Podmokelský poklad

Podmokelský poklad je největší známý depot zlatých keltských mincí v Evropě, objevený 12. června 1771 v levém břehu Podmokelského potoka severně od vsi Podmokly na Rokycansku. Nález obsahující původně 5000 až 7000 zlatých statérů o váze 30 až 50 kilogramů představuje jedinečné svědectví o ekonomické síle keltského osídlení v Čechách v 1. století před naším letopočtem.

Historie

Podmokelský poklad byl objeven za dramatických okolností po prudkých deštních, které v červnu 1771 rozvodnil Podmokelský potok protékající obcí Podmokly na Rokycansku. Dne 12. června 1771 místní nádeník Janota objevil v podmáčeném levém břehu potoka severně od vesnice bronzový kotlík obsahující tisíce zlatých mincí. Podle písemných zpráv bylo zachyceno asi 4200 mincí, původní množství se odhaduje na nejméně 5000, některé odhady hovoří až o 7000 kusech o celkové váze 30 až 40, podle některých pramenů až 50 kilogramů. Mince byly uloženy v bronzové nádobě spolu s nákrčníkem, což naznačuje rituální nebo votivní charakter depotu z doby kolem poloviny 1. století před naším letopočtem.

Objev vyvolal okamžitý rozruch mezi místním obyvatelstvem, které se snažilo získat co největší podíl z nalezeného bohatství. Janota považoval zlaté keltské mince typu "duhovka" za mosazné knoflíky a vzal si jich domů dětem na hraní. Když si jich všiml podomní obchodník a nejenže od Janoty koupil "knoflíky" po krejcaru za kus, ale začal se shánět po dalších, vyvolalo to podezření vesničanů. Ti prohlédali místo nálezu pečlivěji a objevili další zlaté mince. Pomohl jim v tom vytrvalý déšť, který z hlíny a bláta vyplavoval nové a nové exempláře. Údajně šlo o několik tisíc vzácných keltských mincí duhovek, uložených v bronzovém kotlíku.

Zpráva o nálezu se rychle rozšířila do okolí a dostal se také na panství knížete Karla Egona z Fürstenbergu, majitele zdejšího panství. Kníže si nárokoval poklad jako majitel půdy, na níž byl nalezen, a vyslal proto směšku drábů, aby mince od vesničanů sebral. Z těch, kteří je odevzdat nechtěli, je doslova vyloukl. Fürstenberk si většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu dukátů, malá část zůstala uložená v knížecí sbírce na zámku v Donaueschingen a část se jako dar ocitla v různých soukromých i institucionálních sbírkách po celé Evropě. Bohužel na získání nálezu, o kterém se dozvěděl tak, že místní sedláci náhle zbohatnou, vyslal dráby do Růžičku, který nevybíravým způsobem jako bylo veřejné mrskání, u některých nešťastníků i vsazení do hladomorny Křivoklátu, a mučením, se dožadoval vrácení nalezeného.

Podle pozdějších zákonů v případě nalezení pokladu měla třetina patřit státu, třetina majiteli půdy a třetina nálezci. Dělení v Podmoklech dopadlo jinak: vesničané nedostali nic kromě výprasku a vězení pro ty, kteří mince vydat nechtěli, císařovna Marie Terezie se svého podílu vzdala ve prospěch knížete a Karel Egon Fürstenberk tak shrábl všechno. Po dohledání zbytku nálezu si tedy nechal narazit vlastní mince, a až poté jako odpustek zrušil na svém panství robotu. Traduje se, že ani nádeník Růžička nepřišel zkrátka, a mincemi obdarovával své společnice. Dle odborných názorů ještě část pokladu někde v zemi v okolí je, protože poklad pochází z doby zániku keltského hradiště Stradonice.

O sto let později by zřejmě jedinečný památník keltské civilizace putoval do muzea, v 18. století ale skončil smutně: na příkaz knížete byla většina mincí odvezena do pražské mincovny, kde je roztavili a z podmokelského zlata vyrazili zbrusu nové dukáty. Vzniklo celkem 7374 tereziánských dukátů s letopočtem 1771, o rok později pak 5000 kusů dukátů s poprsím knížete, jeho erbem a letopočtem 1772, které jsou dnes velmi cenným sběratelským artiklem. Přesto se našlo pár lidí, kteří původní mince vrchnosti nevydali: podle dobových zpráv si velkou část nechal ctižádostivý vůdce drábů Růžička, další měl zvíkovecký farář, sládek a sedlák, asi 24 mincí si podržel přímo kníže.

Část původních mincí je dnes uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze, část v rukou soukromých vlastníků. Ze skvostného pokladu se zachoval i okraj bronzového kotle s uchem, popisovaným některými zdroji jako vědro. Podmokelský poklad představuje největší známý depot zlatých keltských mincí v Evropě a jedinečný doklad ekonomické prosperity keltského osídlení v Čechách. Mince typu duhovka (statéry) pocházely pravděpodobně z oppida Stradonice u Berouna, jednoho z nejvýznamnějších keltských center střední Evropy. Depot byl zřejmě ukryt v období velkého nebezpečí v okolí poloviny 1. století př. n. l., možná v souvislosti s germánským tlakem nebo vnitřními konflikty vedoucími k zániku keltské civilizace v Čechách.

Numismatický význam a složení pokladu

Podmokelský poklad představoval jedinečný soubor keltských zlatých statérů typu duhovka (německy Regenbogenschüsselchen) charakteristických pro keltské mincovnictví střední Evropy. Tyto mince o průměrné váze 6-8 gramů byly raženy z vysokoryzostního zlata technikou ražby mezi dvěma razidly. Typická duhovka má na líci miskovitě prohnutý tvar s abstraktním motivem hlavy nebo torza, na rubu geometrické vzory často interpretované jako kolo nebo hvězda. Název duhovka vznikl z lidové pověry, že tyto mince se nacházejí na místech, kde se duha dotýká země.

Z numismatického hlediska byl Podmokelský poklad nevyčíslitelnou ztrátou pro studium keltského mincovnictví. Roztavením většiny mincí byla zničena možnost typologie, analýzy razidel, studia váhových standardů a metalurgického složení. Zachované exempláře naznačují, že šlo o statéry bójského typu ražené v oppidu Stradonice nebo jeho okolí. Přítomnost bronzového kotle a nákrčníku napovídá, že nešlo o prostý obchodní depot, ale o rituální nebo chrámový poklad. Fürstenberské dukáty ražené ze zlata Podmokelského pokladu jsou dnes ironicky mnohem vzácnější než původní keltské mince a dosahují na aukcích cen přes 50 000 korun za kus.

Zajímavosti

• Podmokelský poklad s 5000-7000 zlatými mincemi o váze až 50 kg byl největším nálezem zlatých keltských mincí v Evropě
• Nálezce Janota považoval zlaté duhovky za mosazné knoflíky a dal je dětem na hraní, než si jich všiml podomní obchodník
• Kníže Fürstenberk nechal z roztaveného keltského zlata vyrazit 12 374 dukátů se svým portrétem a portrétem Marie Terezie
• Vůdce drábů Růžička si ponechal část mincí a údajně jimi obdarovával své milenky po celém kraji