechu. Antičtí Řekové a Římané bojovali s padělateli drastickými tresty - falzátoři byli upalováni zaživa nebo předhazováni lvům v aréně.

Ve starověkém Římě se padělání stalo tak rozšířeným, že císař Sulla vydal v roce 81 př. n. l. speciální zákon Lex Cornelia de falsis, který stanovil trest smrti pro výrobce i distributory padělků. Přesto archeologové nacházejí tisíce padělků římských denárů, často vyrobených z postříbřené mědi nebo bronzu. Některé padělky byly tak kvalitní, že kolovaly v oběhu desítky let.

V českých zemích je padělání mincí doloženo od přemyslovské éry. První písemná zmínka o trestu za padělání pochází ze Statut Konráda Oty z roku 1189, která stanovila upálení nebo uvaření v kotli. Za vlády Přemysla Otakara II. byli v Praze popraveni tři padělatelé, kteří falšovali brakteáty pokrýváním měděných střížků stříbrnou fólií.

Masové rozšíření padělků nastalo během husitských válek, kdy se rozpadla centrální kontrola mincovnictví. Padělané pražské groše se vyráběly v desítkách tajných dílen po celých Čechách. Kvalita některých padělků byla tak vysoká, že je archeologové dodnes obtížně rozlišují od originálů. Paradoxně některé husitské padělky obsahovaly více stříbra než oficiální ražby z konce vlády Václava IV.

Renesance přinesla sofistikovanější metody padělání. V 16. století působila v Praze organizovaná síť padělatelů vedená italským dobrodruhem Antoniem Bragadinem, který tvrdil, že umí alchymisticky vyrábět zlato. Jeho padělky benátských dukátů byly tak dokonalé, že oklamaly i zkušené bankéře. Bragadin byl nakonec v roce 1591 popraven v Mnichově.

Třicetiletá válka vytvořila ideální podmínky pro penězokazce. Kiperové a viperové období (1621-1623) bylo dobou legalizovaného padělání, kdy konsorcium podnikatelů v čele s Albrechtem z Valdštejna systematicky znehodnocovalo minci. Oficiální mincovny razily mince s minimálním obsahem stříbra, což bylo v podstatě státem organizované padělání.

V 18. století se centrum padělatelství přesunulo do Anglie a Holandska, odkud byly padělky distribuovány po celé Evropě. Nejznámější byl případ Williama Chalonnera, který padělal anglické libry v takovém množství, že ohrozil stabilitu měny. Byl dopaden díky úsilí Isaaca Newtona, tehdejšího správce královské mincovny, a popraven v roce 1699.

Napoleonské války přinesly státem organizované padělání nepřátelské měny. Napoleon nařídil výrobu falešných rakouských bankovek v miliardových hodnotách s cílem zničit ekonomiku habsburské monarchie. Rakousko odpovědělo paděláním francouzských assignátů. Tato ekonomická válka vedla k hyperinflaci a zavedení nových měn v obou zemích.

V moderní době představoval největší padělatelskou akci Operace Bernhard za druhé světové války. Nacisté ve vyhlazovacím táboře Sachsenhausen vyráběli dokonalé padělky britských liber a amerických dolarů. Vězni-odborníci vytvořili padělky tak kvalitní, že Bank of England musela stáhnout všechny bankovky vyšších nominálů.

Současné padělání se soustředí především na euromince a eurobankovky. Evropská centrální banka eviduje ročně statisíce padělků, většina pochází z organizovaných skupin v jižní Evropě a Číně. Moderní technologie umožňují vytváření velmi kvalitních padělků, ale současně poskytují sofistikované metody detekce.

Typy padělků a metody detekce

Padělky se dělí na dobové a moderní. Dobové padělky vznikly v době oběhu originálu a mají dnes paradoxně často vyšší sběratelskou hodnotu než některé originály. Moderní padělky historických mincí jsou vyráběny pro oklamání sběratelů a představují vážný problém numismatického trhu.

Podle techniky výroby rozlišujeme lité, ražené a galvanoplastické padělky. Lité padělky se vyrábějí odléváním do forem, jsou snadno rozpoznatelné podle pórovitého povrchu a neostrých detailů. Ražené padělky používají falešná razidla a jsou nejnebezpečnější. Galvanoplastické padělky vznikají elektrolytickým pokovováním a mají charakteristickou strukturu viditelnou pod mikroskopem.

Detekce padělků vyžaduje komplexní analýzu zahrnující kontrolu váhy, rozměrů, hustoty, magnetických vlastností a chemického složení. Moderní metody využívají rentgenovou fluorescenční spektroskopii, elektronovou mikroskopii a neutronovou aktivační analýzu. Nejdůležitější je však zkušenost numismatika, který rozpozná jemné odchylky ve stylu a provedení.

Zajímavosti

• Některé antické padělky jsou dnes cennější než originály - padělek athénské tetradrachmy se prodal za 400 000 dolarů
• Čínské padělky amerických Trade dolarů z 19. století obsahovaly více stříbra než originály
• Největší padělatelská aféra v Československu byla odhalena v roce 1953 - skupina vyrobila přes milion falešných korun
• Severokorejský režim oficiálně padělá americké dolary v rámci státního rozpočtu
• Vatikán má nejnižší výskyt padělků euromincí - pouze 2 kusy za celou existenci eura
• Umělá inteligence dokáže odhalit 99,7 procent padělků podle mikroskopických detailů