Pater patriae
Pater patriae (otec vlasti) byl čestný titul, který římský senát roku 2 př. n. l. udělil Augustovi a po něm i dalším císařům. Na mincích se zkracuje jako P P a stojí za ostatními tituly, například v opisu COS V P P na denárech Traiana z let 103–111. Na rozdíl od TR P se nečísloval.
| Význam | otec vlasti, čestný titul udělovaný senátem |
|---|---|
| Zkratka na mincích | P P, vypsaně PATER PATRIAE |
| Za republiky | Marcus Furius Camillus a Marcus Tullius Cicero (63 př. n. l.) |
| Augustus | titul získal roku 2 př. n. l. |
| Mince s vypsaným titulem | denáry a aurey Augusta z Lugduna, 2 př. n. l. – 4 n. l., opis CAESAR AVGVSTVS DIVI F PATER PATRIAE |
| Titul odmítl | Tiberius |
Historie
Za republiky byl titul podle antické tradice udělen Marku Furiu Camillovi za osvobození Říma po vyplenění Galy a Marku Tulliu Ciceronovi roku 63 př. n. l. za potlačení Catilinova spiknutí. Gaius Julius Caesar byl za života označován jako otec vlasti; denáry z roku 44 př. n. l. nesou opis CAESAR PARENS PATRIAE.
Augustus titul přijal roku 2 př. n. l., ve svém třináctém konzulátu. Ve svém soupisu činů Res gestae divi Augusti uvádí, že mu ho společně udělili senát, jezdecký stav a celý římský lid, a věnuje mu poslední kapitolu. Na zlatých a stříbrných mincích z Lugduna z let 2 př. n. l. – 4 n. l. je titul vypsaný celý: CAESAR AVGVSTVS DIVI F PATER PATRIAE; na rubu stojí Augustovi vnuci a adoptivní synové Gaius a Lucius Caesar.
Tiberius titul odmítl jako předčasný a nepatřičný. V jeho vlastní titulatuře na říšských mincích chybí; slova PATER PATRIAE se na jeho ražbách objevují jen v opisu zbožštěného Augusta. Titul pak přijímali i další císaři, někteří až po letech vlády, a zkratka P P se stala běžnou součástí císařské titulatury.
P P na římských mincích
Titul se uděloval jednou a nečísloval se, takže na rozdíl od tribunské pravomoci sám rok ražby neurčí. V opisu stojí za úředními tituly: COS V P P na denárech Traiana, TR P XXXIIII IMP X COS III P P na denárech Marca Aurelia z let 179–180.
Dvojice písmen P P nemusí vždy znamenat otce vlasti. Na mincích se tak zkracovalo také permissu proconsulis, „se svolením prokonzula“, nebo perpetuus, „doživotní“. V císařské titulatuře za jménem a úřady jde o otce vlasti.